O medaile bojovala družstva ze šestnácti zemí a soutěžilo se na třiačtyřiceti střeleckých postech. Střílelo se vleže, vestoje, s podpěrou i bez podpěry, v písku, v blátě i přes vodní zeď, o níž se postarala hasičská vodní děla.
Mezi nejtěžší disciplíny patřil kromě střelby do čepele nože a palby se zbraní otočenou o 90 stupňů také úkol prostřelit nábojnici přesně v prostředku.
Snajpr musel vykázat smysl pro taktiku. Musel se správně rozhodnout, zda na terč má, či zda pokus vynechá. Zatímco trefa se hodnotila 50 body a vynechání nula body, za neúspěšný pokus se 50 bodů strhávalo.
Nakonec prošel všemi nástrahami mistrovství nejlépe ústecký policejní snajpr Václav (plná jména se z bezpečnostních důvodů udávat nesmějí). V konkurenci desítek ostřelovačů z celého světa s přehledem zvítězil, stejně jako ústecký policejní tým ve společné soutěži armádních i policejních družstev.
Základem je dvoučlenný týmNováčky vybírá do jednotky policejních ostřelovačů instruktor ze zásahové jednotky. Hodnotí nejen střelecké výsledky adeptů a jejich vztah ke zbrani, ale především jejich osobnost. Rok až dva poté trvá, než je nováček připraven na ostrý zásah. Mezitím se musí naučit nejen střílet z různých pozic, úhlů a mnoha prostředích. Musí například též vědět, jak se střela chová při průniku různými materiály. Musí totiž umět třeba i zlikvidovat tlakovou nádobu s nebezpečným plynem tak, aby po zásahu unikal její obsah přesně určeným směrem. V neposlední řadě musí umět spolupracovat ve dvoučlenném týmu. Ten je totiž základem práce ostřelovačů, ať při eliminaci nebezpečného útočníka či při hlídání VIP. |
