Pro neinformovaného diváka by mohlo být přátelské utkání v baseballu, které se odehrálo v létě roku 1911 na hřišti u městečka Rawlins, naprosto všední sportovní podívanou. Vždyť se tu, stejně jako v celém Wyomingu, podobných zápasů onu sezonu jistě odehrály desítky.
A proto by náhodný sledující nechápal, proč se nadhazovač Thomas Cameron poté, co poslal soupeři poněkud lehký míč, před zraky celého publika psychicky zhroutil. V ten moment měl pocit, že jedním nepovedeným nadhozem prohrál svůj život.
Pravda je taková, že Cameron prohrál svůj život o hezkých pár let dřív. Byl porotou odsouzen za znásilnění k trestu smrti a čas do vykonání rozsudku trávil za mřížemi státní věznice. Že měl zrovna na sobě slušivý modrý dres s výšivkou písmen W. S. P. a ne fádní mundúr s číslem 1596, bylo vlastně dílem náhody. A těžko říct, jestli náhody zrovna šťastné.
On a všichni ostatní hráči družstva totiž sdíleli stejný osud. Všichni byli v podstatě moderními gladiátory. Každá hra pro ně byla stejně významná jako finále Velkého poháru, protože vítězství je oddalovalo od vykonání popravy. Což byla zatraceně silná motivace, kterou jim kapitán George Saban, sám odsouzený za trojnásobnou vraždu, rád o přestávce připomínal: „Sami dobře víte, že chyby jednotlivce, které budou tým stát vítězství, mohou velmi rychle vyústit ve vaši smrt.“
V týmu, jemuž se s každou ztracenou metou krátil čas vyměřený na život, nebylo pro omyly místo.
Tady je Grammovo
Příběh družstva, které ve čtyřech soutěžích sezony roku 1911 vyhrálo 39 her ze 45, se začal psát o deset let dříve. V době, kdy městečku se silným hraničářským duchem kraloval Otto Gramm. Milionář, který tu vlastnil pozemky, obchody, hostince a pobíral rentu z půjček farmářům v širokém okolí.
Zásluhou jeho vlády pevné ruky tu byla velmi nízká kriminalita. Aby ne. „Desperáti, žháři a zloději tu nebyli jen věšeni za hrdlo, ale bylo dobrým zvykem je předtím stahovat z kůže. Jakýsi George Parrott roku 1881 při pokusu o vlakovou loupež postřelil dva šerifovy muže. Když jej dopadl lynčující dav, prodávaly se tu brzy boty z vyčiněné kůže, které z něj vyrobili,“ upomínají se na středověké pojetí práva v Rawlins různí autoři.
KVÍZ: Karate, chábr, nizozemky. Jak se vyznáte ve vězeňském slangu? Má vlastní pravidla, svérázné hodnoty, ale též charakteristický slang. Vyzkoušejte si, zda byste rozuměli vězeňskému argotu. |
Přičinlivý Gramm uměl z děsivé reputace bezpečného města vytěžit maximum, státu Wyoming nabídl, že zřídí soukromou věznici. On ji nechá postavit a stát mu bude hradit provoz.
V roce 1903 tak vítají cihlové baráky první nedobrovolné obyvatele a Gramm si připočítává prvních 250 tisíc dolarů na provoz. Rozhodně na tom netratil. Státní dozor byl minimální, a tak nikomu nevadí, že hned vedle vězení stojí jeho fabrika na proutěné zboží a košťata.
Milionář tak může dál spokojeně bohatnout, protože v kriminálu se vězni napravují prací. „Bylo to děsivé,“ vzpomínali absolventi podivného převýchovného programu. „Příděly byly spočítány do poslední fazole, dostávali jsme jen tolik jídla, abychom neumřeli hlady.“
Pod Grammovým vedením se ve věznici nikdy nespěchalo s propouštěním vězňů, kteří si již trest odpykali. Ale také se zmrazil výkon hrdelních trestů. Podnikatel se nehodlal připravovat o otrockou pracovní sílu. Což byl také jeden z důvodů, proč v roce 1910 celá instituce přešla pod státní správu a novým šéfem věznice se stal dosavadní šerif z okresu Big Horn Felix Alston.
Nový správce má baseball rád
A ten má pro vězně trochu více pochopení. Snad proto, že se s řadou z nich osobně zná, některé totiž jako šerif dopadl. Když nyní vidí, jaké spravedlnosti byli vydáni, možná se ozývá jeho svědomí. Mezi ním a bývalým správcem Grammem pak bude trvale panovat napětí.
Alston se zasadil o zlepšení podmínek, a protože byl velký sportsman a fanda denverského týmu, povolil svým chovancům pohybové aktivity na vězeňském dvoře, včetně baseballu. Zásadním impulsem pro vytvoření celého týmu hráčů byl příchod Josepha Senga, jinak odsouzeného za vraždu prvního stupně, zastřelil totiž na ulici svého šéfa, jemuž nejspíš chodil za ženou. A povídalo se o něm, že jako pravý polař dokáže zázraky. Šerif Alston jej chtěl vidět v akci.
Přehrávky mezi zdmi vězení nestačily. Proto 18. července 1911 nastoupil vězeňský výběr proti baseballovému týmu z Carbon County. Vězeňská soupiska se chlubila pěti zloději, třemi vrahy, třemi sexuálními násilníky a jedním padělatelem. Většina z hráčů W. S. P. přitom byla v očekávání oprátky.
