Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Zrušili jsme na D1 auto. Vyvázli jsme bez zranění

aktualizováno 
Mám rád adrenalin, ale tohle bylo moc i na můj vkus. Narazili jsme na D1 do kamionu, pár metrů letěli vzduchem, zničili auto, ale přežili bez nejmenšího zranění. Zázrak, kroutili hlavou hasiči, když přijeli.

Auto nárazy zmasakrovaly, nám se naštěstí nestalo nic | foto: Martin KupkaiDNES.cz

Zpočátku ubíhala cesta z Prahy do Brna stejně fádně jako jindy. Kolega za volantem jel poctivě stotřicítkou, do cíle zbývalo sedmdesát kilometrů. Není důvod bránit se spánku, řekl jsem si a pomalu usínal.

Stačil jeden pokus o předjetí kamionu a auto "schované" ve vedlejším, rychlém pruhu v "mrtvém úhlu". Kolega mrkl do zrcátka, viděl volnou cestu a vyjel. Jenže cesta volná nebyla, jak nám dal hlasitým troubením najevo šofér "schovaného" vozidla

Kolega prudce nasměroval náš vůz zpátky za kamion, jenže ten jel o dost pomaleji a hrozila srážka. Tuhle část znám ale jen z vyprávění, ze spánku mě totiž probudilo až prudké brzdění a řidičovy nadávky.

Když se auto řítí podle svého

Když jsem otevřel oči, takřka jsem visel na bezpečnostním pásu a zíral na blížící se zadek kamionu. Kolega strhl volant doleva a auto se začalo smýkat napříč rychlejším pruhem dálnice. Onen "schovaný" vůz jsme minuli o chlup.

Prudký kontr volantem doprava, další smyk. Auto už bylo totálně neovladatelné. Poslední škubnutí doleva, vůz se otočil kolmo proti středovým svodidlům a já už myslel, že svůj životní příběh ve dvaadvaceti letech končím. Stihl jsem se zapřít nohama o podlahu a rukou o palubní desku. Hloupý reflex, který mi mohl v případě vystřelení airbagu zlomit ruku.

Prásk! Náraz do svodidel mě vyhodil ze sedačky, ale bezpečnostní pásy udržely tělo dost daleko od čelního skla a mrskly se mnou zpátky na místo. "Ty vole, já žiju!" blesklo mi hlavou, zatímco auto letělo několik metrů vzduchem a otáčelo se o dalších devadesát stupňů, předkem přímo proti všem, kteří jeli na dálnici za námi.

"Brzdi! Brzdi!" řval jsem zoufale přes sklo na všechna auta a rozhlížel se divoce kolem sebe, odkud mám čekat další náraz. Jeden šofér už dobrzdit nestihl, ale zvládl objet náš zdemolovaný vůz po travnatém pásu uprostřed dálnice.

A pak jsme se konečně zastavili.

Několik vteřin ticha, všude kouř a smrad spáleniny. Otočím hlavu na řidiče, ten jenom špitne: "Jsi v pohodě?" "Jo. A ty?" hlesnu. "Nic mi není."

Odepínám pás, chytám za kliku a vyskakuji z auta. Jsem v silném šoku, držím se za hlavu a jenom civím na zohýbaná svodidla, brzdící auta a rozmlácenou ruinu toho, v čem jsme ještě před chvílí jeli 130. Není to ani deset vteřin, kdy jsem ještě spal. Vůbec nechápu, co se stalo.

Dé jednička stojí. Kvůli nám

To už k nám přibíhají lidé z vozů, které zastavily. Dé jednička stojí, a opět na Vysočině. Odporné klišé, teď jsem ale navíc jedním z hlavních hrdinů. Po ujištění, že jsme v pořádku, volají ostatní hasiče a policii, výjezd záchranky odmítám. Hledám výstražný trojúhelník a nesu ho asi sto metrů od nehody. Je to spíš jen formalita, kolona se už minutu po havárii natáhla do takové dálky, že na její konec ani nevidím.

Náš vůz takřka nemá předek. Motor je posunutý o dobrých dvacet až třicet centimetrů, ulomené kolo trčí ven a kolem něj teče nějaká kapalina, nejspíš olej. Přes naprosto zdemolovaný čumák však zůstala kabina bez jediné stopy, dokonce nevystřelil ani airbag řidiče. Netknutý interiér a to, že jsme přežili bez jakékoliv újmy, zarazilo i hasiče, kteří na místo dorazili během několika minut.

Divil se i řidič kamionu, do něhož jsme také narazili, ačkoliv jsme to v tom víru nepostřehli. Přiběhl za námi a houknul: "Máte štěstí, že jste mi na boku neprorazili zábranu proti podjetí auta pod návěs. Kdybyste se dostali mezi nápravy, přejedu vás a jste mrtví. Vezu dvacet čtyři tun!"

V tu chvíli mi začalo docházet, jak obrovské štěstí při nás stálo.

Následovaly tři hodiny sepisování papírů s policií, mezitím hodinová práce hasičů na likvidaci vyteklého oleje a odtažení vraku do odstavného pruhu.

