Zrušili jsme na D1 auto. Vyvázli jsme bez zranění

aktualizováno 
Mám rád adrenalin, ale tohle bylo moc i na můj vkus. Narazili jsme na D1 do kamionu, pár metrů letěli vzduchem, zničili auto, ale přežili bez nejmenšího zranění. Zázrak, kroutili hlavou hasiči, když přijeli.

Auto nárazy zmasakrovaly, nám se naštěstí nestalo nic | foto: Martin KupkaiDNES.cz

Zpočátku ubíhala cesta z Prahy do Brna stejně fádně jako jindy. Kolega za volantem jel poctivě stotřicítkou, do cíle zbývalo sedmdesát kilometrů. Není důvod bránit se spánku, řekl jsem si a pomalu usínal.

Stačil jeden pokus o předjetí kamionu a auto "schované" ve vedlejším, rychlém pruhu v "mrtvém úhlu". Kolega mrkl do zrcátka, viděl volnou cestu a vyjel. Jenže cesta volná nebyla, jak nám dal hlasitým troubením najevo šofér "schovaného" vozidla

Kolega prudce nasměroval náš vůz zpátky za kamion, jenže ten jel o dost pomaleji a hrozila srážka. Tuhle část znám ale jen z vyprávění, ze spánku mě totiž probudilo až prudké brzdění a řidičovy nadávky.

Když se auto řítí podle svého

Když jsem otevřel oči, takřka jsem visel na bezpečnostním pásu a zíral na blížící se zadek kamionu. Kolega strhl volant doleva a auto se začalo smýkat napříč rychlejším pruhem dálnice. Onen "schovaný" vůz jsme minuli o chlup.

Prudký kontr volantem doprava, další smyk. Auto už bylo totálně neovladatelné. Poslední škubnutí doleva, vůz se otočil kolmo proti středovým svodidlům a já už myslel, že svůj životní příběh ve dvaadvaceti letech končím. Stihl jsem se zapřít nohama o podlahu a rukou o palubní desku. Hloupý reflex, který mi mohl v případě vystřelení airbagu zlomit ruku.

Prásk! Náraz do svodidel mě vyhodil ze sedačky, ale bezpečnostní pásy udržely tělo dost daleko od čelního skla a mrskly se mnou zpátky na místo. "Ty vole, já žiju!" blesklo mi hlavou, zatímco auto letělo několik metrů vzduchem a otáčelo se o dalších devadesát stupňů, předkem přímo proti všem, kteří jeli na dálnici za námi.

"Brzdi! Brzdi!" řval jsem zoufale přes sklo na všechna auta a rozhlížel se divoce kolem sebe, odkud mám čekat další náraz. Jeden šofér už dobrzdit nestihl, ale zvládl objet náš zdemolovaný vůz po travnatém pásu uprostřed dálnice.

A pak jsme se konečně zastavili.

Několik vteřin ticha, všude kouř a smrad spáleniny. Otočím hlavu na řidiče, ten jenom špitne: "Jsi v pohodě?" "Jo. A ty?" hlesnu. "Nic mi není."

Odepínám pás, chytám za kliku a vyskakuji z auta. Jsem v silném šoku, držím se za hlavu a jenom civím na zohýbaná svodidla, brzdící auta a rozmlácenou ruinu toho, v čem jsme ještě před chvílí jeli 130. Není to ani deset vteřin, kdy jsem ještě spal. Vůbec nechápu, co se stalo.

Dé jednička stojí. Kvůli nám

To už k nám přibíhají lidé z vozů, které zastavily. Dé jednička stojí, a opět na Vysočině. Odporné klišé, teď jsem ale navíc jedním z hlavních hrdinů. Po ujištění, že jsme v pořádku, volají ostatní hasiče a policii, výjezd záchranky odmítám. Hledám výstražný trojúhelník a nesu ho asi sto metrů od nehody. Je to spíš jen formalita, kolona se už minutu po havárii natáhla do takové dálky, že na její konec ani nevidím.

Náš vůz takřka nemá předek. Motor je posunutý o dobrých dvacet až třicet centimetrů, ulomené kolo trčí ven a kolem něj teče nějaká kapalina, nejspíš olej. Přes naprosto zdemolovaný čumák však zůstala kabina bez jediné stopy, dokonce nevystřelil ani airbag řidiče. Netknutý interiér a to, že jsme přežili bez jakékoliv újmy, zarazilo i hasiče, kteří na místo dorazili během několika minut.

Divil se i řidič kamionu, do něhož jsme také narazili, ačkoliv jsme to v tom víru nepostřehli. Přiběhl za námi a houknul: "Máte štěstí, že jste mi na boku neprorazili zábranu proti podjetí auta pod návěs. Kdybyste se dostali mezi nápravy, přejedu vás a jste mrtví. Vezu dvacet čtyři tun!"

V tu chvíli mi začalo docházet, jak obrovské štěstí při nás stálo.

Následovaly tři hodiny sepisování papírů s policií, mezitím hodinová práce hasičů na likvidaci vyteklého oleje a odtažení vraku do odstavného pruhu.

