Napoleon, francouzský generál a císař, velký vojevůdce, 1769 - 1821)
Ukázal, že i malý muž dokáže odvést velké dílo. Jeho socha by měla stát před každým kasinem jako odstrašující příklad. Byl klasickým dokladem toho, že jediný rozhodný riskující muž dokáže přivést zemi k velikosti a pak zase všechno ztratit.
Petr Veliký, ruský car, 1672 – 1725
Rozhodl se skoncovat s ostudným zvykem, kdy bojaři na státních recepcích udivovali hosty ze zahraničí tím, že zvraceli na hromadu slámy v koutě sálu. Proto otevřel okna Ruska do Evropy. Jenže se mu to povedlo jen napůl: sláma zůstala, ale zvracelo se v jiném koutě.
Ronald Reagan, 40. prezident USA, 1911 – 2004
Jako kovboj byl spíše druhořadým střelcem, ale jako prezident během pár let položil na lopatky SSSR, kolem něhož jeho předchůdci našlapovali jen po špičkách. Dělal to s noblesou, ale to možná jen proto, že už netušil, že tentokrát netočí žádný film, jede se naostro a atomový kufřík a Gorbačov nejsou rekvizity.
Josif Vissarionovič Stalin (Josif V. Džugašvili), sovětský diktátor, 1878 – 1953
Udělal z Orwella velkého spisovatele, protože ukázal, že si nevymýšlí. Byl to druhý Hitler, jen mazanější, takže maskoval šibenice rudými hvězdičkami. Měl obrovské štěstí, že jej v klíčovém okamžiku Hitler postavil na správnou stranu dějin. Jinak měl ale Stalin ruce podobně od krve a navíc způsobil, že zatímco Západ poslouchal Elvise, my jsme tady na východě tupě zpívali častušky.
Sulejmán Nádherný, turecký sultán, 1494 – 1566
Nemohl se zbavit dojmu, že by z vídeňského svatoštěpánského dómu byla chic mešita. Nakonec mu to jen o fous nevyšlo. Každopádně však za jeho vlády byla Osmanská říše největší, ovládala celý Balkán a Středomoří a stala se pro Evropu existenční hrozbou, což bylo znát celá staletí.
Harry Truman, 33. prezident USA, 1884 – 1972
Ukázal, že účetní z Missouri může mít lepší čich na světovou politiku než diplomati z Harvardu, když lépe než jiní rozpoznal, odkud hrozí skutečné nebezpečí, a začal stavět zeď proti Stalinovi. Tím zachránil Západ a po čtyřiceti letech vlastně i Východ.
Urban II. (Odo de Lagery), římský papež, 1042 – 1099 
Je mužem, díky němuž používáme voňavky a mnohem víc se myjeme a také čelíme bombám teroristů. Tento papež byl iniciátorem křížových výprav, při nichž se setkal Západ s Východem a obě kultury se propojily jako siamská dvojčata.
Viktorie I., britská královna a indická císařovna, 1819 – 1901
Nese velký díl spoluzodpovědnosti za to, že se dnes učíme hlavně anglicky, že později prorazili Beatles a všichni hrajeme fotbal a pijeme čaj, byť bez mléka. Za její vlády se Británie stala opravdovou první globální supervelmocí, čímž se angličtina roztáhla skoro všude (a football jakbysmet).
George Washington, 1. prezident USA, 1732 – 1799
Ten pro změnu může zase za hamburgery, Hollywood, vlajku na Měsíci a džíny. Tedy za Ameriku a za všechno, co dala světu. Jestliže lze vznik Spojených států považovat za jeden z nejdůležitějších mezníků novodobých dějin, pak tento muž ovlivnil vývoj světa mnohem víc, než mohl tušit v dobách, kdy bojoval po boku Mela Gibsona s červenokabátníky.
Václav Klauvel, minulý i současný prezident ČR
Tahle fiktivní osobnost je, jak je patrné ze jména, průnikem prezidentů Klause a Havla. Zařazen byl proto, že by bylo skvělé, kdyby se mezi třicet nejdůležitějších státníků historie dostal také nějaký Čech. A také proto, že jim to oběma, podle toho, jak je známe, jistě udělá radost.