Seděl jsem na travnatém kopci vedle dálnice, nechápavě kroutil hlavou a děkoval všem svatým, kteří při nás stáli. Jedinou újmou, kterou jsem si z onoho odpoledne odnesl, bylo bolení za krkem. Docela obstojný výsledek nehody, která byla z těch, při nichž umírají lidé.

Objeví-li se problém, varujte ostatní včas!

Dopravní expert Stanislav HumlPokud se stane nehoda a provoz se ještě nezastavil, posádka musí za svodidla a rychle pryč, říká dopravní expert Stanislav Huml.

Jaký je podle vás důvod vysoké nehodovosti na D1 právě na Vysočině? Na začátku chci zdůraznit, že dálnice jsou v přepočtu na kilometry a nehody nejbezpečnějšími komunikacemi. Pokud je ale řeč o dálnicích a nehodách, je hlavním problémem Vysočiny střídání počasí. Pod kopcem jsou nadmořské výšky kolem 200 metrů nad mořem, na kopci okolo 500-600, důsledkem jsou rozdíly teplot a častokrát kluzké a namrzlé silnice. V teplejších obdobích bývá na silnici voda. Základem všeho je ale hustý provoz, zvlášť v létě. Pokud se něco semele na Vysočině, je často problém s dobržďováním ostatních aut v tvořící se koloně.

Co může v této oblasti dělat policie pro prevenci nehod?
Jednou z možností je snižování rychlosti za deště, což řeší dopravní značky. Jinak už zbývá snad jen včas poskytovat informace o tom, že se něco děje. A pak také pokutovat a pokutovat. Někdy se dá hodně vyřešit dobrým odklonem dopravy. Častokrát však právě na Vysočině nevede podél dálnice jiná cesta, takže je odklon složitější a tvoří se ty dobře známé několikakilometrové kolony.

Dojde-li k nehodě, co by měli její účastníci či svědci udělat nejdříve?
Důležité je zapnout varovná světla už ve chvíli, kdy vidíme v dálce nějaký problém. Tu informaci tak šíříme zase o několik kilometrů dál a předcházíme dalším nehodám. Pak vysadit posádku a dát ji za svodidla. Vzpomeňte si na nehodu Mariána Labudy, který dostal na náledí smyk a srazil dvě ženy sedící po dopravní nehodě na svodidlech. Dokud se za vámi pořád valí provoz, radši rychle pryč. Nejdůležitější je ale dávat znamení, že se něco děje, tedy použít výstražný trojúhelník, varovná světla. Řidiči za vámi se musí dovědět co nejdříve, že se blíží k nějakému problému. Předejdete tak dalším možným problémům.

Autoři:


Nejčtenější

Sexuchtivá, upřímná, náladová: seznamte se s MOgirl Nikol

Mám ráda nezávislost, kritický rozum a etický přístup ke zvířatům, říká MOgirl...

Na pět přívlastků, které ji charakterizují, se zeptala člověka, který je pro ni důležitý a zná ji. Jeho verdikt zněl:...

Všichni jste sériový vrah. Jak bývalý astrolog zesměšnil horoskopy

První horoskopy měly čtvercovou podobu. Tento patřil francouzskému králi Louisi...

Na horoskopy dodnes věří čtvrtina populace západního světa, prim hraje Amerika. Vytrvale jim důvěřuje přes 35 procent...



OBRAZEM: Viktoriánská prodejná láska. Archiv odkryl unikátní fota

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní...

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní snímky zatčených. První vznikly již v roce...

Sebevědomý lev jsem proto, že makám a nepodvádím, říká Terminátor Karlos

Karlose „Terminátora“ Vémolu zpovídal Jakub „Buba“ Ouvín pro pořed televize...

Lvi žerou první, zní jeho heslo, má ho ostatně vytetované na ruce. A není pochyb, že on sám se mezi lvy počítá....

Nefungující segregace: sídliště Pruitt-Igoe se stalo peklem pro chudé

Segregované sídliště pro chudé nebylo řešením, stalo se vězením svých obyvatel...

Cílem bylo napěchovat chudé na jedno betonové sídliště. Vyčistit od nich město. Projekt založený na rasismu a segregaci...

Další z rubriky

Extrémní gastronomie: brouci jumiles se vám snaží utéct z placky

Jumiles se rekrutují například z čeledi kněžicovitých.

Svěží chuť, vynikající aroma a doslova hemživá konzistence charakterizuje regionální mexickou lahůdku jumiles. Viděno...

OBRAZEM: Viktoriánská prodejná láska. Archiv odkryl unikátní fota

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní...

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní snímky zatčených. První vznikly již v roce...

VIDEO: Žena uřízla manželovi penis. Kvůli nevěře

Žárlivá žena uřízla manželovi penis

Když zjistila, že ji muž podvádí s mnoha ženami, zuřila. A nezvládla se uklidnit. Proto vymyslela plán pomsty. Vykonala...

Najdete na iDNES.cz