Měl-li byste jednou větou shrnout, co je na whisky unikátní, jak by váš kompliment zněl?
Whisky vás uhrane velmi širokým spektrem aromat a chutí, od jemných až po ty velmi výrazné. To mnohé jiné alkoholy prostě nemají.
Mnohým se však v souvislosti s whisky vybaví něco docela jiného, snobství. Má punc drahého pití pro bohaté.
To je klišé. Ve Skotsku uvidíte, jak si whisky popíjejí v hospůdce staříci, jak si ji dávají po práci běžní lidé, rybáři po návratu z lovu. Nálepka snobství je u nás pozůstatek z doby před rokem 1989, kdy byla whisky jakýmsi univerzálním symbolem zhýralého západu. V normalizačních seriálech nesměla v domácím baru jakéhokoli západního kapitalisty nikdy chybět láhev whisky, která v té době byla u nás sehnatelná maximálně v Tuzexu. Podobnou nálepku mělo ještě nedávno i víno, ale nyní se už lidé naučili víno pít i mu rozumět. A tak se dnes již nikdo nepozastaví nad vyšší cenou lahve vína. Snad to tak bude i s whisky.
Whisky je ale přece jen dražší pití…
Ano, je to o něco dražší pití. Ale i lahev kvalitní whisky se dá koupit za rozumné peníze. Pokud si chcete pití skutečně vychutnat, ne se „zlít jak ruský mužik“, má na to prakticky každý. Často například slyším argument, že si lidé raději koupí láhev vína za 250 korun než láhev whisky za tisíc korun. Obojí má svoji cenu, svoji krásu. Beru-li to však pragmaticky, lahev vína bych měl vypít za večer, ale u whisky mi stačí sklenka dvě, pokud si ji chci skutečně jen vychutnat. Jednu sklenku whisky si totiž můžete užívat klidně i 20 minut.
Ctitel Skotska Václav Rout je zakladatelem Single Malt Whisky Clubu a majitelem whisky klubu Whisky&Kilt. Píše odborné články a pořádá degustace pro začátečníky i zkušené znalce. Hraje na skotské dudy, studia v Glasgow zakončil přísnými zkouškami podle norem The Piping and Drumming Qualification Board. |
Není whisky spíš pro starší muže a dámy?
Je z podstaty složitějším pitím. Je to nápoj, ke kterému se člověk skutečně musí propít, musí již mít něco nachutnáno, aby ji dokázal pochopit a ocenit. Proto se ve většině případů dostanou k whisky lidé kolem 30 až 35 let. A jistou roli hrají samozřejmě i ty peníze. Přesto znám nemálo lidí, kteří mají průměrný příjem, ale jednou týdně si dopřejí dobrou whisky, místo toho, aby do sebe denně lili levný alkohol. Prostě si chtějí život vychutnávat.
Děláte rozdíl mezi pitím a vychutnáváním, degustací. Jak byste ho popsal?
To jsou dva odlišné druhy užívání si whisky, které striktně odlišuji. Přirovnávám to k hudbě. Představte si, že pracujete a k tomu si pustíte hudbu. Tak to je popíjení. Whisky je jen kulisa, například k posezení s přáteli nebo u filmu. Když ji degustuji, je to stejné, jako když jdu na koncert. Nápoj je pro mě středobodem, chci ho postupně rozkrýt a vnímat co možná nejvíce jeho chutí a aromat. Nechávat se whisky oslovovat. I u whisky, kterou již znám, tak objevuji stále něco nového.
Jak byste s whisky radil začít?
Nejlepší je začít „začátečnickou“ ochutnávkou. Ta by měla být průřezem různých druhů whisky a obsahovat co možná nejširší chuťové spektrum. Po takové ochutnávce, která by však neměla mít více než sedm až osm vzorků po dvou centilitrech, si degustující vybere whisky či spíše styl chutí, které mu nejvíce vyhovují. A to už je ukazatel, kudy se dále ubírat a které chutě dále rozvíjet.
Pokud si chcete whisky vychutnat a ne vypít na posezení celou lahev, má na ni skoro každý, říká Václav Rout.
Je takto nalezená chuťová preference stálá?
