Navěky single by si měli platit větší příspěvky na sociální péči ..

Dle vaseho prispevku by nekteri nemeli mit pristup na internet.

Existují dva zcela odlišné druhy "signle" lidí - jedni se nechtějí vázat, žijí společensky a provozují jen krátkodobé vztahy; druzí naopak nemají sociální vztahy žádné a žijí osaměle.

Jsem ženatý, mám dvě děti a za nic na světě bych neměnil. Být single to 30 nebo 40 může být fajn, ale co potom? A hlavně, co děti?

mají si kde hrát? ,-) Děti nejsou pro každého prioritou ...

No jak je osamocený život super je vidět na snaze jinak ten stav pojmenovat než hezky česky starý mladenec či stará panna. Singl zní přeci jen lepe. Ale to jak u Cikánu, přejmenováním na Romy se podstata problému nezměnila.

Nechtěl bych bejt v kůži zdejších singl mudrců až jim bude tak 80, budou sami bez nikoho, třeba nemocní,a nikdo je nebude navštěvovat, nebo  se so ně starat...pak jim dojde že bejt celej život singl je jen lenost dotyčného.a výhody celkem žádný...

Netuším jestli se mohu odpovědně k problému vyjádřit, neb jsem ještě mláďátko (64 roků).

Pochybuji, že ve věku osmdesát let ještě budou žit z manželského páru oba jedinci.

Pokazit si celý život snahou o vyčůranost - zajistit si opatrování v posledních letech života - mi připadá silně kontraproduktivní. Vždyť se toho nemusím vůbec dožít, nebo, nedejbóže, mohu naopak být já opatrovatelem.

Netuším o jaké "lenosti" píšete, když singl jedinec musí doma zastat práci za dva. A jako chlap neznám vyloženě "ženskou" práci (mimo těhotenství, porodu a následné kojby), kterou bych nedokázal. Líní a zbabělí mi připadají právě ti jedinci, kteří raději obětují celoživotní svobodu a celou výplatu za případné, silně diskutabilní, pohodlí.

Nejlépe žít každý dle své nátury a nenechat si do toho nikoho kecat; hlavně žádného pisálka novinových článků a diskutéry .

A není možné připustit, že někteří lidé se zkrátka cítí lépe ve stavu nevdaném, neženatém, samostatném a některým naopak vyhovuje život párový. A že dokonce mohou oba stavy dle okolností dokonce i několikrát ve svém životě vystřídat. No jo, ale to by pak nebylo o čem psát článek.

Singl život může být svým způsobem krásný a hlavně je jednodušší. Ale život v páru a v rodinném kruhu vám dá něco víc, něco, co vám sigle život nedá. Ale není to samozřejmě tak jednoduché jako žít single.

Statistiky jsou neúprosné. Muži žijící osamoceně se průměru dožívají kratšího věku než ženatí.

tak predevsim delka zivota neni nejaky ukazatel spokojenosti.

Ani tam neni prokazana nejaka kauzalita.

Muze to byt naopak tak, ze geny dlouhovekosti jsou presne ty geny ktere spoluvytvari typ osobnosti co vydrzi dele i ve vztahu. 

To je jako by jste tvrdil ze napriklad lidi co hraji basketbal diky tomu vice vyrostou

Jojo, je to prima...tak do té doby, než se člověk po všech stránkách vybouří a začne se zklidňovat. To už pak jeden kouká na realitu jiným pohledem. A když se pak snaží někoho k sobě sehnat, nikdo mu nezapadá do jeho "zajetých kolejí". A v šedesáti je ze "singl" chlapa nerudný otrapa, který pak ještě 20 let prudí okolí a je naštvaný, že jiní mají vnoučata a stálou "kamarádku" (třeba manželku)...  ...Nic není ideální....

no, znám dost ženatých starých nerudných otrapů :)

Single zivot byl moje nejstastnejsi obdobi v zivote.

A teď vážně: být single není lepší. Je to naopak o dost horší. Tak.

Nemá Vám kdo uvařit, vyprat ... nikdo neposlouchá, nepřikyvuje, nedrží? Nebo v čem je to, dle Vás horší?