Je to totiž jednoduché a jasné, tady je plán a ten koukej splnit. A já se toho držím, nedovolím si nic vynechávat, jedu vše, co mi trenér Vláďa Korbel napíše, nediskutuji. Zvláštní je, že mně tohle "tupé" plnění plánu přináší uspokojení, a to tak velké, že se mi z něho stává každodenní radost. Do armády ale vstoupit nehodlám, kardiaky beztak neberou.
Nabíhám kilometry po říčanských luzích a hájích a zjišťuji, že se čím dál víc pohybuji v místech, kde jsem si na procházkách při setkání s běžci dříve říkal: "Ty jo, tak daleko od Říčan, sem já nikdy nedoběhnu." A hle, jsem tady taky.
Popravdě ale musím přiznat, že většina delších tréninků, tedy nad dvacet kilometrů, je náročných. Tyhle vzdálenosti jsou prostě dlouhé, cítím, že mých vysněných 42,5 kilometru bude pěkná fuška. Říjen je sice ještě daleko, ale už začínám být lehce nervózní.
Běhejte s námiZúčastněte se běžeckého souboje "čtenáři Xman.cz vs. čtenářky OnaDnes.cz", který se koná v rámci přípravy na zářijový závod Nike Run Prague. Odměnou vám nebude jen dobrý pocit ze zdolání výzvy, ale i zajímavé ceny. Přečtěte si podrobnosti. |
Na ty opravdu delší výběhy jsem si začal brát muziku a musím říct, že i když jsem to dříve nedělal, tak ji oceňuji. Je to skvělý přítel, který dokáže v nejtěžších chvílích pěkně nakopnout a pomoci mi přestat myslet na to, kolik "krutých" kilometrů je ještě přede mnou.
Úplně jsem začal milovat náhodné pořadí skladeb. Vždycky mě to něčím překvapí, normálně bych si přece po The Clash nepustil Radiohead a po nich Johnnyho Cashe nebo Smetanovu Vltavu. Pro někoho lehká patlanice, při delším běhu to ale hlavě pomáhá soustředit se na moment překvapení, co tam příště skočí za flák. Pokud jdu trénink do deseti kilometrů, zůstává hudba doma a na trať se mnou vyráží Ula, nejlepší fena evropského saňového psa na světě.
Stoupání dá zabrat.
Ke konci měsíce mě také čekalo podrobnější vyšetření srdce u mé úžasné kardioložky. Vše vypadá v pořádku, jen se přišlo na trochu větší nedomykavost chlopně v pravé komoře, za což může, jak mi paní doktorka vysvětlila, sport. U zdravého člověka je to zcela normální jev, já však musím být opatrný. Snažím se a přesně dodržuji všechna doporučení. Jak poznamenala paní doktorka, je to na mně, je to můj život se vším všudy. A tak to je, já si rozhoduji co ano a co ne. Ale doufám, že s rozumem. Když zvažuji, jestli raději sedět doma a chodit na lehké procházky, nebo se pohybovat o něco rychleji, zvolím si druhou variantu.
V polovině měsíce jsme také rozjeli spolu s naší Onou běžecký souboj mezi muži a ženami. Jde o to, která skupina do 2. září naběhá víc kilometrů. Trpěl jsem lehkou nervozitou, kolik lidí se přihlásí, teď už ale vím, že to šlape skvěle. Všem, kteří se přidali, moc díky. Klobouk dolů před každým naběhaným kilometrem.
Nebyl jsem nejaktivnější. Eufemisticky řečenoJako na houpačce. Zatímco květen byl běhací, červen pracovní a lehací. Nechci se vymlouvat, ale problémy v práci a vůbec pracovní tempo mi vzaly veškerou energii na brzké ranní vstávání. I když samozřejmě vím, že tím víc jsem se měl ke vstávání přemlouvat. Povedlo se mi to pouze pětkrát. Ani to nebudu sčítat, kolik je to usmrkaných kilometrů. Alespoň si holky z Ony zase na chvilku oddechnou, než přijde drtivý červencový nášup kilometrů (viz soutěž muži vs. ženy). Dobré je, že i na deseti kilometrech nerovinaté trati udržím bez problémů takové tempo, že celkový čas nepřesahuje 57 minut. Na trase jsou přitom stoupání i obtížný bahnitý terén. Přestože můj aktuální styl běhání nelze ani omylem označit za soustavný trénink, zlepšení to je. Navíc, stále platí, že pokud vyběhnu, tak s radostí. A o to mi jde. Nechci se stát profesionálním běžcem, chci být jako můj děda, který poslední Běchovice uběhl v osmdesáti. Začal běhat v pětatřiceti.  Když už se Honza k běhání dostal, bral to se vší vážností. Běhání s Markem je stále stejně pohodové, i když všichni trenéři okolo nás říkají, že jako zdravý bych měl běhat úplně jinak (rychleji, s jinou maximální dálkou atd.). Z výše uvedených důvodů se toho nechci vzdát. Objevil se také nečekaný problém. Nevím, jestli to vyřeší vložky do bot, nebo to bude vyžadovat komplikovanější řešení, ale při běhu jednou nohou šmajdám. Jan Kužník |
