Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Smrt mu sluší: jak se stal upír sexuálním symbolem

aktualizováno 
Nejprve si jako predátor kořistnicky bral pasivní ženy, které se stávaly obětí jeho zubů i vlastního chtíče. Nakonec umění vybrousilo upíra i do podoby citlivého intelektuála. Trvalo to celé století. Upír se měnil, jako se vyvíjela společnost nás smrtelných. Je odrazem naší sexuality.

Erotické podtóny v upírských filmech nejde přehlédnout. Takhle ztvárnili upíra a jeho oběť Christopher Lee a Barbara Shelley v roce 1966. | foto: Profimedia.cz

Pomalu se rozhrne opona a ze stínu se vynoří uhrančivá tmavovláska velmi ženských tvarů s čelenkou per na hlavě a hadem kroutícím se kolem její šíje a hrudi. Ticho přeruší až kvílení kytary, boky krásky se rozvlní jako plameny ohně. Pomalu sestoupí z pódia a po stolech dotančí k náhodnému návštěvníkovi baru. Moment, kdy vyhlášený fetišista přes ženská chodidla Quentin Tarantino pije tequilu z prstů Salmy Hayekové, je bezesporu jedním z nejerotičtějších okamžiků kinematografie. Kdo viděl Od soumraku do úsvitu autorské dvojice Rodriquez a Tarantino, už ví, že ona tanečnice je upírkou a za chvíli na skupinku smrtelníků vytasí tesáky celé osazenstvo baru.

Fotogalerie

Postava svůdné Satanico Pandemonium je přitom přesný opak nelidského monstra, jímž byl Drákula z románu Brama Stokera nebo Nosferatu v podání Maxe Schrecka. Na rozdíl od vlkodlaka nebo zombíka je totiž upír v popkultuře zobrazován i jako kladný či přinejmenším ambivalentní hrdina.

A především je nositelem jasně definované sexuality, která se potkává s tou lidskou. Vždyť moderní vampýr je jemně vzdělaný a světaznalý, charismatický až uhrančivý, takový George Clooney na kvadrát. Svoje oběti nepřepadá o půlnoci za hřbitovem, zpravidla je vyloženě svádí. Celá etuda končívá v přítmí ložnice, vrcholí zabodnutím tesáků do ženské šíje, aktem, který s sebou nese něco intimity, byť vražedné.

Co nejde pohřbít

Démoni či duchové sající krev se vyskytují v mytologii snad všech civilizací, včetně těch nejstarších. Novodobý obraz upíra je přitom založen na pověstech z jihovýchodu Evropy, jak byly písemně zachycovány od sedmnáctého století. Zprvu šlo o záznamy v podstatě úředního charakteru, o údajném řádění nemrtvých ve venkovských oblastech dnešního Chorvatska či Srbska, ale také třeba ve Východním Prusku. Ve dvacátých a třicátých letech osmnáctého století mnohde propukala hotová panika, lidé vyhrabávali nebožtíky a do lovu upírů se zapojovaly i úřady. V představách venkovanů se v hrobě ležící krvesaj poznal podle tmavě rudé barvy kůže, otevřených očí a odrostlých vlasů a nehtů.

Z prokletého rolníka se stal hrabě s mrtvolně bledým obličejem a tesáky, který se bojí slunečního světla, až v Anglii devatenáctého století, v románech jako Varney the Vampire (1847). O půlstoletí později publikovaný Drákula pak ustálil obraz, který měl přetrvat až do dnešních dnů. Stokerův antihrdina je přitom stejnou měrou hrozbou jako zosobněným pokušením. Náměsíčná Lucy Westenra sama hraběte vyhledává a Mina Murray po Drákulově kousnutí co chvíli propadá do stavu transu. Stejně nebezpečné jako erotizující je i setkání Jonathana Harkera s trojicí upírek na Drákulově hradu.

Ony scény těžko nevidět jako metaforu sexuality, která byla ve viktoriánské společnosti potlačována až démonizována. Jednak v duchu upjaté morálky doby, ale i z takříkajíc praktických důvodů vzhledem k tomu, že kapavka a syfilis byly široce rozšířené. Tehdejší vampýr byl nelidskou, odpudivou kreaturou, podobně jako byl za odpudivý a nečistý považován sex – tedy alespoň mimo stěny manželské ložnice. Vyloženým tabu byl ženský chtíč, a není náhodou, že klasickou obětí upíra není tlustý pantáta, ale mladá dívka. Slabé a nízkými pudy zmítané stvoření, které nemrtvý svůdník připraví o čistotu a nakonec život. Tou nejefektivnější obranou proti podlehnutí zvířecímu charismatu upíra je – jak jinak – kříž, modlitba, hostie.

