Obhlídku hříšníků začněme u sportů, s nimiž by vás raubíře nenapadlo spojovat. Třeba krasobruslení, oslava ladnosti a elegance, kdo by čekal, že se v jeho řadách najde obchodník s bílým masem? A přesto Wolfgang Schwarz, zlatý medailista z olympijských her v roce 1968, byl právě za to odsouzen. Tvrdil sice, že pět žen z Ruska a Litvy do Rakouska přivezl proto, aby jim pomohl, soud však trval na tom, že se ženy do země dostaly kvůli prostituci. Olympionik dostal v roce 2002 rok a půl ve vězení. O tři roky později se před soud dostal kvůli témuž trestnému činu ještě jednou, tentokrát ho však osvobodili.
Totéž štěstí však neměl v roce 2006, kdy předstoupil před soudce kvůli přípravě únosu dcery rumunského byznysmena. Plánovaný zisk čtyři miliony dolarů, technicky nedotažené, umělecký dojem nula, porota vynesla verdikt osm let.
Wolfgang Schwarz (uprostřed) na olympiádě v roce 1968. To ještě nepodnikal s bílým masem.
V ringu se Hardingové (vlevo) nevedlo.
Není přitom jediný, jehož civilní život se neodvíjí tak graciézně jako piruety sázené na ledové ploše. Další je Tonya Hardingová, jejíž muž dal v roce 1994 s jejím vědomím fyzicky napadnout její krasobruslařskou konkurentku Nancy Kerriganovou. Štěstí jí to však nepřineslo, byla do konce života vykázána z krasobruslení, propadla alkoholu, zapletla se do několika rvaček a živila se i jako pornoherečka a boxerka. Neúspěšně.
Slušný zástup odsouzených má též kriket. Špičkový hráč Lorrie Wilmot byl v roce 2000 odsouzen za znásilnění třináctileté dívky, další super-třída, Warrington Philip, dostal v roce 2008 doživotí za vraždu své ženy. Jejich předchůdce ze starší generace pykal ještě víc, v roce 1955 byl kvůli tomu, že zastřelil manželku, popraven.
Drogy, znásilnění, vraždy
Slušný výčet provinilců má fotbal, obvykle však nevybočují z tradičních eskapád celebrit: výtržnosti v opilosti, řízení pod vlivem, napadení, nějaké drogy. Vyčnívá Peter Storey, který provozoval nevěstinec a na kontě má třeba pašování pornografických materiálů, a Gavin Grant. Toho dostihlo mládí v gangu až v letech, kdy se věnoval fotbalu. V roce 2010 byl odsouzen za vraždu ve stylu "oko za oko, zub za zub", kterou spáchal v roce 2004, dva roky předtím, než nastoupil do svého prvního klubu. Dostal doživotí.
A pak je tu samozřejmě případ brazilského gólmana Bruna Fernandese. Ten dal podle policie v roce 2010 unést, mučit a zabít svou bývalou milenku Elizu Samudiovou. Část jejího těla dal nájemný vrah snít rotvajlerům, část zalil betonem. Na násilí ze strany nadějného fotbalisty, který měl šanci odjet v roce 2014 na mistrovství světa, si Samudiová předtím stěžovala policii. Jednou ji donutil sníst ilegální antikoncepční pilulku s pistolí u hlavy. "Nevíš, co jsem zač a čeho jsem schopný. Já jsem z favely," pohrozil jí tehdy s odkazem na tvrdé zvyky v brazilských slumech.
Bývalá pornoherečka Eliza Samudiová se s Fernandesem seznámila na fotbalovém večírku v roce 2009.
Soud s Fernandesem začal loni na podzim, pořád se vleče.
