Instituce napojená na Oxfordskou univerzitu provedla unikátní výzkum s National Centre for Social Research a k ruce si kromě více než osmi tisícovek britských mužů a žen vzala i nový indikátor životní spokojenosti (Wellbeing Index). Vycházel z otázek, které prozkoumávaly šedesátku odlišných aspektů životů respondentů.
Nakonec vědci zařadili dobrovolníky podle jejich reakcí na škálu od nuly, která znamenala absolutní nedostatek spokojenosti, do stovky, která byla vyhrazena pro nejspokojenější životy.
Většina respondentů se přitom usadila mezi hodnotami 55 a 75. Dvacet procent dobrovolníků dosáhla na nejvyšší skupinu, která se pyšnila hodnotou 72 až 92. Přesný průměr pak sahá k 62,2.
S tím se však vědci samozřejmě nespokojili, ba co víc, právě od tohoto místa začíná být jejich studie, najdete ji na webu Oxford Economics, opravdu zajímavá. Předmětem jejich zkoumání se totiž stala otázka, na čem spokojený život závisí.
Jistota pracovního místa hraje roli, příjem ne
Nejprve hledali odpověď ve skupině faktorů, kterou nazvali „Kdo jsme?“. Zabývali se tedy tím, zda spokojený život souvisí s věkem, genderem, etnicitou nebo vzděláním. Zjistili, že z celé této skupiny hraje významnou roli pouze jeden jediný faktor, a tím je věk. Lidé starší pětapadesáti let, a především ti starší pětašedesáti, jsou přitom se svými životy výrazně spokojenější než mladší. A polovinu lidí, kteří se na stupnici životní spokojenosti dostali nad hodnotu 65, tam podle vědců vynesl právě a pouze jejich věk.
Proto vědci pozornost zaměřili směrem určeným otázkou „Jak žijeme?“. Ta zahrnovala celkem osmnáct faktorů seskupených do šesti oblastí, mezi nimiž nescházely finance, zdraví, sociální prostředí, vztahy, životní styl a svazky v rámci společenství. A analýza výsledků vynesla několik překvapení.
Mnohé totiž zaskočí, že výše příjmu s životní spokojeností souvisí jen nevýrazně, zdaleka nepatří mezi nejvlivnější proměnné. Stoupla-li by průměrnému Britovi mzda o padesát procent, poskočil by na stupnici směrem vzhůru o pouhou polovinu procentního bodu.
Naproti tomu velkou roli má kvalitní spánek, podle autorů studie je vůbec nejsilnějším indikátorem spokojenosti, který kontroluje další faktory. Většina z těch respondentů, kteří vykázali nejvyšší skóre indexu spokojenosti, prohlásila, že se po spánku cítí odpočatá v 60 procentech případů. Naopak ti, kteří okupovali spodních dvacet procent umístění na žebříčku, se odpočatě cítilo jen výjimečně nebo nikdy.
Do pětice vlivných faktorů patří i kvalitní sex. Právě respondenty, kteří byli se svým sexuálním životem spokojeni, najdeme na špici žebříčku životní spokojenosti. Na jeho vrcholku se ke spokojenému sexu přihlásilo 63 procent lidí, zatímco v celé populaci to mohlo tvrdit jen 35 procent respondentů, upřesňuje server independent.co.uk.
Zatímco výše příjmu není příliš podstatná, materiální zakotvení naší existence význam má: klid, a tudíž spokojenost nese do našich životů jistota pracovního místa. Mezi těmi, kdo došplhali na žebříčku spokojenosti nejvýš, se 43 procent chlubilo velmi vysokým bezpečím pracovního místa.
Kvinteto uzavírá zdraví blízkých příbuzných a těsnost vazeb v komunitě. Typická osoba konverzuje se sousedy pouze jednou či dvakrát do měsíce. Jenže ve skupině z čela žebříčku životní spokojenosti si se sousedy povídá téměř 70 procent respondentů jednou dvakrát týdně, dodává server Business Insider.
„Analýza odhaluje, že ve světě, který nebyl nikdy propojenější, než je dnes, zůstává bohatství našich vztahů a podpůrných sítí největšími určujícími činiteli toho, jak se cítíme. A je to oblast našich životů, v níž můžeme konat a provést změnu,“ cituje list Huffington Post Iana Mulheirna z Oxford Economics. (Ostatně, význam vztahů s bližními pro životní spokojenost potvrdil i tento výzkum Roberta Waldingera z Harvardu)
Autoři studie cítí potřebu připomenout, které faktory se spokojeným životem nesouvisejí. Roli například nehraje, zda respondenti bydleli ve vlastním domě, nebo zda byli podnájemníky. Podobně není podstatné množství volného času a ani doba, kterou trávili na sociálních sítích. Výzkumníci mají v plánu tutéž skupinu respondentů zpovídat každých šest měsíců.