Seděl jsem na travnatém kopci vedle dálnice, nechápavě kroutil hlavou a děkoval všem svatým, kteří při nás stáli. Jedinou újmou, kterou jsem si z onoho odpoledne odnesl, bylo bolení za krkem. Docela obstojný výsledek nehody, která byla z těch, při nichž umírají lidé.

Objeví-li se problém, varujte ostatní včas!

Dopravní expert Stanislav HumlPokud se stane nehoda a provoz se ještě nezastavil, posádka musí za svodidla a rychle pryč, říká dopravní expert Stanislav Huml.

Jaký je podle vás důvod vysoké nehodovosti na D1 právě na Vysočině? Na začátku chci zdůraznit, že dálnice jsou v přepočtu na kilometry a nehody nejbezpečnějšími komunikacemi. Pokud je ale řeč o dálnicích a nehodách, je hlavním problémem Vysočiny střídání počasí. Pod kopcem jsou nadmořské výšky kolem 200 metrů nad mořem, na kopci okolo 500-600, důsledkem jsou rozdíly teplot a častokrát kluzké a namrzlé silnice. V teplejších obdobích bývá na silnici voda. Základem všeho je ale hustý provoz, zvlášť v létě. Pokud se něco semele na Vysočině, je často problém s dobržďováním ostatních aut v tvořící se koloně.

Co může v této oblasti dělat policie pro prevenci nehod?
Jednou z možností je snižování rychlosti za deště, což řeší dopravní značky. Jinak už zbývá snad jen včas poskytovat informace o tom, že se něco děje. A pak také pokutovat a pokutovat. Někdy se dá hodně vyřešit dobrým odklonem dopravy. Častokrát však právě na Vysočině nevede podél dálnice jiná cesta, takže je odklon složitější a tvoří se ty dobře známé několikakilometrové kolony.

Dojde-li k nehodě, co by měli její účastníci či svědci udělat nejdříve?
Důležité je zapnout varovná světla už ve chvíli, kdy vidíme v dálce nějaký problém. Tu informaci tak šíříme zase o několik kilometrů dál a předcházíme dalším nehodám. Pak vysadit posádku a dát ji za svodidla. Vzpomeňte si na nehodu Mariána Labudy, který dostal na náledí smyk a srazil dvě ženy sedící po dopravní nehodě na svodidlech. Dokud se za vámi pořád valí provoz, radši rychle pryč. Nejdůležitější je ale dávat znamení, že se něco děje, tedy použít výstražný trojúhelník, varovná světla. Řidiči za vámi se musí dovědět co nejdříve, že se blíží k nějakému problému. Předejdete tak dalším možným problémům.

Autoři:


Nejčtenější

Každý je světec. Než ke mně přijde s kapavkou, říká dermatovenerolog

"Můj obor je vedle plastické korektivní dermatologie či kosmetologie popelkou...

Je to pohyb na tenkém ledu. Diagnóza pohlavně přenosné choroby je velmi intimní verdikt. I proto je většinou reakcí...

Miluji kuře na paprice od mamky a pět knedlíků, říká MOgirl Lenka

Touhy, sny, plány mám, ale žiji současným dnem, říká MOgirl Lenka.

Podle vlastního soudu je neústupná, sebevědomá, energická. A nezastírá, že též tvrdohlavá a sarkastická. „Jsem taková,...



VIDEO: Různé tváře orgasmu. Jinak vypadá v Evropě a jinak v Asii

Zřetelné výrazy obličeje interpretují bolest i potěšení napříč kulturami.

Bolest se do našich tváří vpisuje docela stejně, bez ohledu na to, z které části planety jsme. Orgasmus však nikoli. My...

Udělat vibrátor nebo tramvaj je podobné, říká designérka Marešová

Anna Marešová získala za designovou kolekci erotických pomůcek pro ženy hlavní...

Její vibrátory byly oceňované a nepřehlédnutelné. Nemá však pocit, že by její práci přespříliš poznamenaly, že by...

VIDEO: Bez sil. Reportér zkusil práci hasiče, muže nechal ležet v kouři

Reportér iDNES.tv Matěj Smlsal si zkusil výcvik, kterým procházejí letištní...

Je to náročná prověrka fyzičky, ale i orientace v zakouřeném prostředí či zacházení s dýchací technikou. Test na...

Další z rubriky

VIDEO: Takto pracují deratizátoři. Potkan vylezl z WC i ve 13. patře

Týmy deratizátorů vhazují do kanalizačních vpustí nástrahy s jedem. Někdy musí...

Vždy od dubna do října posílají Pražské vodovody a kanalizace do hlavního města týmy deratizátorů. Mají za úkol házet...

Šlofík není lenošení. Dopřávejte si ho, pomáhá rozhodování

Šlofík pomáhá výkonnosti, tvrdí věda.

Není to lenost, není to pohodlnost. Schrupnout si po obědě je velmi racionální, zdravé, pragmatické rozhodnutí. Šlofík...

Šílená operace FBI: Aljašku měli před Sověty chránit jednorucí zálesáci

Zálesák znalý divočiny a umění přežití by se FBI hodil. Úřad však měl na své...

Byl to bláznivý pokus, jak chránit Aljašku před sovětskou invazí. Počítal s vytvořením sítě agentů, na něž kladla FBI...



Najdete na iDNES.cz