Pokud totiž dojdete k cíli a vylezete na vrchol kopce Kala Patar, odkud se pořizují ty nejznámější fotografie Mount Everestu, prožijete euforii, která stokrát přehluší bolest na spáncích, křeče v žaludku i mrazivé svědění na konečcích prstů. Vidět Mount Everest přes údolí ledopádu Khumbu je opravdu něco neskutečného a fascinujícího.
Tyčí se proti blankytně modré obloze a silný vítr se mu stará o bílý závoj, který jako nejjemnější krajka vlaje nad mohutnou stěnou. Jeho nejvyšší bod je o více než tři kilometry výše než vrchol Kala Pataru. Na první pohled by se mohlo zdát, že to není zase až tak moc… ale je to proklatě hodně. Ve výšce 5 640 metrů nad mořem, tedy mnohem výš, než kam je možné vylézt kdekoli v Evropě, tváří v tvář Everestu si člověk připadá hrozně malinký.
Ne každému se podaří prožít tuhle chvíli v tak krásném počasí. Skupina českých trekařů, kterou v říjnu pod Everest dovedl horolezec Leopold Sulovský, tohle štěstí měla. Když si vzájemně podávali ruce, většinou jen těžko skrývali dojetí.
"Je to vždycky nádherný pocit to vidět. Euforie, nádhera," užíval si tuhle chvíli Sulovský, pro kterého má nejvyšší vrchol planety zvláštní kouzlo.
Před šestnácti lety byl totiž prvním Čechem, který na něj dokázal vylézt. "No, že by mne to zvlášť táhlo znovu nahoru, to tedy ne," smál se. "Bude tam hrozná zima, podívejte se na ten závoj. I když svítí sluníčko, hodně fouká, může tam být klidně i padesát pod nulou," dodal.
Patnáct českých trekařů se vydalo do Nepálu v rámci zájezdu, který uspořádala brněnská cestovní kancelář Livingstone. Akce byla výjimečná tím, že Sulovský poprvé v životě vedl výpravu, která nebyla sportovní expedicí.
"Je to úplně něco jiného. Horolezci berou takový trek jako nutné zlo při cestě pod horu nebo pod stěnu. Trekaři by si ho měli užít," popisuje Sulovský, který má letos za sebou jeden velký horolezecký triumf. V létě vedl úspěšnou expedici na nejobávanější osmitisícovku Světa, pákistánskou K2.
Do oblasti kolem Everestu, tedy do národního parku Sagarmatha, cestují turisté hlavně v květnu a potom na podzim. V tomto období totiž panuje nejstálejší počasí.
Jarní měsíce se dokáží postarat o velkolepou podívanou, protože až na hranici čtyř tisíc metrů tady kvetou celé rododendronové lesy. Na podzim je zase sušší vzduch a nejlepší podmínky pro fotografování.
A co všechno je nutné překonat, aby se člověk mohl sklonit pod nejvyšší horou Světa? Je třeba se připravit na to, že člověku s největší pravděpodobností nebude moc dobře, protože rychle nabíraná nadmořská výška udělá svoje. Je dobré počítat s tím, že ubytování ve vrcholových partiích není zrovna nejkomfortnější a že si tady na vytápění zrovna nepotrpí.
Organismus se musí také poprat s místní stravou, což slabší povahy nesnášejí snadno. Ale všechno tohle může mít příchuť dobrodružství a jistě potom také ve vzpomínkách má, pokud celou cestu korunuje úspěšný "vrcholový" den.
Své o tom vědí i čeští trekaři, kteří pod vedením Sulovského prožili v údolí pod Everestem celkem jedenáct dní. Někteří sice nedošli až nahoru a některým bylo opravdu hodně zle, ale všichni do jednoho mluvili po návratu do káthmandského hotelu o zážitku přímo pod Everestem jako o něčem úžasném a fascinujícím. Dokonce i jeden z členů výpravy, který na tom byl zdravotně a fyzicky tak špatně, že mu Sulovský pro poslední kilometry sestupu musel opatřit koně.
Všichni trekaři se shodli na jednom: všechno to trápení je hrozně rychle zapomenuto.
Asi bude něco pravdy na tom, co říkají zkušení horolezci. A sice, že euforie dokáže přehlušit skoro všechnu bolest a že vzpomínky zůstanou především na úspěch a to hezké s ním spojené.
Někteří dokonce říkají, že je to srovnatelné se zážitky, které souvisejí s porodem.
Většina maminek totiž na bolest a utrpení rychle zapomene a zůstane jim v paměti to krásné, co s narozením potomka souvisí.
Deníkové zápisky Josefa Albrechta, který se výpravy účastnil, najdete na Xman.cz vždy každý den počínaje pondělím 17. prosince.
Spolu s nimi budeme vydávat videa z celé akce... na nichž Leopold Sulovský prozradí, na co si dát na treku pod Everestem pozor, jak zvládnout kyslíkový deficit i to, co si pod Everestem dává rád k jídlu.
PARTNEŘI VÝPRAVY
