"Sklenice se dělá dva tisíce let téměř stejným způsobem. Udělejte ji teď tak,

"Sklenice se dělá dva tisíce let téměř stejným způsobem. Udělejte ji teď tak, aby byla jiná," popisuje designérovo dilema Jiří Pelcl. | foto: Jiří ŠvorcXman.cz

Vrcholem designu je pro mě otvírák na pivo, říká designér Jiří Pelcl

  • 14
Když má navrhnout sklo, chodí prý pozorovat lidi do kaváren. "Sleduji, jak se chovají, skládám si z toho atmosféru výrobku," vysvětluje přední český designér Jiří Pelcl. Podobně prý nachází inspiraci u žen, mají totiž smysl pro tvar, stejně jako homosexuálové pro detail a estetičnost.

Jaký vztah má designér k vlastním výrobkům? Používáte je doma?
Až teď, poslední tři roky, co jsme se přestěhovali. Ve starém bytě jsme nechali úplně všechno, takže jsem v novém mohl z krabic vybalit svůj porcelán a sklo. Když používáte vlastní věci, objevujete, kde jste udělal chybu.

Nakolik je pro vás obtížné nakupovat? Nemáte moc přísný, designérský metr?
Řeknu to takhle: teď mi teče varná konvice, ale novou si koupit nemůžu, protože se mi žádná nelíbí nebo se do bytu prostě nehodí. A takové věci nekupuji.

Hodnotíte nábytek ostatních?
Takový zvyk mám, je to moje profesionální deformace. Vždycky strčím nenápadně do stolu kolenem, jestli je stabilní. Nikdo si toho ale ani nevšimne.

Reklamka talenty jen vycucne

Již podruhé jste byl nominovaný na designéra roku. Myslíte, že vám to přinese víc zakázek?
Obecně je ocenění důležité, to ano, ale hlavně v zahraničí. U nás je to jiné. My Češi máme takový divný zvyk, nerespektovat autority. Takže záplava zakázek nehrozí.

Kromě profese designéra též učíte ve škole, co je vám bližší?
Je to padesát na padesát. Škola mě baví, mladí mě nakopávají energií, i když mi ji také vysávají. Ale tak to asi má být.

Co dělá dobrého designéra dobrým?
Je to profese jako každá jiná, musíte v ní být zdatný, musíte ji umět dělat. To samo ale nestačí, ještě je třeba mít šestý smysl. I když je zakázka zcela konkrétně zadaná, je na vás, jak to nakonec bude vypadat. Je to jako u filmu, když točíte film, je scénář daný – na vás ale je, jaký bude mít snímek spirit, ducha.

Může v sobě designér zabít talent?
Samozřejmě. Je spousta těch, kteří jen zazáří, a pak nejsou vidět. Studenti vyjdou ze školy, představí svoje první dílo, které je úspěšné, dostane se do časopisů. Někteří na sobě pracují dál, jiní se i pár let poté pořád ještě chlubí svou starou diplomkou a nepohnou se o píď dál. Mnozí jsou talentovaní, ale často začnou pracovat u reklamky, kde je vydojí a zbyde jen únava.

Kdy se dostavil úspěch u vás?
To nedokážu říct. Co je to úspěch? Pro mě je úspěch to, že mám dostatek krásné práce, mohu experimentovat, to mě baví.  Podle mě je úspěch spojený s dlouhodobou aktivitou v oboru.

Co je pro vás inspirací?
Lidi. Lidi jsou různí, každý je jiný. Dělám-li sklo nebo porcelán, chodím je pozorovat do kaváren, jak se v nich chovají. To dává dohromady atmosféru.

Inspirují vás ženy?
Ano, mají větší cit pro tvar, věci vnímají víc vizuálně, zatímco muži na ně pohlížejí víc technicky. Například gay komunita má vyvinutější smysl pro styl a jeho estetické kvality, pro detail.

Jak důležitý je pro vás jako designéra praktický aspekt produktu, nakolik je použitelný?
Když konvička na čaj kape, je to špatně. A na křesle se má pohodlně sedět. Je blbost navrhnout něco, co nefunguje.

Co je pro vás výjimečný design?
Věci, které vydržely, hlavně funkčně. Jsou jednoduché, ale dobré. Třeba obyčejný otvírák na pivo.

Chybí nám dravost

"Když jedete na veletrh do Milána, Čechů je tam jen pět, Nizozemců třeba osmdesát. U nás je málo Baťů. Ten chtěl dělat boty pro celý svět, chtěl být nejlepší. Udělal pro to všechno, co mohl. U nás máme asi malou motivaci. Málo si věříme, stačí nám to, co je. Jsou sice výjimky, kterým český rybníček nestačí, ale je jich málo."

Jaký materiál máte rád?
Nábytek navrhuji ze dřeva, z kovu. Málokdy z plastu, vidím ho všude kolem sebe, je ho moc. Na druhou stranu má takové vlastnosti, že udělat výrobek z něčeho jiného občas prostě nejde.

Designoval jste někdy oblečení?
Ne, ale možná by mě to lákalo.

