*Zajímavý, obtížný a po tomto způsobu života možná i téměř nemožný bude návrat do pracovního procesu. Člověk, který se 5 měsíců fláká na horách je tak svobodný, že není schopný se přizpůsobit nějaké organizaci vzniklé za účelem vytváření zisku. Tyto organizace jsou pak takového člověka nepřítelem číslo jedna a nechce se jim rozhodně podřizovat. Chce zase hned odjet cestovat. Pak je tu ale známý problém přispívání do "systému". Když využíváme věci vyrobené civilizací - fototechniku, batoh, oblečení, podle mě bychom přispívat měli. Kde je ale ta správná míra přispívat a neztratit sama sebe, že?

Při tomto stylu života nejde mít vztah ani rodinu. Obdivuju lidi, kteří žijí rodinným životem a jsou natolik nesobečtí, že dokáží vytvořit svým dětem harmonické prostředí, kde vyrůstají. Lidi, kteří mají v sobě lásku, kterou rozdávají ostatním lidem a nebojí se, že když jí rozdají i za cenu ztráty části své svobody, že jim láska ani svoboda neubude, ale naopak přibude.

Příroda, hory a pohyb pro mě odjakživa hodně znamenaly. Čím jsem starší, tím více hledám ten správný mix životních aktivit, abych nepodlehla pohodlnosti, konzumu a žila svůj život naplno, bez umělých napodobenin všeho možného. Zároveň si však uvědomuju důležitost sociálních kontaktů, rodiny, sdílení zážitků a i za cenu nutnosti ubrání z těchto zmíněných hodnot.

Přeji všem krásný den i krásný život

Eva

reagovat

Tento počin má podle mě několik rovin.

Určitě obdivuju to, že Viktorka překonala strach z neznámého, opustila svou komfortní zónu a snížila materiální potřeby na minimum a měla nezlomnou vůli sama překonávat překážky, ve formě počasí a jiné. Pokud toto uděláte, pak dostanete krásnou odměnu ve formě kvalitního času stráveného v přírodě. Karpatské hory jsou naprosto úžasné svobodné místo, kde člověk cítí úplně jinak než tady v civilizaci a mění se mu hodnoty. Přemýšlíte maximálně jen kam další den půjdete a jestli máte vodu a co jíst. Stáváte se součástí přírody. Mozek se vyčistí od všech kulturních nánosů a vy jste jen tady a teď a je vám strašně dobře. Otázka je, jak by se člověk cítil, kdyby věděl, že se nemá kam vrátit, že putování není jen na definovanou dobu.

Nebezpečné to určitě bylo co se týče potenciálního zranění, ta se stávají a nedají se 100% ovlivnit. Pokud u cestování ale přemýšlíte, pak to zase tak náročné není. Je potřeba respektovat počasí (nepřecházet např. Fagaraš v době letních bouřek, ale nechat si jej až na podzim, vzít si zvoneček na medvědy do nepřehledného hustého lesa, kde hrozí čelní srážka, neprovokovat místní bači svou ženskostí :)...). S těmi psy je to spíše novinářský titulek než pravda. Sice za vámi přiběhnou a štěkají, ale nestalo se mi, že by mě nějaký z nich pokousal. Jak tu píšete, dělají svůj job a pokud je respektujete, respektují i oni vás.

Další rovina jsou sociální vztahy a vazby. Z vlastní zkušenosti vím, že jakmile se člověk odloučí od "systému", stává se z něj samorost a má pak problémy se začlenit zpátky do nějaké komunity. Všichni se mu zdají líní a nudní a on si připadá, že žije život víc naplno a že je vyjímečný, protože nejde se stádem. Jenže je to za cenu snížení sociálních kontaktů. Je to pro nás ale dobře?

Zajímavý, obtížný a po tomto způsobu života možná i téměř nemožný bude návrat do pracovního procesu. Člověk, který se 5 měsíců fláká na horách je tak svobodný, že není schopný se přizpůsobit nějaké organizaci vzniklé za účelem vyt

Hustý.

Frajerka.

minuly rok tu istu trasu presiel moj kamarat iulian sirbu z rumunska a spominal nejaku holku z ciech co tiez chce prejst karpatsky obluk. on to presiel za cca 4 mesiace vyrazil 15.6.2015 a dosiel 10.10. 2015. naozaj klobuk dole pred takymito vykonmi cestovatelov

Ten pravy zivot zacina mimo Vasi komfortni zonu ... respekt

Lépe to říct nejde. Je s podivem, jak nepohodlí dokáže být lepší. Holčina odvážná, klobouk dolů.

Mám bývalého kolegu, kterého také baví chodit sólo pěšky.

Jedno léto vyrazil z Prahy k moři na jih do Terstu, následující léto pak na sever ke Štětínu.

Loni plánoval západ, francouzské pobřeží někde pod Calais, nevím jak došel.

A letos by mu to vycházelo na východ - ale myslím, že dál než k Černému moři by nešel.

já jí fandim, ale bojim se, že vysokého věku se nedožije....

To jmeno je potreba si zapamatovat. Pri jeji namyslenosti a hlouposti to nebude dlouho trvat a stat ji bude za velke penize zachranovat z nejake udajne bezpecne zeme.

jak to, že seš nula....?

Nemohu si pomoc, je to obrovský hazard a risk, ale je to na druhé straně naprosto báječné, šílené a odvážné. Zážitek, který vám nikdo nikdy nevezme. Přiznám se upřímně, že bych to nedokázal. Nemám rád úplnou samotu a netroufl bych si v horách takhle riskovat. Ve dvou se to přeci jen lépe táhne. A obdivuji na té slečně ještě jednu věc, jako vegetariánka musela mít obrovský problém dodat tělu dostatek bílkovin a energie pro takový výkon. Nedivím se, že měla hlad.Smekám klobouk a hluboce se klaním před takovým výkonem.

At si klidne riskuje. Jen kdyz to pak nebude stat zase miliony a nejake propustene teroristy.