Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


VIDEO: Umělec žil týden v kameni, aby ho pochopil. Dnes vylezl ven

  13:50aktualizováno  13:50
Nevěděl, zda je právě noc, či den, nerozeznával přesně, zda zrovna spí, nebo bdí. Pocity se v něm střídaly jako na horské dráze. Francouzský umělec Abraham Poincheval se nechal na týden zavřít do dvanáctitunového kamene. Dnes z něj vylezl ven.

Základní myšlenkou jeho happeningu je, že objekt nepoznáme tak, že od něj odstoupíme. Naopak, musíme ho pochopit zevnitř, vysvětluje Poincheval. A rozhodl se takový pokus sám podstoupit. Veřejně, 22. února se nechal na týden zavřít do kamene v pařížském muzeu současného umění v Palais de Tokyo.

„Cestuju v téhle skále, aniž bych se hýbal, jako kosmonaut,“ popsal své pocity po čtyřech dnech prasklinou mezi dvěma půlkami kamene listu The Guardian. Klaustrofobie kupodivu nebyla jeho největším nepřítelem, nejtěžší výzvou byl nedostatek spánku. „Mohu spát, ale je to velmi těžké. A je velmi zvláštní, že nedokáži říci, zda spím dobře, nebo ne,“ přiznal se. Živil se polévkami, vodou a sušeným masem. Potřebu vykonával ve stísněném prostoru do plastových lahví, exkrementy v pytlících uskladňoval kolem sebe.

Fotogalerie

Ve skále byl bez hodinek, o čase tak měl intuitivní přehled jen skrze okolní zvuky, které mu napovídaly, zda je muzeum otevřené. Umělec uvedl, že k němu, či spíše ke kameni, promlouvají návštěvníci.

„Zdá se, že se jich můj happening velmi dotkl. Chodí blíž a mluví do spáry, čtou básně, povídají mi o svých nočních můrách a snech,“ líčil, „myslím ale, že nemluví ani tak ke mně jako spíš ke kameni. Jsem šťastný, že se jim ta skála dostala do hlav.“

Své vlastní pocity nedokáže popsat příliš sdělně. „Snažím se je vyjádřit řečí, je ale velmi obtížné shrnout je v černé a bílé. Je to složité. Putujete z jednoho pocitu k druhému,“ říká. V kameni si vedl deník, který posléze hodlá vydat.

Pokud jde o podobné kousky, které mnozí nepovažují za umění, ale za bizarní jednání, není v nich rozhodně nováčkem. V minulosti cestoval po Alpách v sudu, strávil dvacet dní pod zemí jako lidský krtek, plaval v Rýnu v obří lahvi. Kromě toho též žil v soše medvěda a živil se larvami a brouky.

Autor:


Nejčtenější

Síla fotbalového míče: pro pákistánský Sialkot znamená zisky i utrpení

Výroba míčů, nejen fotbalových, vyslala Sialkot do světa a tamním firmám...

Má-li fotbalový míč hlavní město, je to pákistánský Sialkot. Vyrábět se tam začal nejprve v malém, pro britské...

OBRAZEM: Viktoriánská prodejná láska. Archiv odkryl unikátní fota

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní...

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní snímky zatčených. První vznikly již v roce...



Poručíme větru dešti. Američané si za války hráli s počasím nad Vietnamem

O legendární Ho Či Minovu cestu se sváděly boje, Američané však na ni byli...

Propracovanými trasami v džungli proudily za vietnamské války na pomoc komunistickému severu desetitisíce vojáků a tuny...

Monogamie není nadřazená. Ke spokojenosti vedou i otevřené vztahy

Vědecké studie čas od času vystaví otevřeným vztahům dobrozdání.

Otevřené vztahy jsou reakcí na to, že máme od svazků stále větší očekávání, která jeden partner naplní jen těžko....

VIDEO: Budujeme funkční sílu, která si rozumí se zdravím, říká instruktor

Pavel Macek je prvním certifikovaným instruktorem systému StrongFirst v Česku.

Sílu neodděluje od správného pohybu a fyzickou kondici od dlouhodobého zdraví. „Fitness by mělo znamenat, že vše je...

Další z rubriky

Extrémní gastronomie: Rybí hobliny katsuobushi vám zatancují na talíři

Příprava katsuobushi vyžaduje trpělivost a um.

Ryby dokážou plavat a některé i létat, ale jen tuňák pruhovaný vám zatancuje. Jen to chce trochu trpělivosti. Rybí...

Pro dcerku bych udělala, co jí na očích vidím, říká MOgirl Hanny

Jsem pro každou špatnost,“ říká MOgirl Hanny.

Svou životní radost začala čekat už v osmnácti a povytaženým obočím nad tím, že se stala maminkou tak mladá, uvykla....

Nefungující segregace: sídliště Pruitt-Igoe se stalo peklem pro chudé

Segregované sídliště pro chudé nebylo řešením, stalo se vězením svých obyvatel...

Cílem bylo napěchovat chudé na jedno betonové sídliště. Vyčistit od nich město. Projekt založený na rasismu a segregaci...

Najdete na iDNES.cz