Musí mít designér k produktům vztah? Jaké věci byste nedělal?
Bagry, traktory, stroje. To mi nic neříká, navíc mi to ani nepřipadá až tak obtížné. Když však máte udělat skleničku, aby byla "jiná", zatímco používaná technologie je dva tisíce let téměř stejná, to jste v koncích. To je výzva. Obecně mě baví spíš věci, které jsou spojené s lidským tělem, od domu, interiéru, nábytku až po tu sklenici. Chtěl bych také někdy navrhovat příbory.

Lákalo by vás spolupracovat na filmu?
Ani ne, to jsou jen dekorace, iluze prostředí. Není to moc tvůrčí.

Co kdyby vás oslovil bohatý zákazník, ale…
To se nestává často. Nejlepší je takový, který si to může dovolit, dá vám ale volnost, nesekýruje a je velkorysý, inteligentní a má chytrou ženu.

A co vaše žena, je chytrá?
Je. Mluví čtyřmi jazyky, je lékařka, přednostka kliniky a zabývá se vědou. Typický workaholik.

Co kdyby však chtěl zákazník udělat něco, co se vám úplně nepozdává?
Řekl bych mu, že to neumím, a doporučil mu někoho jiného. Netěšilo by mě to.

Nejlepší vynálezce? "Asi Michael Thonet. Předběhl dobu. Před 150 lety vymyslel židle, které byly pro všechny, byly levné a dnes jsou nejrozšířenější na světě."

Musí být designová věc vždycky drahá?
To je jen u nás. Strojová výroba skleničky stojí zlomek toho, co ručně dělané, designérské věci se ale do sériové výroby těžko dostávají.

Proč se toho výrobci bojí?
Protože cílová skupina takového produktu je menší. A průmyslu jde o co největší zisk.

Mou vášní jsou bleší trhy

Jak přichází nápad?
Paušální odpověď neexistuje. Někdy se procházíte po fabrice a hned víte, jak na to. Jindy pořád nemůžete na nic přijít, pak vás něco napadne, vy ale tušíte, že to není ono. A občas se stane, že na to prostě nepřijdete. Je to stejné jako ve vědě, jde o to mít nápad a vytrvalost.

Jiří Pelcl

Narodil se v roce 1950, vystudoval architekturu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (VŠUP) v Praze a design nábytku na Royal College of Art v Londýně. Na VŠUP vede ateliér architektury a designu, v letech 2002 až 2005 zde působil jako rektor. Vedle architektury (navrhoval například interiéry velvyslanectví v Římě, Pretorii nebo Českého domu v Malmö a interiéry pro prezidenta Václava Havla na Pražském hradě) se věnuje teorii designu i vlastní tvorbě, je proslulý svými návrhy pro velkosériovou výrobu.

V roce 2006 dostal Národní cenu za design za nápojový soubor Vicenza pro novoborskou sklárnu Crystalex, i díky ní získal v roce 2007 titul Designér roku, který uděluje Akademie designu České republiky.

Publikuje a přednáší na domácích a zahraničních vysokých školách, je držitelem mnoha ocenění u nás i ve světě (např. Design Plus v Německu). Jeho práce jsou zastoupeny ve sbírkách designu řady muzeí a galerií v ČR, Německu, Švýcarsku či Švédsku, otiskuje je světoznámá designová revue Wallpaper. Věnuje se návrhům veřejných a soukromých interiérů, architektuře, designu nábytku, skla a porcelánu.

Pracujete vždy jen na jednom návrhu?
Ne, mám vždy rozděláno víc věcí najednou. Momentálně ve studiu pracujeme na rodinném domě na venkov, navrhujeme bungalov do Anglie, nábytek pro dva české výrobce a sklo pro jednoho italského. A připravuji výstavu do Milána. Všechno se to prolíná.

Který obor je nejvíc otevřený designu?
Auta, móda… obrátkové obory. České výrobky jsou častokrát mnohem lepší, zdá se mi však, že je neumíme zabalit, neumíme je prodat.

Nakolik se v designu objevují nové nápady?
Nového designu je hrozně málo. Zcela nové výrobky vznikají jen na základě nových technologií.

Čerpáte z historie?
Ano, rád si prohlížím staré věci.

Byli dřív lepší řemeslníci?
Myslím, že ano, protože měli na vše víc času.

Kudy se může design ubírat do budoucna, jaké materiály budou vpředu?
Upřednostňují se ekologické materiály a materiály, které mají výjimečné vlastnosti. Přebírají se například z leteckého průmyslu.

Ještě jednou nahlédněme do vašeho soukromí, co máte za auto?
Volvo C30. Vždycky jsem si kupoval kombíky, teď mám ale sporťák, do kterého se nic nevejde. Šel jsem si taky pro kombík, dopadlo to ale takhle.

A co vaše volno?
Žádné nemám. Nemám téměř žádné koníčky. Snad s výjimkou své posedlosti: na bleších trzích, různě po Evropě, kupuji nepotřebné věci. Jinak na chalupě sekám trávu a řežu stromy, jsem celkem manuálně zručný, to designér musí být. A mám tam druhý ateliér.