Zásnuby wrestlingu a MMA skončily fiaskem a pomlácenými zápasníky

  • 36
Vážná zranění, předčasně ukončené kariéry, peníze vyhozené oknem. Velikánská ostuda. Tak dopadl v roce 1998 pokus nechat americké wrestlery bojovat v ringu doopravdy. Projekt Brawls for All, který chtěl wrestling spojit s MMA, skončil katastrofou.

Zrodil se z konkurence, z tržních tlaků. Dvě rivalské organizace, které podnikaly ve světě teatrálního wrestlingu, World Championship Wrestling a World Wrestling Federation, bojovaly na život a na smrt o přízeň diváků a peníze. Byly ochotné udělat cokoli, aby protivníka zdolaly.

Předem připravené scénáře se měnily přímo během show, triky a choreografie se vyhazovaly škrtnutím pera, pokud se dotyčnému segmentu nedařilo, uvádí server Ten Bell Salute. Nezastírá však, že bláznovství konceptu Brawl for All se nevyrovnalo nic. Magazín Bleacher Report je přitom ještě méně diplomatický. Připomíná, že World Wrestling Entertainment, jak se později WWF přejmenovala, spáchal za svou historii mnoho prostoduchostí. A dodává: „Jedna z nejpitomějších věcí, kterou kdy udělal, byla soutěž Brawl for All.“ I proto respektovaný server uvedl turnaj do své Pro Wrestling Hall of Shame, wrestlingové síně hanby.

Řekneme jim, aby se prali doopravdy

Nápad na celý podnik vzešel z hlavy scénáristy WWF Vinceho Russa. Inspiroval jej rozhovor s wrestlerem Johnem Bradshawem Layfieldem, který se chlubil, že by v souboji à la barová rvačka dokázal smést jakéhokoli zápasníka ze soupisky WWF. Proč teda koncept opravdové rvačky místo „souboje“ podle předem sepsaného scénáře nezkusit?

Nezdálo se to jako špatný nápad, wrestlingoví fanoušci ostatně odedávna spekulovali, který z jejich hrdinů by obstál ve skutečné pranici. A nejen to. Jakkoli se fenomén smíšených bojových umění pod hlavičkou UFC stále ještě potýkal s reputací „lidských kohoutích zápasů“, kterou mu vypálil senátor John McCain, a v mnoha státech byl zakázaný, diváctvo lákal.

Russo proto okamžitě vymyslel koncept Brawl for All a šéf WWF Vince McMahon ho ihned schválil. Celé to bylo jednoduché. Tři minutová kola, velké šestnáctiuncové boxerské rukavice. Bodovaly se zásahy, vítěz kola dostal pět bodů. Rovněž pět bodů vynesl čistý takedown. Knokaut, který se z jakéhosi důvodu nepočítal do deseti, ale do osmi, byl za deset, navíc zápas ukončoval.

Ne všem v organizaci WWF se nápad líbil. Například její funkcionář Jim Ross podle serveru Wrestling Inc. soudil, že spojovat reálné bojové sporty s wrestlingovým divadlem nemusí být nejlepší nápad.

Objevily se i první potíže. Slavná jména ze stáje WWF totiž o reálné poměřování sil neměla zájem. „Steve Austin do toho nešel, Rock do toho nešel. Undertaker do toho nešel, Mankind taky ne, ani Hunter. Ptal jsem se snad každého, jestli se chtějí účastnit,“ vzpomínal Bruce Prichard, který měl na starosti angažmá zápasníků a který prý již tehdy neskrýval svou nedůvěru k projektu.

Osazenstvo ringu nakonec našel, ve WWF byla spousta wrestlerů, kteří se jen málokdy dostali do televize, tím ochotnější proto byli se Russova šílenství zúčastnit. Nakonec, kromě vysílacího času dostali i speciální bonus. Tak docela však nával nebyl, proto do šestnáctičlenné soupisky museli nakonec pozvat i původně odmítnutou někdejší hvězdu UFC Dana Severna. Předtím podobnou nabídku neakceptovala další bývalá celebrita MMA Ken Shamrock. Jeho důvody byly velmi pochopitelné, po své kariéře v UFC se totiž adaptoval do wrestlerského světa. Znamenalo to i nutnost vybudovat si u dalších wrestlerů důvěru, že nebude svých profesionálních bojových dovedností zneužívat. „A trvalo mi to dlouho,“ svěřil se Shamrock serveru Wrestling Inc. A teď by měl udělat takovou otočku?

