Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Problém, který nevoní: s výkaly se potýká Mount Everest, New York i Indie

aktualizováno 
Jediný člověk vyprodukuje za život přibližně 41 kubíků moči a 12 tisíc kilogramů exkrementů. Pokud žije poblíž fungující kanalizace, není to takový problém. Leckde jinde však ano. Na Mount Everestu stejně jako v New Yorku nebo Indii.

Problém ve velkoměstech i v přírodě. Prostá lidská potřeba nám dokáže zavařit i v jednadvacátém století. | foto: Profimedia.cz

Dosáhnout nejvyššího bodu světa, vrcholku Mount Everest, je snem všech horolezců. Majestát okamžiku, ve kterém se snoubí euforie z pokoření limitů vlastních možností a krása nekonečného výhledu na Himálaje, však kazí jedna drobnost. Je vlastně jedno, kterou ze sedmnácti možných cest vzhůru si vyberete, ale prakticky celou ji šlapete ve sněhu kryjícím lidské výkaly. Naštěstí zmrzlé.

Muzeum výkalů

Čistoty prvovýstupu si mohl užít Edmund Hillary a Tenzing Norgay, kteří společně dosáhli vrcholu v roce 1953, ale od jejich časů se situace v místě citelně změnila. Každých šest týdnů, po dobu posledních dvaceti let, teď v jejich stopách kráčí 700 lidí. A ti všichni si potřebují jednou za čas odskočit. Nouzové výkopy toaletních jam tak pokrývají celou cestu vzhůru.

„Jedinou dobrou zprávou je, že ve výšce nad osm tisíc metrů lidské fekálie rychle mrznou,“ říká Adrian Ballinger, jeden z letitých průvodců. „Každopádně, pokud jdete ze stanu do stanu v táborech II .až IV., prakticky každý váš krok je od jedné hromádky k druhé. A pokud tu roztápíte sníh, abyste získali vodu? Asi tušíte, co pak pijete,“ naznačuje.

Navzdory sněhovým bouřím a mrazu nejsou hory „samočistící“. „Mount Everest je prakticky celý pokryt výkaly. A každý rok je to horší,“ vysvětluje Lakpa Rita, místní předák šerpů, který na vrcholu stanul již sedmnáctkrát. „Znečištění vody a vzduchu lidskými odpady je hlavní důvod, proč se nejspíš nedostanete na vrchol. Onemocníte z nich už v základním táboře,“ dodává realisticky.

To nejhorší z New Yorku

Ve městě New York žilo v roce 2015 přibližně 8,5 milionu obyvatel. A není asi zapotřebí barvitě rozebírat, jak ohromná každodenní produkce exkrementů k takové populaci přináleží. Po generace necítila městská rada potřebu tento problém nějak řešit: vcelku moderní kanalizační systém totiž odváděl veškerý odpad do moře a zálivu řeky Hudson.

Jenže časy se mění a ekologická neudržitelnost tohoto počínání si žádala změnu. New York vyřešil zapáchající problém skutečně netradičně. Polotekuté odpady z kanalizací dnes jímá, přečerpává do vagonových cisteren a vyváží e do speciálních úpraven, vzdálených 1 450 kilometrů, ve státě Alabama. Přibližně 1 200 tun každý den.

Po formální stránce je tím problém vyřešen: o „to nejhorší z New Yorku“ se v alabamských bioplynkách měst Birmingham a Parrish rádi postarají. Z odpadu tu levně získávají energii a současně si od bohatého New Yorku nechávají za servis dobře zaplatit.

Komplikace ale vznikají cestou, na pravidelné železniční trase fekálních expresů. „V zimě se to ještě dá vydržet, ale za horkých letních dnů je to děsivé,“ říká Charles Nix, starosta města West Jefferson. „Silně to snižuje kvalitu života ve městě. Nemůžete jít ven nebo posedět na terase domu s přáteli. Puch a všudypřítomné mouchy. Když zafouká ten správný vítr, cítíte to všude. Je to jako mrtvá rozkládající se zvířata,“ líčí.

Správné vyměšování jako vládní priorita

Všichni za jednoho!

Druhé největší město Zimbabwe Bulawayo bylo na začátku nového milénia domovem 1,5 milionu lidí. Do jejich života nebývale zasáhla vlna veder, která na krátký čas vysušila celé město. Nedostatek vody se promítl i do fungování městské kanalizace. Lidské exkrementy, které nehnala voda, jednoduše nedorazily do cíle. Zastavily se cestou a ucpávaly odpadní potrubí.

