Nikdo je nikdy neviděl ani neslyšel, zvukoví mistři jim přesto musejí dát hlas....

Nikdo je nikdy neviděl ani neslyšel, zvukoví mistři jim přesto musejí dát hlas. U tyranosaurů si pomohli i koalou. | foto: Profimedia.cz

Báječný svět zvukových efektů pro film: tyranosaura rozmluví i koala

  • 2
Vřískot stíhaček Impéria z Hvězdných válek obstarali sloni, auto a mokrý asfalt, údery a rány z Klubu rváčů zase vykouzlila baseballová pálka a flákoty syrového masa. Ty nejlepší zvukové efekty ve filmech však poznáte tak, že si jich vlastně ani nevšimnete. Vypadají, že tam prostě patří.

Sloní stíhačky Impéria

Příkladem mistrně odvedené práce je podle trikařů takzvaný ikonický zvuk. Patří do kategorie „nikým nikdy neviděných“ předmětů či věcí, které vám ale onen akustický prvek dokonale přiblíží. A na základě onoho jediného zvuku dokážete hned identifikovat celý film.

Dokonalým příkladem je ohlušující jekot stíhacích strojů vesmírného Impéria z Hvězdných válek. Zvuk těchto TIE Fighters je pro každého diváka naprosto nezaměnitelný. Filmoví tvůrci se původní myšlenkou typického hluku inspirovali u druhé světové války a německých hloubkových stíhacích bombardérů Ju-87 Stuka. Ty byly vybaveny náporovou sirénou, jejíž zvuk doslova paralyzoval a přibil k zemi potenciální cíle. Jak ale získat ekvivalentní efekt? Zvukař Ben Brutt jednoduše přehrál zpomaleně nahrávky troubících slonů afrických, které zkombinoval se zvukem auta jedoucího po mokrém asfaltu.

Rána, která sedne

Hollywood po dlouhá léta pracoval s rozsáhlou databází zvuků úderů, ale jak můžete sami posoudit třeba při sledování boxerské pětidílné série Rocky se Silvestrem Stallonem, jedna rána je jako druhá.

Když se smějí mrtví a Wilhelm sténá

Umělý smích a udivený výskot publika nechybí téměř v žádné televizní show ze Spojených států. Tento tradiční zvukový podkres má už ale svá léta. Většina zvuků publika byla pořízena v opakovaných nahrávacích studiových sériích z padesátých let a je používána dodnes. Je to levné: za práva na jeho smích už nikomu platit nemusíte, většina z aktérů již je po smrti.

Úplnou legendou zvukařů je ale tzv. Wilhelmův výkřik. Jeho původcem je herec a zpěvák Sheb Wooley, který je v roli vojína Wilhelma ve westernu The Charge at Feather River (1953) postřelen indiánským šípem. Jeho přidušený výkřik skončil v databázi zvuků studia Warner Bros. a byl od té doby použit ve více než 300 jiných filmech. Jednou je to zvuk, který vydá muž nečekaně přepadený krokodýlem, podruhé zase výkřik padoucha, kterého Indiana Jones shodí z vlaku. Sami zvukaři se ho dnes, jako svůj osobní profesní vtip, snaží propašovat do každého filmu.

Když tedy začal režisér David Fincher připravovat svůj opus Klub Rváčů, chtěl něco lepšího. Skutečně efektní zvuk pořádné nakládačky. Zvukař Ren Klyce se tedy pustil do originálních experimentů. Stranou nechal klasické boxovací pytle s mikrofonem a nahradil je syrovým masem. Při bitkách v tomto filmu tedy nejčastěji slyšíte zvukaře, jak bije baseballovou pálkou do velké kraví mršiny nebo s pomocí vepřové nohy útočí na čerstvě zabité šupinaté ryby. Za svůj mistrovský kousek považuje zvuk, který vydá kuře bez drobů naplněné vlašskými ořechy. Křupnutí po úderu, při kterém se lámou kosti, ještě nikdy neznělo tak uvěřitelně.

Společenstvo rypoušů

Skřeti, kteří stojí na straně zla v epickém příběhu o prstenu, vydávají spoustu zvuků. Nástupy jejich rozdivočelých armád doprovázené skřeky stejně jako zlověstné běsnění kdesi v podzemních štolách ale bylo těžké vyrobit. Zvuk to musel doslova nelidský.

„Nevětší problém byl se skřety v Morii, protože ti moc nemluví,“ vzpomíná Davis Farmer, zvukař, který je měl na starost. „Chtělo to komplexnější škálu pocházejícího z jednoho zdroje.“ Ideálním řešením se ukázala být jinak roztomilá mláďata rypoušů sloních, líně se převalující na pláži. Agresivněji znějící řev velkých skřetů Uruk-Hai pak pro sérii Pána prstenů zajistili lvy a tygři ze zoologické zahrady. Tedy přesněji: poupravený a sloučený záznam řevu obou těchto šelem, snímaný z těsné blízkosti.

Mlaskající dinosaurus

Dinosauři vymizeli někdy před 65 miliony lety. To naštěstí dává tvůrcům filmových efektů poměrně široký prostor pro tvořivost, protože je nemůže žádný pamětník nařknout z pochybení. I když filmová série Jurský park byla založena spíše na strhujícím vizuálním zpracování, originální zvuky tu uslyšíte rovněž.

Co tedy stojí řevem tyranosaura? Pokud byste tipovali trikově poupravený hlas nejbližšího žijícího pozůstalého dinosaurů, krokodýlů, mýlili byste se. Jedná se o kombinaci ruchů, ve které převládá divoké prase, neobratné troubení nedávno narozeného slůněte a kuriózně též funění medvídka koaly. Hluboké výdechy z nozder pětimetrového monstra má pak na svědomí mikrofon u dýchacího otvoru velryby. A drastická scéna, při které Rex zhltne svou oběť? Doprovází jí zvuky mlaskajícího ustájeného koně, který si pochutnává na vařené kukuřici.