Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Zvědavost, emoce, ale hlavně podpora. Tátové u porodu

  12:00aktualizováno  12:00
Byl to zážitek, když jsem seděl před měsícem u porodu a poprvé vzal do náruče dceru. Brzy po vystřízlivění jsem pozval na kafe dva kolegy, abych s nimi „Akci porod“ rozebral – hudební kritik Honza Vedral má sedmiměsíčního Edu, fotograf Lukáš Procházka devítiměsíční Natálku. Nikdo z nás v porodnici nebrečel, ale...

Honza Vedral a Eda, Tomáš Poláček s Apolenou a Lukáš Procházka s Natálkou | foto:  Jan Zátorský, MAFRA

Tomáš: Proč jste se rozhodli, že k porodu půjdete?

Honza: Pro mě bylo od začátku samozřejmé, že tam být chci, že to bude zlomový okamžik, o který bych nerad přišel.

Lukáš: Ani já to neřešil – odjakživa jsem věděl, že by si mě tam moje Lenka přála.

Tomáš: Já si taky hned řekl, že půjdu. Zaprvé se ozvala novinářská chuť být u všeho, co jsem nikdy neviděl, ale taky jsem si uvědomoval, že bych si svou neúčast neuměl obhájit. Známí by se ptali, proč nejdu, a já bych nevěděl, co odpovědět. Navíc bych se vystavil riziku, že mi neúčast jednou vytkne Jana, u ženský nevíte...

Honza: Určitě máš pravdu, že i nějaká zvědavost roli hraje. Ale hlavně si říkáš, že to bude úžasný – někdo, koho znáš jenom přes břicho, protože do tebe párkrát kopnul, se ti najednou objeví před očima.

Tomáš: Ale stejně – nesdílíte můj pocit, že se od nás účast u porodu společensky žádá? Kdo k němu dnes nejde, ten je tak trošku divnej...

Lukáš: Jednoznačně sdílím, je to trochu móda. Ale nemyslel jsem na to. Mně je jedno, co si myslí ostatní.

U svého porodu bych ženu chtěl

Tomáš: Řekly vám holky, proč přesně vás v porodnici chtějí?

Lukáš: Tak přinejmenším jsem měl být psychickou i fyzickou podporou, dodávat servis. Počínaje tím, že nezapomenu vzít sbalenou tašku, kde jsou třeba navlhčené ubrousky, nebo že budu podávat žvýkačky, aby Lence neokoraly rty.

Honza Vedral a Eda, Tomáš Poláček s Apolenou a Lukáš Procházka s Natálkou


Honza: Já jsem věděl, že má Adélka strach z neznámého, z veliké bolesti. Je hodně citlivá, a tak jsem s ní byl i na všech předporodních vyšetřeních.

Tomáš: Ale můžeme ženám při porodu od nějaké bolesti ulevit? Řekl bych, že ani moc ne.

Blog apoleny poláčkové zde

první životní zážitky dcery Tomáše Poláčka

Honza: Můžeme. Já třeba vím, že dovedu Adélu uklidnit, když je nervózní. U porodu je přítomnost blízkého člověka důležitá – nemusí to být partner, ať je to klidně máma nebo kamarádka, ale měl by tam být někdo, koho můžeš v té bolesti chytnout za ruku a něco mu říct.

Lukáš: Lenka tvrdí, že jsem jí hodně pomáhal, když při porodu tlačila. Při kontrakcích se vlastně vsedě potřebovala předklánět dopředu a já jí rukou tlačil záda, aby to měla snadnější. Řekl jsem "raz, dva, tři" a natlačil jí záda dopředu...

Honza: I já bych tam chtěl mít svého partnera, kdybych byl těhotný.

Tomáš: O tom jsem hodně přemýšlel – já asi ne. Bál bych se, že se před ním nebudu kontrolovat, že se mu nebudu vůbec líbit, že pohled na mě nebude příjemný... Možná bych se cítil přirozeněji jen s doktory – partner by mohl být za dveřmi.

Lukáš: Kdybychom si to se ženou prohodili, tak bych ji u svého porodu chtěl. Máme výborný vztah, je to moje půlka, a byl bych rád, že tu bolest můžu sdílet s ní. Že tam mám podporu.

Honza: Opravdu záleží na tom, jaká ta partnerská dvojice je. Kdybych byl ženská a žil s nějakým arogantním chlapem, tak ho tam asi nechci. Těhotenství přece není vždycky záležitost volby, těhotenství se občas prostě stane, a podle toho můžou vypadat i tátové.

Čtěte v magazínu DNES

Mají smysl předporodní kurzy?
Proč se doktor bál, že Honza Vedral omdlí?
Myslí si pánové, že svým partnerkám pomohli?
A šli by k porodu příště?



Nejčtenější

OBRAZEM: Viktoriánská prodejná láska. Archiv odkryl unikátní fota

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní...

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní snímky zatčených. První vznikly již v roce...

Síla fotbalového míče: pro pákistánský Sialkot znamená zisky i utrpení

Výroba míčů, nejen fotbalových, vyslala Sialkot do světa a tamním firmám...

Má-li fotbalový míč hlavní město, je to pákistánský Sialkot. Vyrábět se tam začal nejprve v malém, pro britské...



Poručíme větru dešti. Američané si za války hráli s počasím nad Vietnamem

O legendární Ho Či Minovu cestu se sváděly boje, Američané však na ni byli...

Propracovanými trasami v džungli proudily za vietnamské války na pomoc komunistickému severu desetitisíce vojáků a tuny...

Nefungující segregace: sídliště Pruitt-Igoe se stalo peklem pro chudé

Segregované sídliště pro chudé nebylo řešením, stalo se vězením svých obyvatel...

Cílem bylo napěchovat chudé na jedno betonové sídliště. Vyčistit od nich město. Projekt založený na rasismu a segregaci...

VIDEO: Budujeme funkční sílu, která si rozumí se zdravím, říká instruktor

Pavel Macek je prvním certifikovaným instruktorem systému StrongFirst v Česku.

Sílu neodděluje od správného pohybu a fyzickou kondici od dlouhodobého zdraví. „Fitness by mělo znamenat, že vše je...

Další z rubriky

Pro dcerku bych udělala, co jí na očích vidím, říká MOgirl Hanny

Jsem pro každou špatnost,“ říká MOgirl Hanny.

Svou životní radost začala čekat už v osmnácti a povytaženým obočím nad tím, že se stala maminkou tak mladá, uvykla....

Hlasitá hudba svádí k nezdravým jídlům, tvrdí věda

Hamburger? Asi se v restauraci hrálo hodně nahlas.

Zvuková hudební kulisa v restauracích má velký vliv na to, co si objednáte. Ta hlasitá vám napovídá, abyste místo...

Extrémní gastronomie: brouci jumiles se vám snaží utéct z placky

Jumiles se rekrutují například z čeledi kněžicovitých.

Svěží chuť, vynikající aroma a doslova hemživá konzistence charakterizuje regionální mexickou lahůdku jumiles. Viděno...

Najdete na iDNES.cz