Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

„Fajn den!“ popřáli vzkazem dozorcům uprchlí vězni

  10:00aktualizováno  11:00
Jejich kousek přirovnávala média k filmu Vykoupení z věznice Shawshank. I oni se prokutali skrze zdi cel do labyrintu potrubí a přes něj na svobodu. Zatímco hrdina filmu nechal dozorci vzkaz v Bibli, Richard Matt a David Sweat přicvakli lístek se smajlíkem a nápisem „Fajn den“ na potrubí, které je dovedlo na svobodu.

I když jim šlo o každou minutu, čas na zostuzení svých věznitelů si Matt se Sweatem našli. Byla to svým způsobem i oslava, byli totiž první, kdo z věznice postavené roku 1844 úspěšně uprchl. | foto: Profimedia.cz

Před závorku však spravedlivě vytkněme, že mezi hlavní postavou filmu a protagonisty našeho skutečného útěku byl velký rozdíl. Filmovému Andymu Dufresnemu se totiž dalo věřit, že se za mříže dostal nevinně, že svou ženu nezavraždil. U pánů, kteří letos 6. června prchli z věznice s nejvyšší ostrahou Clinton Correctional Facility ve státě New York, bylo jisté, že jsou muži zločinu.

Fotogalerie

Richard Matt v roce 1997, to mu bylo jednatřicet let, unesl a mučil svého dvaasedmdesátiletého zaměstnavatele. Holýma rukama mu zlomil vaz a jeho tělo rozsekal a ukryl. Poté uprchl do Mexika, kde spáchal druhou vraždu. Devíti bodnými ranami tam v baru na záchodě zabil jednoho z hostů.

David Sweat s parťákem smrtelně postřelili zástupce šerifa ve státě New York poté, co spáchali loupež.

Matt si ve věznici Clinton odpykával doživotní trest s možností propuštění po pětadvaceti letech, Sweatovy vyhlídky byly ještě chmurnější: za mřížemi měl zůstat do své smrti. Bez vyhlídky na odpuštění části trestu.

Ve vězení nebyli rozhodně jedinými, kdo nemohl prakticky nic ztratit, jim však nechyběla ani vůle, ani rozhodnost, ani intelekt k tomu, aby sny realizovali. Ostatně, jednomu z nich nechyběly ani zkušenosti. Matt si svůj první útěk připsal na konto již ve třinácti, tehdy uprchl z dětského domova. V roce 1986 utekl z vězení, kde si odpykával rok za napadení, a o útěk se pokusil i v roce 2007 z mexického vězení, tehdy jej však zastavilo devět kulek, které do něj nasázeli dozorci, když ho zahlédli utíkat po střeše.

Ve vězení Clinton však architektem plánování a příprav nebyl Matt, ale David Sweat.

Výlety do labyrintu za zdí

S přípravami začal hned poté, co mu v lednu 2015 po propuštění z vězeňské nemocnice přidělili celu vedle Richarda Matta. Pomocí pilového listu vyřízl do betonové zdi vzadu v cele otvor, kterým se dalo prosmýknout za zeď, a odtud udělal zezadu otvor i do zdi Mattovy cely. Základ byl hotov, i když trval samozřejmě dlouhou řadu nocí.

Sweat však s během na dlouhou trať počítal. Pracoval pečlivě, trpělivě, metodicky. Vyšetřovatelé budou později fascinováni jeho systematičností a on sám nebude po zajetí skrývat hrdost na své dílo. Jeho noční směna začínala pokaždé v půl dvanácté, kdy dozorci provedli poslední počítání a kontrolu vězňů, z díry se zpět do cely vyloupl v půl šesté ráno. Mezitím hloubil tunely dál do nitra budovy, procházel se po můstcích ve spleti potrubí a snažil se zorientovat a najít cestu, která vede ven.

Tímto to celé začalo: díru Sweat ve své cele vykroužil kolem ventilátoru.

Tímto to celé začalo: díru Sweat ve své cele vykroužil kolem ventilátoru.

I tudy vedly každonoční poutě Davida Sweata.

I tudy vedly každonoční poutě Davida Sweata.