Chceme wrestling

Všechno bylo špatně. Show od začátku pronásledovaly zmatky. Když například Steve Blackman pořadatelům vyjevil, že trénuje kopy do kolen svých oponentů, pořadatelé se lekli, že by svěřence jejich organizace, do nichž přece jen něco investovali, kosila vážná zranění – a zpřísnili pravidla. A tím to jen začalo.

Počítání zásahů a bodů bylo naprosto nepřesvědčivé, nedůvěryhodné a neprůhledné. Zápasy byly nudné, co víc, často trapné. Většina soutěžících nebyla pro opravdový zápas trénovaná, pohyby těžkotonážních borců byly humpolácky pomalé, jejich kombinace nanicovaté a nekreativní, jejich úderům se musel každý, kdo se jen otřel o box, většinou smát. Dost toho měli už po prvním kole, byli udýchaní, vyčerpaní, zničení. Hned první týden fanoušci v halách skandovali „my chceme wrestling“. Scházela jim wrestlingová nadnesená teatrálnost, hraní rolí, příběhová linka. A především jim chyběla trpělivost.

Jak to celé po devíti týdnech dopadlo? Zkušený zápasník Severn po první výhře z turnaje odstoupil, prý si nepotřeboval nic dokazovat, podle komentátorů však byl rozladěný z nejasných pravidel a neseděly mu boxerské rukavice. Steve „Dr. Death“ Williams, akvizice organizátorů, v jejíž vítězství a kapitalizaci doufali, neuspěl. Vyřadil ho Bart Gunn, který nakonec prošel soutěží vítězně do samého konce. Diváci i celé zákulisí „doktora Smrt“ beztak nenáviděli. Vince Russo ho jako svého přítele protežoval a vychvaloval tak otravně, až se začal všem zajídat. Lidem scházela akce, jedenáct z patnácti duelů skončilo zmateným bodováním, jen čtyři knokautem.

Zranění, finanční fiasko a intriky

Tím však celá věc neskončila. Turnaj poznamenal mnohé účastníky zraněními, často vážnými. Dr. Death si roztrhl hamstring, zranění si léčil dlouhé měsíce, jeho reputace drsňáka však již rehabilitovat příliš nešla. Celé měsíce zůstal v léčení též wrestler The Godfather, Savio Vega si oživil staré zranění a od WWF odešel. Byznys kvůli inkasovaným zraněním opustil i Brakkus. „Výše účtu, který jsme platili za doktory, byla absurdní,“ přiznával Ross.

Jenže nejen to, Brawl for All se stalo skříňkou plnou intrik a podivností. Patří mezi ně i fáma, že si pořadatelé byli vítězstvím svého favorita tak jistí, že mu vyplatili odměnu ještě před koncem.

Mnohem průkaznější je hypotéza, že organizátoři nakonec vítěze Barta Gunna potrestali. Nejenže se nedočkal slávy, propagace a podpory. Asociace WWF se mu rozhodla nadělit zápas proti profesionálnímu boxerovi Ericu „Butterbean“ Eschovi, proti němuž nemohl mít žádnou šanci. Souboj skončil hrozivým knokautem, který profík a šampion v těžké váze organizace IBA se skóre 42–1–1 Gunnovi udělil.

„Byl jsem jeho trest. Nemluvilo se o tom nahlas, ale právě tak to bylo. Nemyslím si, že měli radost z toho, že přemohl Dr. Death,“ uvedl sám Esch. A nezastíral, že po souboji s Gunnem měl obavy: „Dostal dost hroznou ránu. Hlava se mu úplně zamotala dokola, nic takového jsem nikdy neviděl.“

Gunna nato z WWF vyhodili, dnes se živí jako elektrikář.

Námluvy wrestlingu s MMA skončily fiaskem, finančním propadákem, ztrátou reputace. „Jedna věc je zranit se v ringu, když z toho máte peníze. Tohle peníze nedělalo. To jen ubližovalo lidem,“ bilancoval Prichard: „Bylo to, jako kdyby si uprostřed filmu Superman sundal masku a řekl: Sorry, lidi, ve skutečnosti neumím létat.“

Právě k tomu došlo, wrestleři přiznali, že hrát si na praní se a skutečně se rvát je něco docela jiného.