Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


VIDEO: trabant v. poušť

  17:00aktualizováno  17:00
Před druhou světovou válkou čtyřkolky pro „civily“ neexistovaly. Přesto čeští motonomádi vyráželi na dlouhé expedice do pustin neznámých krajů. Společnou měli nejen odvahu, ale i malá auta s chabou dvacítkou koní pod kapotou. Že je to málo? Je. Nemusíte mít ale náhon na všechna kola, stačí, když máte natolik moderní vůz, že má na všech kolech brzdy.

Trabantem po Hedvábné stezce - Hlavní tah Uzbekistán-Kazachstán vypadá takhle. Místy. Když máte štěstí. | foto: Trans Trabant Team

Svádí to k otázce. Dá se bez GPS a ABS stále nacházet nepoznané? Dá se na začátku nového století uspořádat expedice bez zázemí offroadových speciálů?

Dá: naše expedice, která jela trabantem po zavátých stopách karavan Hedvábné stezky, vzdala hold všem, kteří se dokázali spolehnout na slaboučké auto a na sebe samotné.

Během deseti tisíc kilometrů ujetých přes Evropu, Turecko, Írán, Turkmenistán a Uzbekistán jsme se rouhali, že nás nepotkaly žádné fatální problémy, jen boj s byrokracií a pravidelnou absencí cest, která nám však zatím nedělala větší potíže.

Přejezd žhavou pustinou mezi břehy vysychajícího Aralu a komáry okupovaného Kaspiku nám pak však měl ukázat, zač je v Kazachstánu písek.

„Da, da, charošaja daroga,“ ubezpečuje nás místní kmet, když se ho ptáme na vodu a na cestu, která je matně nakreslená jen v jedné z našich pěti map oblasti. Zdá se tedy, že nejhorší úsek cesty nás nyní neočekává.

Žuch... Auto vibruje a úpí, špatně připevněné věci padají na hlavu. Po 40 kilometrech zpevněného povrchu táhnoucího se jak pravítko pouští je konec.

Děsivá roleta vystřídala děravou silnici. Utýraný asfalt nevedl ani do Jayslingu, vesnice přiléhající k nejtvrdší věznici země. Gulagu uprostřed prázdnoty.

Trabantem po Hedvábné stezce

Musíme dál. Za podezíravých pohledů nakupujeme jídlo a hlavně vodu, absolvujeme povinnou proceduru checkpointu a za oprýskanou závorou se nám otevírá prašná linka cesty.

Děsivé rány do náprav a oblaka prachu. Malý šroubek držící uprostřed palubní desku praská, takže se deska volně pohupuje na zbývajících bočních dvou. O jeden zdroj hluku méně.

Tohle dál nejde, z toho, co kdysi snad bývala cesta, musíme pryč.

Víříme prach jemný jak cement, zahrabáváme se do něj, plujeme jím. Rozrážíme jeho závěje, lámeme keříčky v místech, kde ho vegetace drží u země. Výfuk je sice vytvarovaný podle podlahy a šusplech pod motorem hrdinně vzdoruje nárazům, ale jedeme.

Několik hodin papírování na celnicích a jsme v Kazachstánu. Už jen pár desítek kilometrů k tlusté červené čáře na mapě.

K našemu vysvobození!

Pravidelné vrčení motoru změnilo tón. Jedeme na jeden válec: když máte jen dva, je to problém. Odešla svíčka. Nevadí, auto si nové svíčky zaslouží.

Trabantem po Hedvábné stezce

Další závěje prachu, další jízda pistou. Zase jeden válec. Dobře, svíčky opět vyměníme. A znovu! To už není normální. Několik experimentů s nulovým výsledkem. Další sada svíček.

A konečně jsme u vytoužené červené čáry. Jsme zachráněni.

Padá noc, ještě něco ujedeme: teď, když jsme na hlavní, už to přece bude dobré.

Střešní reflektory krájejí tmu a hledají díry v asfaltu, opravdovém asfaltu!

Co na něm ale dělá ta hromada hlíny? Ovšem, nahrazuje značku zákaz vjezdu a šipka „Objazd“ míří do pustiny. Objížďka nám nevadí, to zvládneme.

Žuch, zapadli jsme po světla do jemného prachu. Vykopat, vytlačit, rozjet. Jeden válec, musíme pryč. Vykopat, vytlačit. Plný plyn, pár výstřelů do výfuku, dva válce. Máme výkon, máme rychlost. Žuch. Vykopat, vytlačit. Pryč.