Jednu chvíli již měl za to, že cestu na svobodu našel, sázel na kanalizační potrubí, jímž se mimochodem dostal z věznice Shawshank Andy Dufresne. Nakonec se ukázalo, že to nebyla vítězná sázka, ale Sweat to nevzdal. Kutal a prozkoumával dál, při svých návštěvách útrob věznice si oblékal pracovní montérky, aby jeho pokoutnou činnost nevyzradila nanošená suť v cele.

A dočkal se. Když v květnu 2015 vedení věznice vypnulo otopný systém, vydal se na pouť jednou z vychladlých trubek. Byla to trefa. Cestou do trubky vyřezal několik děr, aby mohl obhlížet prostor kolem, roura ho nakonec pod zemí dovedla až za zdi s ostnatým drátem.

Zbraně otylého vraha: obrazy a přitažlivost

Nezahálel však ani Richard Matt. Začít musel trochu legračně, hubnutím. Byl totiž otylý a nevešel by se do potrubí, dolů muselo kolem dvaceti kil. Pozornosti dozorců to samozřejmě neuniklo, důvod jeho pečlivé životosprávy jim však došel, až poté, co se protáhl dírou na silnici.

Tím však Mattova úloha nekončila. Ač se to k bezcitnému vrahovi nehodí, byl docela zručným malířem, o jehož díla měli zájem mnozí. Prodával je mimo vězení a obchodoval s nimi i uvnitř jeho zdí. Jedním z těch, které jeho tvorba oslnila, byl dozorce Gene Palmer. Výměnou za obrazy dával Mattovi kleště, šroubovák a další nástroje.

Matt měl však ještě jednu nápomocnou sílu, a tato část příběhu je ještě bizarnější. Odkazuje na fakt, že vrah v sobě neukrýval jen umělce, ale také magnet na ženy. Všude, kudy prošel, měl milenky, řekl listu New York Post soukromý detektiv David Bentley, který se podílel na Mattově zatčení. Šarm vrah neodložil ani ve vězení a dobře věděl, koho k sobě připoutat. Vězeňská švadlena Joyce Mitchellová byla pro plány kumpánů zajímavou osobou, i ona totiž měla přístup k nářadí.

Joyce Mitchellová v rukou spravedlnosti. Dostala sedm let vězení.

Joyce Mitchellová v rukou spravedlnosti. Dostala sedm let vězení.

S uprchlíky se zapletl i dozorce Gene Palmer. Mohly za to obrazy.

S uprchlíky se zapletl i dozorce Gene Palmer. Mohly za to obrazy.

Jakou podobu vztah mezi Mattem a nešťastnou paní přesně měl, těžko soudit. Vypočítavý a manipulátorský vězeň se trefil do slabosti své oběti, Mitchellová měla totiž pocit, že se vytrácí láska mezi ní a jejím manželem, a v citové krizi ji k sobě začal Matt připoutávat. „Byla jsem v zajetí fantazie,“ líčila později u soudu. „Užívala jsem si pozornosti, citů, které mi jak Matt, tak Sweat dávali, a pomýšlela jsem na jiný život.“

Nebylo to však zadarmo, protislužbou oběma kumpánům dodávala i ona nástroje potřebné pro hledání útěkové cesty. Výraz „v zajetí fantazie“ je však přílišným eufemismem, Mitchellová se chovala jako blázen. Kolegům například rozdávala doma napečené koláčky a cukrovinky, protože doufala, že s dobrou náladou budou k Mattovi a Sweatovi shovívavější.

Krimi filmy podle reálných příběhů

Útěk Davida Sweata a Richarda Matta jako by se filmem inspiroval, řada filmových děl se naopak zmocnila skutečných příběhů. V našem seriálu o krimifilmech inspirovaných reálnými příběhy jsme vám již představili snímky Zrůda, Černá Dahlia a Nebeská stvoření, poté Rozsudek smrti a pláč ve tmě, dáleTanec s cizincem a Rillington Place č. 10,Bernie a Bling Ring: Jako VIPky, film Normal a Ptáčník z Alcatrazu.

Podivný vztah trval téměř celý rok a zaznamenali ho prý i ostatní vězni. Manžel Mitchellové však ne, a to ani když se odehrával přímo před jeho očima, i on totiž pracoval ve vězení. Jenže pro zvláštní poměr měl Matt připraveny další fáze: po flirtování přišlo urážení, hrubosti, údajně vynucený orální sex a také výhrůžky. A plán na to, že po útěku Mitchellová odveze oba muže autem do bezpečí a poté jejího manžela zabijí. „Byla jsem někým, kdo je lapen do něčeho, z čeho nemůže uniknout,“ líčila Mitchellová.

