Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


V Karibiku mají kliku, že kotvíme na rybníku aneb není rum jako rum

aktualizováno 
Slogan na Tuzemák z Božkova je geniální. Vynikající hláška, která sedí i po „technické“ stránce – oba verše mají stejnou rytmiku i počet slabik. Děsně by mě už pro účely následujících řádek zajímalo, kdo ho vymyslel. Zatímco je ale slogan špičkový, produkt už méně. Tuzemák prostě není rum a je dobře, že se mu tak už nesmí říkat.

Rum se do historie zapsal nesmazatelným písmem: někde dokonce fungoval jako platidlo! | foto: Profimedia.cz

Čímž v žádném případě nemyslím, že by to v Božkově neuměli. Jednoduše ale vyrábějí jiný produkt než oni „klikaři“ v Karibském moři.

Jako tradiční domácí destilát má Tuzemák své čestné místo v české historii a dokonce mne trochu mrzí, že mu poslední dobou docela dochází dech v souboji s fernety a – rovněž tuzemskými – vodkami.

Tuzemák vs rum

Co Tuzemáku naopak zazlívám, je, že kvůli němu nemá běžný český konzument k rumům zrovna velkou důvěru. Poté, co jej v mládí několikrát přinutil objímat záchodové mísy, má spotřebitel cokoli s označením „rum“ spojeno s problematickými rány a nekvalitním pitím, za které se mu rozhodně nechce platit tolik jako třeba za whisky.

Lahev extra starého rumu

O vzniku tuzemáku koluje několik povídaček, nejčastěji citovanou je ta „námořnická“: čeští námořníci sloužící na zaoceánských lodích si po návratu do rodného vnitrozemí stýskali po dobroučkém destilátu, kterým se deputátně opíjeli v podpalubí. Snažili se proto vyrobit doma kořalku, která by jim rum připomínala – a upatlali „rum“ vyrobený nikoli ze třtiny, ale z řepy, pšenice, někdy brambor, karamelu a všelikých dalších přísad.

Že by rum měl být z cukrové třtiny (resp. přesněji z melasy či/a třtinové šťávy), aby se tak mohl jmenovat, uznává nejen Brusel, ale většina světa. Jiná závazná pravidla pro jeho výrobu nejsou. Ani kvalitativní, ani teritoriální – což znamená, že pravý třtinový rum si můžete přivézt nejen z Karibiku, ale třeba i z Kapverd, Madagaskaru, Austrálie či dokonce z Nepálu, odkud je to k moři ještě dál než z Česka.

Typologii rumů a jejich geografické rozdělení si ale ponechejme napříště. Dnes nahlédněme do rumové historie.

Ďábelské pití

První alkoholický nápoj z cukrové třtiny nevznikl v Karibiku, ale podle všeho v jihovýchodní Asii. Malajci dělají kvašený nápoj ze třtiny, kterému říkají „brum“, dodnes. A Marco Polo byl fanouškem „cukrového vína“, které ochutnal v Persii.

Fermentované třtinové nápoje ale ještě samozřejmě nejsou rumy. Má se za to, že první destilace rumu proběhla v Karibiku, nejspíš na Barbadosu, v 17. století. Otroci na plantážích nejdřív objevili stejné kouzlo kvašené cukrové šťávy jako dávno před nimi na druhém konci světa Malajci.

 Barmanaka s kočkou a lahvemi rumu

Tedy… nikoli stejné, ale podobné: otroci nechali kvasit ne přímo šťávu, nýbrž melasu – vedlejší produkt rafinace cukru. Po čase tenhle nápoj začali destilovat, což (ač to možná někomu může znít jako paradox) velmi přispělo ke zkvalitnění alkoholového zážitku, protože „víno“ z melasy dělané „na koleně“ bylo příšerné pití, které se svým konzumentům odvděčovalo nejen bolehlavem, ale často i všelijakými chorobami.

Destilát odstranil nečistoty, nepatřičné příměsi i choroboplodné zárodky. Ve srovnání s jinými tehdy známými kategoriemi destilátů ale nebyl ani melasový destilát ničím extra kvalitním. Často se cituje dokument z Barbadosu z roku 1651, v němž se praví, že rum je „drsnou, ďábelskou a hroznou pálenkou“.

