Dveře garáže byly pootevřené. Vždyť je ráno zavíral! Rázným krokem se vydal přes dvůr a jeho kožené boty olizovalo bahno a tající sníh. „Snad je už poslední,“ pomyslel si. Psal se sedmnáctý březen roku 1971. V garáži bylo šero. Popaměti nahmatal vypínač a rozsvítil. Vzápětí vykřikl.
Ležela na betonové podlaze tváří k zemi a okolo její hlavy se rozlévala rudá kaluž. Zakrvácené ruce svědčily o tom, že se snažila bránit. Pětapadesátiletou Annu, manželku Františka Zíky, někdo utloukl.