Trabantem po Hedvábné stezce

Otáčíme o devadesát stupňů a míříme pryč od „cesty“. Počkáme do rána.

Konec! Konec asfaltu, konec nadějí, tohle je Kazachstán, před kterým nás varovali. Silnice rozvalená na asfaltové kry, mezi nimiž ohromná kola Kamazů a Zilů vytloukají hluboké jámy, aby je nakonec rozdrtila a cesta se stala nejnerovnější součástí pouště.

Rány do podvozku nepočítáme ani nevnímáme. Kvůli tomuhle jsme sem přece přijeli. Dokázat, že to dokážeme.

Padáme do děr a hrabeme se ven. Utíkáme do prašné pisty. Jeden válec, vyndat svíčky, popálit si prsty, vyčistit, namontovat. Zpátky na „cestu“! Každá jáma je lepší než zadřený motor.

Trabantem po Hedvábné stezce

Necelé dva tisíce kilometrů na cestě od Aralského jezera ke Kaspickému moři nás stály více úsilí než předchozích deset tisíc i následující tři tisíce přes Rusko a Ukrajinu.

Přesto jsme po šesti týdnech putování a po 15 422 kilometrech dorazili silou dvoutaktního motoru zpět do Prahy s jistotou, že dobrodružství na čtyřech kolech pořád žije: jen je třeba hledat cesty slibující naději na neúspěch.

Trans National Trabant TOUR 2007



Nejčtenější

Síla fotbalového míče: pro pákistánský Sialkot znamená zisky i utrpení

Výroba míčů, nejen fotbalových, vyslala Sialkot do světa a tamním firmám...

Má-li fotbalový míč hlavní město, je to pákistánský Sialkot. Vyrábět se tam začal nejprve v malém, pro britské...

Monogamie není nadřazená. Ke spokojenosti vedou i otevřené vztahy

Vědecké studie čas od času vystaví otevřeným vztahům dobrozdání.

Otevřené vztahy jsou reakcí na to, že máme od svazků stále větší očekávání, která jeden partner naplní jen těžko....



Poručíme větru dešti. Američané si za války hráli s počasím nad Vietnamem

O legendární Ho Či Minovu cestu se sváděly boje, Američané však na ni byli...

Propracovanými trasami v džungli proudily za vietnamské války na pomoc komunistickému severu desetitisíce vojáků a tuny...

Extrémní gastronomie: Rybí hobliny katsuobushi vám zatancují na talíři

Příprava katsuobushi vyžaduje trpělivost a um.

Ryby dokážou plavat a některé i létat, ale jen tuňák pruhovaný vám zatancuje. Jen to chce trochu trpělivosti. Rybí...

OBRAZEM: Viktoriánská prodejná láska. Archiv odkryl unikátní fota

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní...

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní snímky zatčených. První vznikly již v roce...

Další z rubriky

Cyklistické heslo veslaře Synka: Nesmí mě předjet nikdo vyšší a těžší

Ondřej Synek na trati boleslavského závodu seriálu Kolo pro život.

Rozhlédne se po kraji, pozdraví diváky, prohodí slovo se soupeři a ještě zajíždí velmi dobré výsledky. Trojnásobný...

Po úrazu ochrnul, teď jezdí na surfu. Člověk zvládne vše, co chce, tvrdí

Je ochrnut. Pořádnou porci adrenalinu si však Heřman Volf najde.

Heřman Volf vedl do roku 2006 hektický život čtyřicátníka. Pak přišel úraz, po kterém ochrnul. Uvědomil si, že odkládat...

VIDEO: Mistři světa vzali na raft reportéra. Začal se topit

Reporér iDNES.tv usedl do raftu s mistry světa. Skončilo to dramaticky.

Říkají o sobě, že nejsou profesionálové. Rafting mají členové RK Troja jako koníček. Přesto dokázali vyhrát mistrovství...

RODIČE ZNAJÍ: Takhle reálně vypadá rodinná dovolená!
RODIČE ZNAJÍ: Takhle reálně vypadá rodinná dovolená!

Z reklamního letáku cestovní společnosti se směje manželský pár sedící na úhledném plážovém lehátku. Před ním si společně hrají děti. A teď zpátky do reality, takhle rodinná dovolená většinou nevypadá.

Najdete na iDNES.cz