Her, které se jednou za čtyři roky konají pod patronací olympijského výboru, se mezi 16. a 26. červencem účastnilo na 3 200 atletů z 91 zemí.
Slogan "Svět se dívá", který hry doprovázel, byl poněkud přehnaný. Soutěže, které se konaly třeba i v tělocvičně místního gymnázia, nepřitáhly příliš pozornosti, na druhou stranu však nabídly, v porovnání s nabubřelými olympijskými hrami, víc sportu než sponzorských show.
A přes svou skromnost World Games jistě pomohly ve zviditelnění některých disciplín, kterým se k očím světové veřejnosti zatím příliš proniknout nepovedlo.
1. Přetahování
Disciplína, jejíž stopy prý sahají až k náboženským rituálům ve starověkém Egyptě či Číně, si kdysi výsluní olympijské slávy užila. V letech 1900 až 1920 bylo přetahování součástí olympijských her, poté však dostalo vale.
Nabízí přitom zajímavou podívanou: družstva po osmi borcích na každé straně lana (mužský tým se na World Games musel vejít do celkové váhy 640 či 680 kilogramů, ženský do 520 kilogramů) vítězí nejen díky brutální síle, do hry vstupuje i taktika a technika.
2. Fistball
První zmínka o fistballu pochází od římského císaře Gordiana III. a datuje se do roku 240 našeho letopočtu.
Tahle míčová hra se podobá volejbalu, ale víc se při ní naběháte. Ve své outdoorové podobě pro mužské hráče, která byla na World Games představena, se hraje na travnatém hřišti 20 na 50 metrů.
A není to jediný rozdíl, jímž se liší od odbíjené: odrazy od země jsou povoleny (stejně jako při tenisu). Týmy čítají pět mužů a dovolené jsou jen údery pěstí.
3. Tchoukball
U kolébky této bezkontaktní disciplíny stál švýcarský lékař Hermann Brandt. Rozhodl se vymyslet sport, jenž by eliminoval zranění a nefér praktiky, které se staly součástí tradičních disciplín.
Výsledkem byl kříženec házené, baskické peloty a volejbalu, který nedává prostor faulům, omezuje vzájemný fyzický kontakt soupeřů a podporuje týmovou spolupráci.
Klíčovou náležitostí hry jsou dvě odrážedla – konstrukce, do nichž se hráči trefují tak, aby se míč odrazil do pole soupeře, aniž by jej protihráči chytili.
Útočníci, kteří mají míč v držení, přitom mají zcela volné pole působnosti, obránci se omezují jen na to, zaujmout co nejvýhodnější postavení pro chycení míče. Jediným omezením je to, že před střelou do odrážedla mají útočníci k dispozici pouze tři přihrávky.
A kde se vzal název? Napodobuje zvuk míče odrážejícího se od konstrukce: "Tchouk!"
4. Korfball
Genderově zcela vyvážený sport (každý tým je tvořen čtyřmi muži a čtyřmi ženami) vychází ze staré švédské hry, kterou na začátku dvacátého století upravil holandský učitel Nico Broekhuysen.
Hřiště o rozměrech 40 na 20 metrů je rozděleno na dvě poloviny, uvnitř každé z nich stojí tyč s košem bez odrazové desky, kterým se soupeři snaží prohodit míč.
Od basketbalu ho odlišuje hlavně zákaz běhu s míčem a driblování a kontrolovanější fyzický kontakt mezi hráči. Navíc, hráči mohou bránit pouze soupeře téhož pohlaví.
5. Frisbee
Dvě družstva o sedmi hráčích, hřiště 100 na 37 metrů a jeden létající disk. Cílem rychlé, dynamické hry Ultimate Frisbee je chytit nahrávku spoluhráče v koncové zóně protivníka a tím skórovat, přičemž s talířem je zakázáno běhat, po hřišti se pohybuje jen nahráváním, kdy se ho snaží chytit či srazit protivník, aby ho dostal do své moci.
Jedinečnost Ultimate Frisbee spočívá v tom, že hru nekontroluje rozhodčí. V duchu fair play její průběh dozorují sami hráči.
6. Vodní záchranářství
První spolek vodních záchranářů vznikl již v polovině osmnáctého století v Holandsku, na zrod první světové organizace si ale bylo třeba počkat až do roku 1910.
Od té doby se přitom vodní záchranářství ("lifesaving") uplatnilo i jako sportovní disciplína, která je od roku 1985 součástí World Games.
Soutěží se jak v bazénu, ve stojaté vodě, tak na moři a v zásadě jde o to, aby sportovec v co nejkratším čase přeplaval jistou vzdálenost, potopil se, nalezl na dně figurínu a vrátil se s ní ke břehu.
Sporty na World Games 2009Umělecké a taneční sporty: Míčové sporty: Bojové sporty: Sporty na přesnost: Silové sporty: Trendy sporty: |