Když vesmírné lodě míří do kosmu, zbavují se částí, které ke své misi již nepotřebují. Co se s nimi děje? Většinou prostě nekontrolovaně spadnou zpět na Zemi. Dosud se lidem vyhýbaly, není zdokumentovaný jediný případ, že by takový kosmický šrot někoho zabil. Jenže rakety startují do vesmíru stále častěji, rok 2021 byl svědkem 135 úspěšných startů, což bylo zatím nejvíc v dějinách.
Riziko, že padající kusy způsobí neštěstí, proto roste. Studie vydaná v magazínu Nature Astronomy zjistila, že nebezpečí, že během příštích deseti let kvůli tomu dojde k úmrtí, představuje deset procent. Není to málo, uvážíme-li, že by se tomu dalo podle kritiků současného přístupu architektů vesmírných cest předejít.
„Ono nebezpečí je naprosto zbytečné,“ zdůrazňuje vedoucí autor studie Michael Byers z Univerzity Britská Kolumbie a shrnuje: „Měli bychom tedy podstoupit dostupná opatření, abychom riziko eliminovali? Myslím, že odpověď má být ‚ano‘.“
Apel Byersovy studie posílil zatím poslední incident, při němž spadly trosky čínské rakety Dlouhý pochod 5B do moře u ostrova Palawan na západě Filipín. Stejně jako při předchozích dvou startech této nejsilnější čínské rakety stroj odhodil k neřízenému pádu hlavní stupeň rakety, která měří 30 metrů a váží 22 tun.
Kdo ví, kam spadne další?
Vesmírná vzpoura kosmonauta USA Billa Poguea a jeho posádky Kromě astronautské kariéry William Pogue psal knihy, přednášel a spolupracoval na konstrukci vesmírných raket a stanic. Mise Skylab 4, které se zúčastnil, provedla první stávku ve vesmíru, když vypověděla poslušnost, vypnula komunikaci se Zemí a dala si den volna. William Pogue vůbec bořil mýty o nadpozemských schopnostech astronautů, v kosmu zvracíte, trpíte závratí, přiznával. |
Jak se raketa žene do vesmíru, zbavuje se například svých částí, které nesou vyprázdněné palivové nádrže, vysvětluje server The Verge. Dodává však, že pád nepotřebných kusů nemusí být nekontrolovaný, mohou být dopraveny cíleně do oceánu. Jenže běžnější praxí je nechat součásti prostě zahučet dolů. Byersova studie zkoumala satelitní data za posledních třicet let a zjistila, že zpět k Zemi bylo z vesmírných lodí vysláno více než 1 500 částí. Přes 70 procent z nich se dolů řítilo nekontrolovaně, docela nahodile.
Tak úplně nahodile však vlastně ne, podle výzkumného týmu existuje „významně vyšší“ riziko, že vesmírný šrot dopadne na některý ze států jižní polokoule, píše server CNET. Obyvatelé Jakarty, Indonésie, Mexika, Lagosu, Nigérie mají třikrát vyšší riziko, že jim dárek z kosmu spadne na hlavu, než lidé z New Yorku nebo Moskvy. Mnohé země chudého Jihu musejí počítat s větším rizikem odpadu z vesmíru, i když za něj nejsou zodpovědné, shrnuje Byersova analýza.
Takto dopadlo torzo čínské rakety Dlouhý pochod 5B v květnu 2020.
Tamní policista si musel poradit i s čínským pozdravem z vesmíru.
V květnu 2020 se po chaotické pouti zřítil kus čínské rakety Dlouchý pochod 5B na Pobřeží slonoviny. O rok později po dalším startu této čínské rakety vyděsilo její padající torzo metropole jako Madrid, aby nakonec dopadlo do Indického oceánu, západně od Malediv. Právě tento případ Byerse k jeho studii inspiroval.
Je čas zrušit tabu a zabývat se sexem ve vesmíru, vyzývají vědci ilustrační snímek Zrušte tabu, ostych stranou. Dělejte to, studujte to. Vědci vyzývají k rozvoji vesmírné sexuologie a dosud prudérní americký Národní úřad pro letectví a vesmír se zdát být onomu lákání otevřenější než dříve. |
„Myslíme, že to musí skončit,“ cituje jeho slova časopis New Scientist. Byers připomíná, že moderní rakety se nekontrolovaným incidentům dokážou vyhnout, stačilo by, aby si rakety vždy zachovaly dost paliva na to, aby svá torza nasměrovaly na vodní plochy, kde nemohou způsobit neštěstí. „Máme dál hrát ruskou ruletu s Pobřežím slonoviny nebo Indií? Kdo dokáže říci, že další kus nespadne do centra Bombaje?“ ptá se řečnicky Byers. Server CNET Byersovy obavy podtrhuje čísly, která svědčí o tom, že do vesmíru létáme stále častěji. V roce 2021 odstartovalo do kosmu 145 raket, v deseti případech to byly neúspěšné pokusy. Bylo to o 30 procent více než o rok dřív.
Další vážné incidenty jsou jisté
Problém je, že je obtížné předvídat, kam nekontrolovaně padající kusy raket míří. „Modely, které používáme, nejsou dokonalé, protože ve hře je příliš proměnných,“ vysvětluje Mars Buttfield-Addison z Tasmánské univerzity.
A pokud odpad z vesmíru spadne na Zemi a spáchá škodu? Na právní rovině se je možné opřít o Úmluvu o mezinárodní odpovědnosti za škodu způsobenou (umělými) kosmickými objekty platnou od roku 1972. Ram Jakhu z montrealské McGillovy univerzity připomíná, že zatím byla v praxi využita pouze jednou. Kanada na jejím základě dostala odškodnění v přepočtu ve výši 2,3 milionu amerických dolarů za to, že v roce 1981 spadl na její území sovětský satelit.
K neštěstí scházelo málo. V roce 2013 spadl kus čínské rakety na dva příbytky v čínské vesnici Suining v provincii Chu-nan.
V roce 2014 spadl šrot z vesmíru u vesnice v brazilském státu Pará. Nápisy byly indicií, že raketu do kosmu vyslal evropský projekt.
Podle Jakhua by úmluvu šlo využít i v budoucnosti. A obává se, že k tomu bude příležitost. „Nepochybuji o tom, že dojde k jiné vážné nehodě. Existuje silné riziko, že dojde ke zranění nebo poškození majetku.“
Astrofyzik z Harvardovy univerzity Jonathan McDowell soudí, že doba přeje změně chování architektů vesmírných projektů. „Obecnou praxí v letectví je maximalizovat bezpečnost. A máme za to, že stejný princip je třeba vnášet do vesmírných cest,“ soudí. Poznamenává, že usměrnit návrat prvního stupně své rakety Falcon 9 již dokáže například společnost SpaceX, dokonce tak, že se po dopadu dá použít znovu. Firma však již vyvíjí raketu nové generace Starship, která by měla být celá použitelné pro opakované cesty do kosmu.
Podle Buttfielda-Addisona jsou větší ohledy k bezpečnosti potřeba. „Klíčem je regulace před startem. Protože jakmile už sem dolů něco padá, pak se dá dělat jen velmi málo,“ uzavírá.