Své typické zločiny má i americký bratránek kontinentálního sportu číslo jedna. V americkém fotbale kralují trestné činy spojené s drogami a sexem, i tady se ovšem najdou vrazi. Robert Rozier odehrál jen hrstku zápasů, než byl kvůli problematickému chování vyhozen. V roce 1982 si našel náhradu, sektu Chrám lásky. Stal se jejím členem na plný úvazek, změnil si jméno na Neariah Israel a o tři roky později se rozhodl vstoupit i do tajné skupiny Bratrství, která podporovala černošský rasismus a od každého nového člena požadovala jako vstupenku kus těla zabitého bělocha. Rozierovým palubním lístkem bylo sedm zabitých "ďáblů s bílou kůží". Díky spolupráci s policií dostal "jen" dvaadvacet let vězení, po deseti byl propuštěn.
Tučnějším trestem se "chlubí" hráč amerického fotbalu Keith Wright. Loni v listopadu byl odsouzen za devatenáct obvinění včetně únosu, ozbrojené loupeže a sexuálních deliktů. Sečteno a podtrženo: 237 let a osm měsíců ve vězení.
Sportovci v objetí mafie
Do ještě temnějších zákoutí zločinu nás zavedou protagonisté bojových sportů. Například Evangelos Goussis, australský kickboxer a boxer. Zkraje devadesátých let se stal světovým šampionem ve střední váze kickboxerské asociace WKA, jinak se mu však v ringu nijak zvlášť nedařilo. Vážnější zvuk mělo jeho jméno v labyrintu melbournské mafie, kde se Goussis ovšem nespoléhal jen na pěsti a nohy. A vyšlápl si na skutečná esa. V roce 2004 zavraždil jednoho z konkurenčních mafiánů a ještě téhož roku odpravil samotného patriarchu známého zločineckého klanu Moranových.
Ve světě zločinu byl jako doma též ruský řeckořímský zápasník Otari Kvantrišvili. Asi deset let před koncem století založil asociaci pro penzionované sportovce, která byla jen důvtipnou zástěrkou pro organizaci byznysu s výpalným. Kvantrišvili se stal přední figurou moskevské mafie, poznal však, že štěstí v organizovaném zločinu má ještě kratší dech než ve sportu. V roce 1994 byl zastřelen, když v doprovodu své ochranky opouštěl moskevské lázně. Jediným, za co jej justice pohnala k soudu, bylo v šedesátých letech znásilnění.
Svého hříšníka má i kulturistika, Bertil Fox si od roku 1998 odpykává ve vězení doživotní trest za zabití své snoubenky a její matky. A také sumo. Junichi Yamamoto byl v roce 2009 jako šéf jedné sumo stáje odsouzen na šest let do vězení kvůli smrti mladého zápasníka, který nepřežil násilný iniciační obřad spojený se vstupem do stáje. Zatímco obvykle trvá pět minut, Yamamoto ho měl údajně protáhnout na půlhodinu. A nejen to, sám během něj praštil mladíka pivní lahví do hlavy a nechal ostatní, aby do něj mlátili železnými baseballovými pálkami. Přísný průběh obřadu Ymamoto potvrdil, trval však na tom, že "to nebylo napadení, ale disciplína".
Boxerky jako zbraň
Originální skutek přivedl před soud boxera Luise Resta. Když v roce 1983 porazil Billa Collinse, všechny to překvapilo. Otce poraženého však zarazilo ještě něco jiného: když Restovi potřásl po zápase rukama, přišlo mu, že jeho boxerky nemají vycpání, které měkčí údery. A synovy brutálně oteklé oči a zmasakrovaný obličej též naznačovaly, že se nehrálo fér.
V 8:45 záznamu si Collinsův otec všimne neobvykle lehkých Restových rukavic.
Podal proto protest a vyšetřování ukázalo, že Restův trenér vycpání z rukavic odstranil. Boxer sice odmítal, že by o nekalosti věděl, ale i tak byl spolu s trenérem odsouzen a odseděl si dva a půl roku ve vězení za násilí a držení zbraně – ano, tou byly ilegálně upravené boxerky.
Resto celéroky popíral, že by byl do pletich namočený. Až v roce 2009 přiznal, že o všem věděl. A že se na masakr protivníka připravili s trenérem ještě pečlivěji, než vyšetřování zjistilo, trenér totiž svěřencovy bandáže obalil v sádře, aby byly údery ještě tvrdší.