Někdy se samozřejmě stane, že hostovi jeden týden jedna whisky chutná a za týden už tolik ne. Chutě se mění. Také nemáte dva týdny za sebou chuť jenom na steak. U chuti a čichu záleží na tom, co jste ten den jedli, jak jste se vyspali, jakou máte náladu, zda a jak jste unavení… To vše ovlivňuje vaše vnímání a vztah k degustovanému vzorku.
Whisky si vychutnáte ve srubu, na jachtě i v paneláku
Jaké jsou whisky, na které má podle vás každý a přitom nešlápne vedle?
Začal bych například whisky ze skotské palírny Glenfiddich. Ta v roce 1963 vlastně vytvořila naprosto novou kategorii whisky, single malt. Na jejích whiskách můžete snadno rozpoznávat, jaký vliv má na výsledný destilát délka staření v sudu i způsob vybírání sudů. Zajímají-li vás však spíše silnější, zemitější whisky, zkuste palírnu Bruichladdich na ostrově Islay. Pravda, jsou to již trochu složitější whisky, ale na druhou stranu, pokud se dostatečně soustředíte, dokážou vás neskutečně dlouho překvapovat. Pro zkušené pijáky nabízí například limitovanou edici Octomore, což je absolutně nejkouřovější whisky na světě. Z irské produkce lze zkusit například čtrnáctiletou Tullamore D.E.W. single malt, což je pro mě jedna z nejovocnějších whisky, jakou znám.
Jak poznat špatnou whisky?
V tom je ten vtip - neexistuje špatná nebo dobrá whisky, ale whisky, která vám chutná nebo nechutná. Je to velmi subjektivní. Sto lidí, sto chutí. Proto je mým striktním pravidlem především nikoho do ničeho nenutit. Každý si musí najít svou whisky sám. Já mu mohu jen pomoci tím, že mu budu ukazovat a vysvětlovat, že jej budu zpočátku vést.
Co k pití whisky patří?
Hlavně klid a pohoda. Abyste si whisky skutečně vychutnali, potřebujete se zastavit a alespoň na chvilku zpomalit. Posadit se, hodit veškeré stresy za hlavu a uvolnit se. Poté si nalijete whisky do sklenky a začnete si s ní hrát. A je jedno, zda na palubě milionářské jachty, v klubovně golfového klubu, v panelákovém obýváku nebo ve spartánském srubu v Brdech. Whisky se přizpůsobí, pokud jí k tomu dáte příležitost.
Vy se specializujete na skotskou whisky. Jsou Skoti na své pití hrdí? A jak se dívají na své konkurenty?
Samozřejmě, že jsou pyšní… a jak! Vždyť jsou velmoc. A vztah k whiskám z jiných zemí? To je trochu složitější. Řeknu-li to kulantně, běžný Skot maximálně utrousí poznámku, že to dělají dobře i jinde, ale i tak má lehce ironický nádech.
Jak je vlastně historie whisky dlouhá?
Historicky první dochovaný písemný záznam je z roku 1494. Pochází z účetní knihy skotských králů a zní: „Z příkazu krále, osm bollů ječmene (stará měrná jednotka) páteru Johnu Corrovi na výrobu aqua vitae (živé vody).“ Je to první dochované písemné spojení termínu „aqua vitae“, což byl historický výraz pro destilát, a ječmene, tudíž první záznam o whisky.
V některých propagačních materiálech o irské whisky se však dočteme, že ji prý učil pálit svatý Patrik už v pátém století…
Ano, ovšem vzhledem k tomu, že první písemné zápisy o pálení alkoholu obecně pocházejí až z devátého století z Blízkého východu, je to naprostý nonsens. Prvním reálnějším zápisem je kronika, jež je známa jako The Annals of Clonmacnoise a která je údajně datována do počátku 15. století. Mnozí badatelé se však kloní k hypotéze, že je to pozdější plagiát, který má podpořit irské národní povědomí. Popisuje historii od vzniku světa až po rok 1408 a u roku 1405 se v ní píše o smutném údělu jistého klanového náčelníka jménem Risard maGranell, jenž zemřel na předávkování živou vodou. Šlo však o vinnou pálenku, nikoliv destilát z ječmene.