Něžná duše upírova

Drákulovské šablony se drží i Nosferatu, němý film Friedricha Wilhelma Murnaua z roku 1922. Šlo ostatně o „pirátskou“ kopii Stokerova románu, jen jména míst a postav jsou pozměněná. I Murnauův hrabě Orlok je zrůda s drápy a špičatýma ušima. Jeho ženské oběti však prošly proměnou. V zákopech první války totiž vedle politického uspořádání Evropy padly i mnohé společenské normy, vlastně jejich drtivá většina. Ženy, které v závětří fronty vyráběly zbraně a munici, se po válce nevrátily do těsného korzetu konzervativních mravů, oblékly si krátké šaty, ostříhaly vlasy na bubikopf a šly tančit na divoké rytmy z černošské Ameriky.

Klasika. Snímek Nosferatu, v němž se v upírské roli objevil Max Schreck, vznikl...

Klasika. Snímek Nosferatu, v němž se v upírské roli objevil Max Schreck, vznikl v roce 1922. A vstoupil do dějin filmu.

Schreckův upír s drákulovskou postavou doslova srostl.

Schreckův upír s drákulovskou postavou doslova srostl.

S citelným uvolněním sexuální morálky se v době meziválečné zcivilizoval také upír. V hollywoodském Draculovi natočeném v roce 1931 je v podání legendárního Bély Lugosiho elegánem s uhrančivým pohledem a vybraným vystupováním. Tato poloha svůdníka hraběti zůstala v zásadě do dnešních dnů poté, co ji v padesátých letech dále upevnil Christopher Lee v britské sérii klasických drákulovských filmů. Základní koncept upírských příběhů vytyčený už Stokerem zůstal zachován, to se ale s koncem století mělo radikálně změnit.

Upíři ještě jinak

Blaxploitation, složenina slov černý a využívání, označuje snímky, které se přímo pasou na stereotypech o hyperpotentním černošském nadsamci. Přitom z afroamerické komunity pocházejí a svým dílkem přispěly k její emancipaci. V sedmdesátých letech se tato šablona uplatnila na všechny žánry od gangsterky (Foxy Brown) po western (Boss Nigger), a v roce 1972 byl natočen i horor Blackula.

Ve stejné době, jen na opačné straně Atlantiku, míchalo londýnské studio Hammer Film horor s prvky softcore pornografie. Dobrý tucet filmů v čele s The Vampire Lovers (1970) si na svoji dobu vcelku odvážně pohrával s lesbickými motivy. Postupně začala být upírkám připisována stejně otevřená sexualita jako upírům a dnes jsou obě pohlaví v řadách nemrtvých zastoupena téměř stejnou měrou.

V devadesátých letech byl žánr upírské literatury i filmu obohacen o nové perspektivy, mimo jiné o tu lovce nemrtvých, ať už jím byl Blade anebo Buffy, přemožitelka upírů. Posledně jmenovaný seriál byl prvním z řady televizních projektů, orientovaných na mladé diváky.

Jeho spin-off Angel zase do mainstreamové popkultury uvedl postavu „upíra s duší“, který své minulosti lituje a chce ji odčinit, je schopen se zamilovat a tak dále. Namísto hlavního záporáka se stal upír ústřední postavou s plnohodnotnou citovou výbavou, například v Interview s upírem nebo díle Královna prokletých na motivy románů Anne Rice. Lestat, hrdina obou knih respektive filmů, je nejen výjimečným hudebníkem a neskutečně sečtělým intelektuálem, ale také bisexuálně založeným bonvivánem.

Vždyť jsou jako my

Na počátku jednadvacátého století už totiž upír není pouhou metaforou více či méně potlačené sexuality, ale fyzicky přitažlivou postavou v milostných vztazích se smrtelníky. Ty však stále mají příchuť zakázaného, ba nebezpečného, udržet žízeň po krvi totiž není jen tak. Zápasí s tím stotřiasedmdesátiletý Bill, který nechce ublížit svojí lásce Sookie v seriálu Pravá krev, o permanentním dilematu ústředních postav „ságy“ Stmívání ani nemluvě. Sérii románů a filmů pro dospívající dívky lze shrnout do jediné věty: Bella to vlastně chce a Edward by si samozřejmě rád zakousal, ale nesmějí, protože by to mělo hrozivé následky. Stmívání je jednou velkou agitkou za sexuální abstinenci do svatební noci, což je dokonce otevřeně přiznaný úmysl autorky Stephenie Meyerové, praktikující mormonky.