Na poslední chvíli se jí to však podařilo, byť následkům svého blouznění neunikla úplně. Jen pár hodin předtím, než měla čekat na smluveném místě, zašla se svým mužem na večeři do čínské restaurace. A tam prý procitla, zjistila, že je dobrým mužem, že je jí oporou a že jej pořád miluje. „Byl to moment příčetnosti,“ komentoval onen večer činitel zapojený do vyšetřování.

Joyce Mitchellová se rozhodla, že o půlnoci u poklopu, jímž ústila cesta dvou vězňů na svobodu, čekat nebude.

Pokus nanečisto, dopis a dírou pryč

To však 6. června 2015 večer Sweat ani Matt netušili. A svůj plán by zřejmě nezrušili, ani kdyby to věděli. Připravovali ho s takovou pečlivostí a, ano, drzostí! Den předtím si dokonce nacvičili útěk nanečisto, doputovali podzemím až na silnici u věznice a vylezli ven. Když nahoře zjistili, že se vynořili v husté zástavbě, vrátili se zpět a rozhodli se den nato použít jiný poklop.

Byli si jistí, že to vyjde, Matt o svém plánu dokonce informoval svou dceru. „Vždy jsem ti sliboval, že tě uvidím tam venku. A jsem muž, co drží slovo,“ napsal. Známku na dopis nalepil jen několik hodin před tím, než se s Davidem Sweatem pohroužili do labyrintu za zdí. Mimochodem, dcera jeho dopis předala policii a požádala o nonstop ochranu. Stejně jako její strýc, Mattův bratr, se Richarda Matta bála.

Tudy vedla cesta ke krátké svobodě.

Tudy vedla cesta ke krátké svobodě.

Pátrací akce zmobilizovala stovky sil.

Pátrací akce zmobilizovala stovky sil.

Byl to velký hon.

Byl to velký hon.

Na konci noční cesty však uprchlické duo čekalo překvapení: Joyce Mitchellová tam nebyla. Zmizeli proto v lesích, které se staly jejich domovem na další dlouhé dny. Potloukali se, azyl nacházeli v odlehlých loveckých táborech, kde pátrali po jídle, oblečení, zbraních i mapách, které by je zavedly do Kanady, nebo naopak do Mexika.

Synchronizovaná dvojice to však nebyla. Zatímco Sweat, mozek celé operace a muž se zkušenostmi s přežitím v divoké přírodě, přistupoval k putování se vší zodpovědností, cesta měla přece korunovat jeho geniální dílo, Matt byl poživačník. V chatkách hledal především alkohol, pivo, gin, cokoli. Navíc byl starší, nebyl v kondici, měl mizerné boty a nohy plné puchýřů. Sweata zdržoval.

Jejich cesty se proto rozešly. Pátrání po nich bylo už dávno v plném proudu, čítalo stovky mužů a žen, helikoptéry, terénní vozidla, psy. Na dopadení vězňů byla vypsána odměna 75 tisíc dolarů. Akci znesnadňovalo deštivé počasí, to však přitěžovalo zejména uprchlíkům, jimž experti příliš šancí nedávali. „Je naivní si myslet, že můžete zmizet bez ničeho v lesích a přežít, to jedině pokud byste byl opravdu výjimečný člověk,“ prorokoval Pat Patten, odborník na treky. Museli čelit nedostatku jídla i pití a zimě.

Zatímco útěk Andyho Dufresneho dopadl šťastně, útěk dvou trestanců z Clinton Correctional Facility happyend neměl. Mattova svoboda skončila, a s ní i jeho život, 26. června, což bylo pět dnů poté, co se odloučili. V houští se prozradil zakašláním. Na výzvu odmítl složit zbraň a to jej stálo život. O dva dny později se odmítl vzdát i David Sweat, ten však dvě inkasované kulky přežil.

Po dopadení ochotně spolupracoval, podrobně krok za krokem popisoval přípravy i realizaci a užíval si ohromení vyšetřovatelů. Proč se tak otevřel? „Kvůli svému egu. Byl hrdý na to, co udělal,“ odpovídal jeden z vyšetřovatelů.

Autoři:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.