Městská rada tehdy poprvé přistoupila k akci, kterou může popsat jedině jako synchronizované splachování. Všichni obyvatelé města byli povinni v přesně stanovený čas naráz spláchnout, aby se kanalizace jednorázově propláchla a zavodnila. Že to zní komicky? Velké splachování má od těch časů v Bulawayo tradici. Od další vlny veder v roce 2012 se odehrává dvakrát týdně, v pondělí a čtvrtek v 19:30 místního času. Pokud jste majiteli nemovitostí a pravidelně nesplachujete, hrozí vám i pokuta.

Na území států indické federace žije okolo 1,3 miliardy lidí. Přibližně polovina z nich však není uvyklá chodit vykonávat svou potřebu na toaletu. Pro města, jako je například Ahmadábád, je to problém narůstající s objemem. Venkované, kteří přijedou vlakem, si hned chvátají ulevit. Jsou jich statisíce každý den.

„Vybudovali jsme rozsáhlý systém veřejných toalet, jen v prostoru nádraží jich je 340,“ říká Anil Prajapati, předseda odboru hygieny. „Lidé ale na ně nejsou zvyklí, nepoužívají je. Někteří se bojí, že na takových místech sídlí čarodějnice, nebo že by tam mohly být jejich děti někým uneseny.“ Kolejiště pokryté výkaly láká mouchy, které mohou infikovat jídlo. A když přijde období dešťů, jsou kontaminovány vodní zdroje v širokém okolí.

Jak tedy naučit lidi chodit na záchod? Prajapati rozjel pilotní program, směrovaný na mladou generaci. Za každou návštěvu veřejných toalet v prostoru nádraží jim město zaplatí jednu rupii. Studenti jsou vybaveni kartou a každý vstup na nádražní záchod je potvrzen malým razítkem. Na konci každého měsíce pak dojde k vyúčtování, ti nejpoctivější si přijdou na docela slušné kapesné. „Děti jsou přece budoucností země,“ obhajuje přístup Prajapati. Tento model ostatně podporuje i indický premiér Narendra Modi. Jednou z priorit jeho vládního programu je vymýtit veřejnou defekaci do roku 2019.

Autoři:



Nejčtenější

Sex s pěti lidmi za 24 hodin. Máme právo být coury, říká provokatérka

Je inteligentní, sebevědomá, nenapodobitelná. A hlásá „Všechnu moc courám“. Na...

Chce zbavit slovo běhna špatných konotací. „Coura je někdo, kdo nestaví mezi sebe a svou touhu užít si sex morální...

Operace Pandora: jak chtěli Sověti rozpoutat občanskou válku v USA

Oleg Kalugin šéfoval řadu let operacím KGB na ruském území. Právě on o tajné...

Pomocí cílených dezinformací se KGB po dvacet let pokoušela vyvolat ve Spojených státech rasové nepokoje, které by...



Mileniálové se bojí sahat na maso. Obchody to stojí víc obalů

Mladá generace si podle průzkumů britského obchodního řetězce nechce přiznávat,...

Ať se zvířata zabíjí, porcují, ať se kusy jejich těl prodávají. Jen ať to nepřipomíná maso. A hlavně abychom se toho...

Erotické mobilní seznamky jsou jako flirtování na baru, říká studie

Mobilní erotické seznamky jsou jen náhražkou pokukování po náhodné známosti na...

Nejsou pohromou pro veřejnou morálku, nevedou k šíření promiskuity a nevěry. Mobilním aplikacím pro erotické...

OBRAZEM: Až se tají dech. Odvážné krásky pózují se šelmami

Sází na přirozenou ženskou krásu a její kontrast s divokými šelmami. Výsledkem...

Sází na přirozenou ženskou krásu a její kontrast s divokými šelmami. Výsledkem práce ruské fotografky Olgy Barentsevové...

Další z rubriky

Extrémní gastronomie: tacos s kravským mozkem jsou pochoutka

Cabeza, maso okrájené z lebky, najdete na každém mexickém tržišti.

Plná, hustá chuť doplněná bylinkami. Jet však za ní musíte do Mexika, jinde by vám totiž konzumaci Tacos de Sesos...

OBRAZEM: Kupte si prsten KGB s foťákem jako z bondovek. Stojí 550 tisíc

Vypadá honosně. Aby také ne, když je prsten vyroben ze čtyřiadvacetikarátového...

Vypadá honosně. Aby také ne, když je prsten vyroben ze čtyřiadvacetikarátového zlata. Navíc ukrývá i miniaturní...

VIDEO: Slza nemusí značit jen vraha, říká odbornice na vězeňská tetování

Overdrive - Alena Lochmanová

Jména blízkých, extremistické motivy, ale i náboženské, gamblerské. A také motivy smrti, pavučiny, ostnaté dráty. To...

Najdete na iDNES.cz