Že upírská sexuální dobyvačnost nemusí být jen výsadou mužů, dokázala v roce...

Že upírská sexuální dobyvačnost nemusí být jen výsadou mužů, dokázala v roce 2000 ve snímku Drákula i Jeri Ryanová.

Upíři mezitím infiltrovali téměř všechny žánry, jimiž létají ve snad všech podobách. Od hulvátských motorkářů a banditů v hororu Roberta Rodrigueze, zmíněném v úvodu článku, po světobolné hyper-intelektuály v podání Tildy Swinton a Tima Hiddlestona, kteří se sbíráním vzácných uměleckých děl a skládáním hudby snaží překlenout existenciální prázdnotu v Přežijí jen milenci od Jima Jarmusche.

Upíři pochopitelně bývají i legrační, za všechny jmenujme například čtveřici krvesajů obývajících dům na předměstí v „dokumentu“ Co děláme v temnotách. Novozélandský snímek dává nahlédnout do upířího všedního dne, ukazuje pány noci při výběru garderóby před lovem v ulicích i při hádkách o to, kdo po večeři umyje nádobí a uklidí ostatky.

Zatímco vlkodlaci nebo čarodějnice se dnes krčí někde v druhé řadě za všudypřítomnými zombíky, postava upíra ze středu popkultury jen tak nezmizí. Má všechno, co chceme: nesmrtelnost, vzdělání, přitažlivost, vzrušující příchuť nebezpečna. Každá mytologická postava je alespoň do určité míry zosobněním našich strachů, přání či potlačovaného podvědomí – pro upíra, který je tak podobný člověku, to platí zvlášť.

Především dokonale odráží vývoj společenských norem a sexuální morálky: V klasickém schématu je vampír-muž (sexuálním) agresorem bez sebekontroly, jehož je žena pasivní obětí. S postupem dekád se ale vztah vyrovnával až do dnes převládajícího vzorce, kdy je upír citlivý a reflektující. Kousnutí už není aktem násilí, ale spíše jakousi výměnou mezi rovnocennými partnery.

Autoři:




Nejčtenější

Její sportovní dráha se pojí s klubem Tiger team.
Klukům dnes schází vojna, říká kickboxerská šampionka Sandra Mašková

Druhé místo je pro ni prohra, znamená to být „jen“ nejlepší mezi poraženými. A ne za všechny své zlaté medaile se plácá po ramenou. Kickbox se stal jejím...  celý článek

Ve filmech bývá psychopat extrémně antisociálně vyšinutý jedinec, násilný a...
Psychopati mezi námi: mohou být i mistry kreativity a zachránci životů

Jejich schopnost ovládat jednotlivce a manipulovat davy z nich dělá rozené vůdce. Chladnokrevností a bezohledností se dokážou vždy prosadit. Psychopati však...  celý článek

K mumii slavného dobrodruha a vojevůdce barona Trencka se po víc než sto letech...
Divoká dobrodružství barona Trencka: plenil, pil a honil sukně

Byl vojákem mimořádně odvážným, ale i krutým, i vůči civilistům. Mnohokrát jen o fous unikl smrti, a to nejen na bitevním poli. Utkával se v duelech a kvůli...  celý článek

Další z rubriky

I takto vznikal v Americe kapitalismus. Jižanská ekonomika žila z produkce...
Černošští otrokáři si kupovali své blízké. Nejen proto, aby je zachránili

Ještě si pamatovali rozpálené železo a svištění biče, přitom i oni sami si na svobodě kupovali lidský majetek. Ano, otroky si pořizovali i propuštění černí...  celý článek

Gundolf Köhler byl u neonacistů Karl-Heinze Hoffmanna. Vraždil na Oktoberfestu.
S bombou na Oktoberfest. Němečtí neonacisté neváhali kvůli národu zabíjet

Říkali si Wehrsportgruppe Hoffmann a cvičili v lesích útoky vedené s neonacistickými ambicemi. Jen u příprav se však nezastavili, jeden z členů Gundolg Köhler...  celý článek

Jen o namířené zbraně mezi Východním a Západním Berlínem nešlo. Důležitá byla i...
Operace Tamarisk: informace zpoza Berlínské zdi získávali Britové z latrín

Nepotřebovaly nejmodernější techniku ani miliardový rozpočet. Britským pozorovatelským misím za Berlínskou zdí stačilo všimnout si, že sovětští vojáci nefasují...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.