I po dvou letech je nejmladším jezdcem na světě, který kdy skočil na motorce backflip neboli salto vzad.
Zároveň člověk, který ve třinácti ležel po drsném pádu tři týdny v nemocnici a bojoval o život. Přesto tvrdí: "Nikdy jsem nechtěl s freestylem skončit. Je to skvělý sport."
Ani tenkrát jste neměl chuť s tím praštit?
Ne. A víte proč? Já si nic nepamatoval. Lehl jsem na zem a pak byl v kómatu. Když jsem se probudil, tak mě bolelo, akorát když mi brali krev. Ale rodiče samozřejmě chtěli, abych skončil.
A vy jste neposlechl.
Ne, to ne. Viděli, že se mnou nejde nic dělat. Pořád se o mě bojí. Třeba taťka má strach, ale jezdí se mnou po závodech a vystoupeních. Mamka už si asi taky zvykla, teď se dokonce chystá přijít se na mě poprvé podívat do Sazka Areny.
Opravdu? Tak co si pro ni připravíte?
Od toho úrazu se na mě nikde nebyla dívat, tak snad přijde. Sazka je pro mě hrozně prestižní akce, líbí se mi atmosféra, pokusím se zase předvést nějaké nové triky. Líbí se mi ten gladiátorský styl, závodí se tu i proti sobě, a přitom si to udržuje exhibičního ducha. Paráda.
Před dvěma lety vám v Praze diváci tleskali vestoje, může se něco podobného zopakovat?
Snad. Sám sebe se na to někdy ptám. Ale proč ne, když přidám nějaké husté triky.
Husté triky? O jednom bych věděl - dvojité salto vzad. Zatím ho umí jen Travis Pastrana.
Tak na to jsem nemyslel.
Ne? Vždyť jste u Pastrany letos byl.
A zkusil jsem si ho. Jenže jen na malé motorce a do molitanu. Je to neskutečně těžkej skok. Ono je něco jiného se vysekat do molitanu a něco jiného se rozplácnout na hlínu. Z ní se jen tak lehce nezvednete.
Jak dlouho vlastně trvá, než freestylista ukáže třeba backflip na veřejnosti?
Záleží jak komu, kdo je jak hustej a jak rychle to tam posílá. Ale mně to trvalo dva dny. Nejdřív jsem se učil salto ve stoje, pak na kole... Potom jsem skákal s motorkou do molitanu a hned druhej den jsem šel na hlínu. Takže salto na motorce jsem zvládl za dva dny.
Když jste ho pak předváděl v Sazka Areně, měl jste strach?
Strach ani ne. Byl v tom takovej adrenalin, že to všechno přebil. Ale když jsem backflip skákal poprvé na hlíně, strach jsem měl, to přiznám. Věděl jsem, že to prostě musím dát, nebo si rozbiju držku a bude po všem. Naštěstí to vyšlo.
Když mluvíme o strachu, čeho se freestylista nejvíc bojí?
Jak kdy. Já třeba mám strach ze zubaře, z doktorů.
Co třeba atrakce na Matějské?
Než jsem skočil backflip, tak jsem na žádné extra atrakce nechodil. Bál jsem se lítat hlavou dolů. Pak nastal zlom a já se tam těším.
Vraťme se ještě k vaší návštěvě u Pastrany. Jaká vlastně byla?
Super. Byla to hrozně velká škola. Třeba když jsme vešli do jeho dílny, tak jsem koukal jak zjara, to je něco neuvěřitelného. Všude motorky, skvělé zázemí. Pak mě překvapil, jak si mě vzal k sobě. Sice jsem nejmladší, kdo skočil backflip, ale on si mohl říct, co je to tady za caparta. Ne, nebyl takový. Moje skákání se mu líbilo a já se hodně naučil.
Ale trenéra máte. Je jím Petr Kuchař...
Já všude říkám, že je to můj trenér, ale on je hlavně bezva kamarád. Hodně mi dal na začátku, teď si pomáháme navzájem. Já třeba uměl jeden trik, co on ne. Tak jsem mu s ním radil, jindy radí on mně. Nejdůležitější je, že když někde spolu jezdíme, tak je to vždycky děsná sranda a pořádně si to užijeme.
Kuchař měl vždycky raději exhibice, moc semu nelíbí, že se ve freestylu i závodí. Jak jste na tom vy?
Závodit se smí až od šestnácti, takže já mám za sebou jen jeden závod. Ale líbil se mi. Je to úplně něco jiného než show.
Napadá mě, že na freestyle byste mohl docela dobře balit holky, ne?
(smích) Fanynky jsou a já nebudu lhát, že za to nejsem rád. Asi to máme jednodušší. Na druhou stranu já bych chtěl něco ve freestylu dokázat, a tak musím pořád makat. A ne machrovat před holkama.
A naopak - jsou lidi, kteří vám řeknou, že jste magor?
Určitě a je jich dost. Je to třeba tím, že lidé vidí jen nějaké sestřihy v televizi a tam se vždycky objeví i nějaké pády. Proto to vypadá nebezpečně.
Kdy poznáte, že skok nevyjde?
Brzy. Musím přiznat, že mám dost času na to, abych se rozhodl, jestli motorku odhodím, nebo to zkusím ustát.
Petr Kuchař říká, že už ho v nemocnici v Hustopečích dobře znají. A když se tam objeví, má přednost. Co vy?
Jak jsem dlouho ležel v Motole, tak tam znám doktory i sestřičky. Jakmile tam jsem, hned se všichni ptají, co se děje.
Je vám šestnáct, takže když jste před dvěma lety skočil backflip, neměl jste ani občanku, ani řidičák.
No jo. Na motorce jezdím od tří let, ale teprve loni jsem si dělal řidičák. Bylo to docela crazy.
Nechtěl bych být vaším instruktorem.
Ne, oni byli v pohodě. Věděli, co dělám. A určitě si chci udělat i řidičák na auto a velkou motorku. I když s ní se budu asi jen kochat nebo se projedu po uzavřeném okruhu.
Proč? Snad nemáte strach?
Trochu i jo. Na silnicích je to hodně nebezpečné.
To říká člověk, který na motorce skáče salta vzad?
Ale v tom je neskutečnej rozdíl. Když spadnu ve freestylu na hubu, tak je to jen a jen moje chyba. Na silnici vás někdo sestřelí, ani nevíte jak. Normální ježdění nebo motokros je mnohem nebezpečnější než freestyle. Vezměte si motokros - tam když vjede po startu do zatáčky čtyřicet závodníků a někdo na prvním místě spadne, tak ho všichni přejedou.
A asi se dá freestylem i víc vydělat, ne?
Ano. Je to lepší než motokros. Do toho jsme akorát peníze cpali. Přijel jsem na závod, spadl, udělal na motorce škodu za deset tisíc a jelo se domů. Freestyle je skvělá zábava, za kterou ještě něco dostanu. Ale peníze dávám rodičům.
NOKIA FREESTYLE
Uskuteční se v sobotu 1. prosince v Sazka Areně, odpolední představení začíná ve 14 hodin, večerní v 19. Přímý přenos večerní show vysílá Eurosport a ČT4.