Útěk z Alcatrazu: po vězních zůstaly v celách jen papírové hlavy Plán útěku byl pilovaný do nejmenších detailů a přípravy trvaly šest měsíců. Během nich vězni hloubili díry do zdí a procházeli útrobami svého bloku. V červnu 1962 trio trestanců zdi obávaného Alcatrazu skutečně opustilo. Dodnes se však neví, zda velkolepý útěk přežili. |
Byla to zvláštní podívaná, nezadala si se souboji ve starověkých arénách. Pravda, muži, kteří šli na smrt, nikoho nezdravili. Ruce i nohy měli spoutané řetězy, jejichž chrastění rezonovalo ztichlými tribunami. Tucet trestanců vedli do zahloubené kabiny strážní s ostře nabitými brokovnicemi. Okovy jim sundali až tam. Hráči nato vyrazili do pole, aby zápas regionální deníky popisovaly jako jednu z nejfantastičtějších her sezony. Hvězdný výběr vězňů soupeře roznesl výhrou 11:1 na kopytech.
Výnosné výhry
Všichni je chtěli vidět znovu. Zvláštní zájem na tom měl i náš známý milionář Gramm, který svým starým přátelům na vlastní náklady dodá dresy. O co mu šlo? O opravdu velké peníze ze sázek, na kterých nikdo v Rawlins neprodělá. Stačilo se jen dívat přes plot, jak to trestancům při tréninku jde. Na svůj úspěch dokonce sází i sami vězni, kteří opravdu hrají jako o život.
Že se to nejspíš vyplácí, zjišťuje i k trestu smrti odsouzený Seng. Datum jeho popravy soud určil na 22. srpna, ale nějak se na to zapomnělo. Snad proto, že hned devětadvacátého měl tým Alston’s All-Stars nastoupit proti dalšímu okresnímu výběru. Náhoda? Ukáže se, že nikoliv. Státní návladní prý projednávají jeho možné zmírnění trestu a čeká se na vyjádření guvernéra. Místo smrti doživotí, to už za trochu námahy na hřišti stojí, ne?
Že je nejúspěšnější hráč Seng stále mezi živými, ale nejspíš popudí ty, kteří doufali v prohru vězeňského manšaftu. Možná i samotného Gramma, který přišel o pořádný balík, protože mylně předpokládal, že hlavní hvězda zápasů už tou dobou nebude mezi živými. A jeden z chovanců wyomingské státní věznice Joseph Guzzardo se pak hned třikrát za sebou pokusil příliš úspěšného hráče zmrzačit nebo zabít. Neúspěšně.
Pod neúprosným tlakem byli také všichni ostatní hráči. O život jim šlo při hře i po každém zápasu. Všichni jen čekali, kdy udělají chybu, věřit se nedalo nikomu. Sázky si přes prostředníky zadává u bookmakerů i jejich manažer, přátelský správce vězení Alston. Muž, který je jednou zákonitě musí poslat na smrt. Nebo snad nemusí? Sami nevědí nic konkrétního, ale příslib snížení trestu je skoro hmatatelný.
Šňůra jejich sportovních úspěchů se vinula čtrnáct měsíců. Z lokálních přátelských utkání s Rawlins Rustlers a Carbon County se trestanci propracovali do šampionátu západní divize a zahráli si s hezkou řádkou profesionálních týmů států Colorado a Kalifornie. A nikdo z těch, kdo měli být už dávno po smrti, zatím nezemřel. Svou soudem vyměřenou životnost úspěšně přesluhoval například pálkař a otcovrah William Boyer nebo bratrovrah a chytač Horace Donavan. Jak to?
Nebyly to jen spekulace. V gladiátorských sázkách se protočily statisíce dolarů, prý hned tři wyomingští politici nastřádali sázkami na volební kampaně za své znovuzvolení. Mezi sázejícími, kteří vždy dostávali čerstvé tipy mezi prvními, byl i Kenneth Farchi, soudce nejvyššího soudu. Muž, u něhož se celou dobu záhadně ztrácely do spodních šuplíků pracovního stolu formuláře k výkonu poprav.
Guvernér chce fair-play
Milionář Gramm nejspíš skutečně prohrávat neuměl, a tak si na netradiční postup Felixe Alstona přes své četné známé stěžuje až u samotného guvernéra Josepha M. Careyho. A ten jej vyslyší.
Správce věznice musí na kobereček za nejvyšším představeným státu Wyoming, kde musí slíbit okamžité ukončení zápasů s trestanci. Prý proto, že to nedává dobrý příklad veřejnosti a že kolem populárních her bují nelegální sázky. Což je do jisté míry samozřejmě pravda. Na druhou stranu 350 obyvatel Rawlins se podepíše pod petici za snížení trestu hrajících vězňů.
Nebylo to nic platné. Alstonův sportovní program záhy nahradí vzdělávací, při němž se odsouzenci dvě hodiny týdně doučují znalosti ze základní školy. V květnu příštího roku byl se zápasy skutečně konec a spravedlnost se dočkala hráčů, kteří ze sebe dávali na hřišti všechno.
Jako první byl 24. května 1912 pověšením za hrdlo popraven Joseph Seng, jehož exekuce se „administrativní chybou“ zpozdila o 276 dní. Dohrál.