Z Karibiku se ďábelská kořalka rozšířila po celé koloniální Americe a záhy se podstatně vylepšil proces výroby i kvalita drinku. Málo se dnes ví, že první skutečná palírna (coby podnik založený jen za účelem pálení rumu) nevznikla na karibských ostrovech, ale ve Spojených státech, na Staten Islandu v roce 1664. Hned vzápětí otevřeli další rumovou destilérku v Bostonu.

Nešlo přitom o žádné „okrajové téma“: Rum se brzy stal největším a nejziskovějším průmyslovým odvětvím rané koloniální éry v Americe. Těsně před vyhlášením americké nezávislosti byla průměrná spotřeba rumu na hlavu (včetně žen a dětí) 13,5 litru ročně.

Sudy s rumem

Nejlepší rum z Rhode Islandu se dokonce po jistou dobu používal vedle zlata jako uznávané platidlo v Evropě.

Revoluční destilát

Rum má na svědomí i začátek americké revoluce. Vyhlášením Cukrového zákona v roce 1764 si Británie definitivně znepřátelila americké kolonie, které pohádkově bohatly z obchodu rumem a cukrem, společně s kšeftováním s otroky, kteří pracovali na třtinových plantážích.

Co se z historických knih většinou nedozvíte, je fakt, že otec zakladatel Spojených států George Washington byl náruživým příznivcem rumu (nepřející by řekli notorikem) a sud barbadoského rumíku musel být speciálně dovezen i na jeho prezidentskou inauguraci.

Rumem se svého času neplatilo jen v Evropě, ale také v Austrálii. V Novém Jižním Walesu rostla populace tak utěšeně, že se na přelomu 18. a 19. století zoufale nedostávalo britského oběživa. Namísto penězi se začalo platit rumem, a to dokonce nejen v rámci „směnného obchodu“: rum sloužil i jako výplata za práci na polích a plantážích. Kolonie v té době získala zaslouženou pověst „největších ožralů světa“.

Když se roku 1806 stal guvernérem Nového Jižního Walesu William Bligh, pokusil se problém s alkoholismem vyřešit tím, že zakázal používat rum coby platidlo. Jaká to hrůza! Proti Williamovi povstala armáda, přepadla vládní budovy a Bligha zatkla. Povstalci kontrolovali celou provincii až do roku 1810.

Vypitý Nelson

Dnes je rum u většiny lidí zapsán jako drink drsných námořníků, což samozřejmě souvisí už s faktem, že většina produkce pocházela – a ostatně dodnes pochází – z malých karibských ostrovů, odkud se destilát jinak než po moři vozit nemohl.

S mořem má ale rum společného mnohem víc.

Poté, co Britové roku 1655 dobyli Jamajku, změnili denní dávky alkoholu pro námořníky z francouzského brandy na jamajský rum. Tehdy se ještě rozdával neředěný (maximálně smíchaný s limetovou šťávou proti kurdějím). Časté nehody na palubách a námořní katastrofy, které měli na svědomí opilí námořníci, ale přiměly admiralitu k tomu, že rum se kolem roku 1740 začal před vydáním námořníkům míchat s vodou – a vznikl grog.

Historka zní takhle: Admirál Edward Vernon se už nemohl koukat na to, jak se mu po palubě motá zpitá posádka, a rozhodl, že se jim rum bude ředit. Námořníci z toho pochopitelně nebyli nadšeni a nepopulární ředěný rum nazvali podle látky, z níž měl admirál ušit kabát do nepohody „grogram“.

Zajímavé je, že královské námořnictvo vydávalo svým členům denní dávku deputátního rumu až do 31. července 1970. Skutečné důvody pro zrušení přídělů přitom nebyly ani zdravotní, ani etické, ale ekonomické. Rum je drahý.

Důležitou roli sehrál rum při bitvě u Trafalgaru. Jak známo, admirál Nelson v ní roku 1805 slavně porazil francouzsko-španělskou flotilu, ale sám v boji zemřel. Jeho tělo naložili do sudu s rumem, aby vydrželo cestu zpět do Anglie, kde mu byl vypraven velkolepý pohřeb. Když ale po příjezdu do Anglie sud s Nelsonem otevřeli, žádný rum v něm nenašli.

