Pokud si chcete vychutnat ty nejlepší jumiles, vyrazte do mexického státu Guerrero, ideálně přímo do kraje Taxco. Právě tady 1. listopadu slavnostně zahajují sběračskou sezonu korunováním královny Jumil, navazující festival v městečku Huisteco je nadmíru pestrou ukázkou nevšedních receptů.
Jumiles se tu sice připravují jen z brouků Atizies taxcoensis, ale místní vám názorně předvedou, že není třeba se bát prakticky žádného zástupce hmyzích čeledí vroubenkovitých a kněžicovitých. Ano, spoustu z nich známe jako druhy neúmyslně zavlečené do Česka a prakticky všichni spadají do laické kategorie „hmyzu, který po rozplácnutí hrozně páchne“.
Chuť předkolumbovských časů
Mexičanům to vůbec nevadí. Zástupci této skupiny hmyzu s výrazným odérem se potravně specializují na nejrůznější hospodářské plodiny, plevele i keře, ze kterých vysávají rostlinné šťávy. A původní domorodí obyvatelé dávno zjistili, že taková vroubenka zakousnutá do planého rajčete chutná jako trochu zvláštní rajče. Jen je o poznání křupavější.
A vzhledem k tomu, že si tito brouci pochutnávají také na broskvích, zelených pálivých papričkách či pekanech, otevřel se místním svět nečekaných kombinací. Například takový brouk Atizies taxcoensis, který se živí výhradně na tuhých listech dubu cesmínového, je poněkud nečekaně obdařen zvláštní štiplavou chutí, ve které ucítíte tóny skořice a máty.
Všichni zahynou. Vy rozhodnete jak
Proto jejich sběru v kraji Texco vyhradili celý měsíc listopad. Teoreticky jsou sice jumiles k nasbírání až do prvních únorových dešťů, ale to už chutnají opravdu hodně nahořkle a mohou u nezkušených konzumentů snadno vyvolat dávivý reflex.
Není to však jediné, co může zahraniční strávníky napoprvé odradit. Brouci, zvlášť ve velkém množství, skutečně intenzivně páchnou. I když jsou jinak naprosto neškodní, u jistého malého procenta lidí vyvolává jejich výrazný odér alergickou reakci, která se může projevit i nepříjemnou svědivou vyrážkou na nosních sliznicích. Jestli náhodou patříte mezi tyto nešťastníky, poznáte na rušné hmyzí tržnici velmi rychle.
Jisté sebezapření vyžaduje i nákup. Než si necháte nabrat z nádoby plný kornout nebo sáček, musíte pochopitelně ochutnat. Ne každý vzorek vám sedne. A když konečně vyberete ty nejlepší jumiles? Zakoupenou várku, na dvě porce přibližně 80 až 100 brouků, je třeba rozdělit na půl. Těžko říct, která polovina je na tom lépe.
Tu první totiž rozemelete v kamenném hmoždíři molcajete a tuto kašovitou hmotu dochutíte rajčaty a chilli papričkami do formy narůžovělé salsy. „Je dobré se při jejím dochucování vyhýbat aromatickým věcem, česneku nebo cibuli,“ varuje majitel místní restaurace, Nicolas Aguado. „Přece nechcete přijít o požitek z brouků.“
Nechutné, ale zdravé
Salsu z rozdrcených brouků Atizies taxcoensis pak rozetřete na kukuřičnou placku a do ní vypustíte podle vlastní chuti či odvahy zbývající živé jedince. Lepivá hmota z jejich rozmačkaných druhů zpomaluje tempo úniku přeživších, ale otálet se příliš nevyplácí.
Váhající jedlík zápasící se svým svědomím nebo rozhoupaným žaludkem by byl totiž ochuzený o mimořádné živočišné hemžení mezi svými prsty i v ústech, které činí jumiles tak žádané.
Pokud jste zatíženi rozpaky, vězte, že tuto hmyzí konzumaci nepřímo podporují i poslední medicínské výzkumy. Brouci jumiles totiž obsahují vysokou koncentraci jódu a hezkou řádku vitamínů. Možná jsou na pohled nechutní a zapáchající, ale o to víc jsou zdraví.
Okusili byste jumiles?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 5. srpna 2018. Anketa je uzavřena.
