Spousta lidí neví, co to řeckořímský zápas vlastně je. Vidí dva lidi, jeden se snaží druhého dostat na lopatky…
A v zásadě to tak je. Plus se hodnotí chvaty, které se bodují, jako je shození na zem. Je to přitom velmi starý sport. Zápas jako takový je olympijským sportem od samého začátku. Řeckořímský styl vznikl o něco později ve Francii, pak to přebrali Rusové, Německo, osvojila si ho celá Evropa a začalo se mu říkat klasický styl. Název řeckořímský je spíš odborným názvem.
Jak jste se k zápasu dostal, má v Česku vůbec tradici?
Tradici zde nemá skoro vůbec. Ale já jsem z Dagestánu a tam je tradice veliká. Zápas je tam národní sport. Kdo nechodil na zápas, jako by nebyl. Nějaký bojový sport tam dělal každý kluk. Když jsme se přestěhovali do Česka, hledal jsem pro sebe sport i zde, začal jsem s karate, pak jsem dělal box, ale zápas mě zaujal nejvíc.
Celý rozhovor v pořadu Drive na ÓčkuArtur Omarov se narodil v roce 1988, je několikanásobným českým šampionem. Bude jedním z hostů pořadu Drive na televizi Óčko v neděli 3. března ve 22:00 hodin. Povídal si s ním Jakub Buba Ouvín. |
Jak se zápasníkům v Česku trénuje?
Nejvíc jsme biti v tom, že nemáme sparring partnery, naše základna není tak velká. Nedá se srovnat například s ruskou nebo gruzínskou, tam se sejde padesát lidí a v každé váze má bojovník třeba deset soupeřů. Tady se soupeři shánějí hrozně těžko. V Česku se k tomu přistupuje jako k hobby, rekreačnímu sportu, v Rusku chtějí všichni reprezentovat, dobýt svět.
Kde tedy soupeře berete?
Musíme vyjíždět ven, kdybychom trénovali jen v Česku, nikam by to nesměřovalo. Takže vyrážíme na zahraniční soustředění, Německo, Bělorusko, Ukrajina, Maďarsko, jezdíme za světovým zápasníky. Tréninky v Česku jsou spíš na udržení formy, rosteme na soustředěních.