Námořníci do soudku totiž během plavby navrtali díru a všechen destilát vypili. Od té doby se rumu v anglosaských zemích říká také „Nelsonova krev“. Milovníci rumu také dodnes nechodí „na panáka“, ale jdou si do hospody „upustit z admirála“. Xman je ovšem seriozní server – a proto je nutno poznamenat, že i tohle je jen historka, o níž mnozí historici pochybují. Příběh je to nicméně úžasný.

Proč zrovna „rum“?

O původu slova panuje několik teorií.

Jisté je to, že první písemný záznam pochází z roku 1657 z archivu soudu státu Massachusetts. Šlo o dokument, jímž soud vyhlašoval prohibici. Mezi zakázanými drinky se kromě pálenky (sic!), vína, brandy a dalšího alkoholu objevuje také rum.

Oblíbená, ačkoli trochu nudná teorie o původu pojmenování rumu spočívá v úvaze, že latinsky se cukr řekne „saccharum“. Zajímavější varianta je, že název je odvozen od velkých holandských sklenic „roemer“. Jiná teorie zase říká, že slovo rum pochází z termínu „rumbullion“, což znamená „velké pozdvižení“ či „povstání“. Což by se k rumu vcelku hodilo.

Obchůdek s reklamou Malibu

Brazilci svému rumu říkají „cachaca“ (už vidím příspěvky do diskuse, že „cachaca“ není rum – rád se pustím do samostatného článku na tohle téma), v Karibiku se setkáte s výrazem „tafia“, jímž se běžně označují „obyčejné“, domácí rumy.

V kanadském Newfoundlandu dělají rum, kterému říkají „screech“. A na Barbadosu si můžete v baru poručit „water“. Nedostanete ani vodu, ani vodku, ale – právě rum.

O tom, jaké rumy známe, jak je rozdělujeme, odkud pocházejí a které jsou ty nejzajímavější značky, si povíme příště.

Autor:

Nejčtenější

Kalendář Pirelli 2018 se představil: zbavuje Alenku v říši divů nevinnosti

Alenka zbavená nevinnosti: Duckie Thotová

Je průkopnický, excentrický, magický. Kalendář Pirelli pro rok 2018 nabídne příběh Alenky v říši divů, se surreálnou...

Nahota je pro mě přirozená, svoje tělo mám ráda, říká MOgirl Ilona

„Ráda si dělám radost,“ říká MOgirl Ilona.

Je upřímná a přiznává, že automaticky očekává, že od druhých se jí dostane téhož. „S každým člověkem se pro mě otevírá...



Přes rauš až na vrchol. Kuřáci marihuany mají více sexu, říká studie

Konzumace marihuany podle vědců souvisí s častějším sexem. Proč to tak je, však...

Lidé, kteří si dopřávají marihuanu, mají o dvacet procent více sexu než ti, kteří se droze zcela vyhýbají. Tvrdí to...

Wilhelm Tranow: génius, který louskal britské šifry a pak zmizel

Wilhelm Tranow (na snímku) byl génius, který zasáhl do druhé světové války ve...

Vydal za celé divize německých vojáků. Drtil totiž jednu spojeneckou šifru za druhou. Pro kryptoanalytika Wilhelma...

Zdravá síla. Cvičení s činkami i vlastní vahou sníží riziko rakoviny

Síla je dobrá ve všech směrech. Snižuje riziko předčasného úmrtí i rakoviny,...

Kliky, dřepy, mrtvé tahy jsou cestou k delšímu a zdravějšími životu. Takové je poselství aktuální rozsáhlé studie....

Další z rubriky

Japonské delikatesy: živé rybky v ústech nebo tančící chobotnice

Živá chobotnice na talíři

Rybu fugu, která vás při nesprávné přípravě může zabít, zná leckdo. Ale co tančící chobotnice na talíři, chytání živých...

Gangy a vraždy jako divadlo. Bohatí výletníci chtěli ve slumech drama

Všechno pěkně drsní hoši. Newyorský slum Bandit´s Roost na fotce Jacoba Riise z...

Začalo to jako výpravy zbohatlíků do chudinských čtvrtí za pitím, drogami, prostitucí. Za nebezpečím, hříchem a...

Fanouškovské vyčerpání. Sledování zápasu dá zabrat, říká studie

Je to vypětí. Teď dostalo fanouškovské nasazení i vědecký certifikát,...

Srdce profesionálních sportovců dostává pořádně zabrat. Samozřejmě. Jenže srdce fanoušků v arénách a u obrazovek taky....



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.