Legenda drinku Sourtoe se neplánovaně zrodila ve dvacátých letech minulého století v období prohibice. Dva bratři Otto a Louie Linkenovi si tehdy slušně přivydělávali na živobytí pašováním rumu z kanadského Yukonu do amerického teritoria. Při jedné vyjížďce se psím spřežením ve sněhové vánici si Louie uhnal těžké omrzliny, od smrti ho zachránil jen rychlý zákrok bratra. Dřevorubeckou sekerou mu amputoval palec napadený gangrénou.
Odseknutý prst si Louie coby připomínku drsného zážitku naložil do láhve whisky.
Whisky s překvapením na dně
O třicet let později vyklízel dávno opuštěný srub bratrů Linkenových kapitán Dick Stevenson a nálezem letité láhve byl jistě příjemně potěšen. Vypil ji skoro celou, než narazil na překvapení uvnitř. Nebylo mu z toho zrovna nejlépe.
Neplánovaně se stal zakladatelem koktejlového klubu Sourtoe. V místním baru v Dawsonu pak uzavíral sázky s dalšími odvážlivci, zda si troufnou vypít drink s hnědavým lidským prstem, kterému se lehce odlepoval nehet. A ze sázek a opileckého hecování se nakonec stala tradice, na které staví Sourdough Saloon své renomé dodnes.
Rty se musí prstu dotknout
Od roku 1973, kdy zde byl yukonský Sourtoe Club formálně ustanoven, podstoupilo tuto výzvu už přes 100 tisíc lidí. Pravidla jsou přitom prostá: „Můžete pít pomalu, můžete pít rychle. To je jen na vás. Ale vaše rty se nakonec musí dotknout prstu uvnitř sklenice.“
Proto zdaleka ne každý odvážlivec vydrží až do konce. „Lidé se tu občas dáví, zvrací, prst létá vzduchem,“ popisoval barman Dick Van Nostrand.
Přesto si whisky s prstem dopřávají dodnes. Naložené exponáty se však mění. První osudová nehoda se odehrála v roce 1980. Horník Garry Younger se pokoušel překonat místní rekord a při třináctém panáku památný prst spolkl. Na světlo z jeho útrob už správným směrem nevyšel. Příběh tím však neskončil.
Prsty s minulostí
Díky popularitě se klubu brzy podařilo sehnat další amputované exempláře a dnes se drink podává už s osmým amputovaným prstem v pořadí. Každý prst má svůj příběh. Dvojka byla nezamýšleným vedlejším výsledkem sklizně kukuřice, trojka důsledkem omrzlin. Baru ji daroval vítěz kanadského arktického ultra-maratonu Nick Griffith. Ani ty však nevydržely. I ty byly při bujarých večírcích spolknuty.
Číslo čtyři pocházelo od anonymního dárce, ale bylo ukradeno. Pátý a šestý kousek darovala místní nemocnice s podmínkou, že jejich sestřičky budou mít v klubu pití zdarma. I ty se staly obětí zlodějů. Jednoho z prstů si přitom bar velmi považoval, vyznačoval se totiž deformací, kvůli níž byl nadstandardního rozměru, hrozilo tedy nižší riziko, že jej piják spolkne.
Sedmička pocházela z amputace pacienta s akutní cukrovkou. I tento prst byl ukraden, posléze byl sice vrácen poštou, ale v průběhu nešetrné přepravy podlehl rozkladu.
A aktuální osmička? Ta byla anonymně doručena v lihovém nálevu se vzkazem: „Nikdy nesekejte trávu, když máte na nohou sandály.“ Vzhledem k tomu, že jde o pořádný palec z pravé nohy, je riziko polknutí menší než v případě kousků z horních končetin.
Bar si navíc prstu cení natolik, že za jeho spolknutí stanovil sankci 2 500 dolarů.
Nebezpečné? Ne, jen extrémně nechutné
Každý prst byl po měsíce naložen v lihu a je uchováván v konzervační soli, je tedy v podstatě vysušený a téměř sterilní. Sůl se pak odráží jen na chuti whisky, obvykle se prý podává se značkou Yukon Jack.
Mluvčí yukonské hygieny Patricie Livingová dává svéráznému rituálu zelenou. „Je větší šance, že cestou do baru umrznete nebo vás napadne smečka vlků, než že vám stane něco po požití drinku s lidským prstem. Není to nebezpečné, je to jen nechutné,“ tvrdí.
