Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Černý sníh, červené řeky a sírový vzduch. Vítejte v Norilsku na Sibiři

aktualizováno 
Zima až minus šedesát stupňů, záplavy sněhu, tma. Minulost gulagu. Neskutečné zamoření, kyselé deště, emise oxidu siřičitého, země a řeky plné kovů změnily lesy v poušť Mrtvé zóny. Uprostřed toho všeho žijí lidé. Do města Norilsk, které je velkým průmyslovým apokalyptickým peklem, je lákají platy a benefity.

Továrny a doly, to je důvod existence města. | foto: Profimedia.cz

Se svými necelými 200 tisíci obyvateli je jedním velkým panoptikem, v jehož zdech, ulicích a omšelých památnících je zachycen surový výtažek posledního století sovětských a později ruských dějin. Nemilosrdný mráz jako by celý tento uzavřený mikrosvět dokonale zakonzervoval. Ze sněhových závějí jen tu a tam vystupují na povrch stísněná světla osídlených nádvoří paneláků, jimž co do výraznosti zdařile konkurují neony a zářiče výrobních závodů.

Je to lidské sídlo uvízlé v době ledové, které by mohlo sloužit jako kulisy z vědeckofantastických filmů o dobývání nehostinných planet. Jenže je až tragicky pravdivé a skutečné. Dnešní Norilsk vyrostl na potu, dřině a dolámaných kostech lidí z Norillagu, tedy politických vězňů ze sítě táborů severského gulagu.

Město na permafrostu

Že se pod povrchem celé norilské severské pánve skrývá nevšední potenciál, odhalil během dobrodružné roční expedice mezi lety 1919 až 1920 tehdy ještě mladičký geolog Nikolaj Nikolajevič Urvancev. Jako první zaznamenal bohaté zvrstvení plné kovových rud, přítomnost řady těžebně výnosných minerálů a vydatné sloje uhlí. Jen na dohled hor Putorana se nacházely mimořádné přírodní zásoby niklu, mědi a kobaltu.

Fotogalerie

Do cestovního deníku si však tehdy zklamaně poznamenal: „Jaká je to škoda, že je zdejší mrazivý kraj pro těžbu a pobyt lidí zcela nezpůsobilý.“ Kdyby jen věděl, že za necelých dvanáct let tu už budou první horníci trhat normy. A že se k nim nikdo jako k lidem chovat nebude. A že se na jistý čas stane jedním z nich dokonce i on sám.

Urvancev byl ošidnou sovětskou propagandou nedobrovolně pasován do role jednoho ze zakladatelů města Norilsk. Této pochybné cti se pak po návratu na svou alma mater Tomskou univerzitu hlasitě zříkal. Není divu, do role zakladatele pracovního tábora s každoroční dvacetiprocentní úmrtností by nechtěl být pasován nikdo. „Jako geolog jsem přímo zodpovídal jen za nacházení výnosných nalezišť, ale ne za budování pracovních táborů!“ vysvětloval. Jenže ejhle, jeho obhajobu zaslechl politicky uvědomělý špicl a už za pár týdnů geolog obviněný z rozvracení sám rubal v niklovém dole a stavěl baráky u Norilsku.

Mnohá jiná jména, která se do dějin Norilsku vepsala, však neznáme. Nevíme, jak se jmenovali architekti, kteří jako vězni navrhovali městský plán. Ví se jen, že předlohou jim pro komplexy mrazuodolných staveb měl být Petrohrad. Sestavení projektu vyžadovalo značnou invenci, protože celý areál města stojí na permafrostu, trvale zamrzlé půdě, ve které se prakticky nedají hloubit solidní základy budov. Většina objektů je proto vystavěna na podpůrných pilířích a hloubkově zafixovaných ližinách, případně na pylonech zatlučených parním bucharem. Stejně tak v zatuhlé zemi nemohou vést rozvody, všechny sítě jsou řešeny nadzemním izolovaným potrubím. I proto trvalo více než 30 let, než se z původní meteorologické stanice a pracovních táborů Norillag stalo město Norilsk.

Líh proti mrazu

Pokud jde o počty vězňů, pohybují se čísla ve značném rozptylu. Část tu totiž byla nasazena jen v průběhu sezóny a na zimu byla přepravena do jiných oblastí a táborů. Dohromady tudy údajně prošlo kolem půl milionu osob, z nichž asi 150 tisíc tu bylo nasazeno trvale. U nich se také počítalo s největšími „přirozenými“ ztrátami. Ruský spisovatel Alexandr Složenicyn sice trávil čas v jiném pracovním táboře, ale i on pracoval pro společnost Dalstroj, která v Norilsku s pomocí vězňů realizovala stavební zakázky. „Jejich představa o výkonech vězňů byla jednoduchá. Dozorci říkali, že chtějí z trestanců vymáčknout veškerou sílu a energii za první tři měsíce. Pak už je stejně nepotřebují,“ psal.

Podobně vzpomíná na léta v Norilsku i důchodce Vasilij F. Romaškin. Když v roce 1939 vystoupil z podpalubí trestanecké bárky na Jeniseji, aby se zapojil do budování nového socialistického města, měl týden po svatbě. „To, že jsem byl odsouzen na trestné práce za účast v protistátní organizaci, kterou jsem ani neznal, jsem se dozvěděl až po dvou letech výkonu trestu,“ vzpomíná.

Neobvyklá místa světa

v našem cyklu jsme vám již ukázali:

Náplní jeho práce bylo kopání základů pro budovy výrobního závodu, tedy jam o rozměrech 180 krát 180 centimetrů. Kromě země zmrzlé na kámen, bolesti rukou sedřených na maso a neustálého mrazu si nevybavuje téměř nic. „V ty nejmrazivější dny jsme k přídělu jídla dostávali 100 mililitrů čistého lihu. Živili nás jen tolik, aby nás udrželi naživu,“ dosvědčuje. Romaškin měl více štěstí než dalších 18 tisíc vězňů, kteří v Norilsku skončili během druhé světové války. On přežil.

Mezi hlavní úkoly vězňů patřila těžba surovin, budování zázemí pro hutní průmysl a stavba správního centra oblasti. To vše v podmínkách, které si lze jen stěží představit. Čtyři sta kilometrů za polárním kruhem, v místě, kde zimní období trvá v průměru 280 dní. V končinách, kde v průměru 130 dní ze zimy zuří oslepující sněhové bouře, v nichž nelze udělat ani krok. Tam, kde průměrná teplota nevystoupá nad minus 10 stupňů Celsia, ale v extrémech klesá pod šedesát. Kde po dva měsíce vládne věčná polární noc nebo věčné pološero polárního dne. Na místě, které je od svého okolí tak izolované (čtyři tisíce kilometrů do Moskvy, případně 1 500 kilometrů do Krasnojarsku, pokud se budete týden plavit po veletoku Jeniseji), že ho ještě dnes lidé nazývají ostrovem.

Lákání do mrazivého pekla

Statut města Norilsk získal v roce 1953. Oslavy byly navzdory nepříznivému počasí velkolepé. Však také bylo co slavit. Sídlo, kde žilo přes 20 tisíc stálých obyvatel, vesměs techniků, inženýrů, geologů, důlních technologů, údržbářů, strážných a dozorců, bylo druhým nejsevernějším městem světa, hned po Murmansku.

Tady se život musí přežít. Norilsk v šedesátých letech

Tady se život musí přežít. Norilsk v šedesátých letech

Jenže první historická etapa vývoje už končí. Když je síť pracovně nápravných táborů Norillag 22. srpna 1956 oficiálně zrušena, lidé si rázem mohou vybrat, zda chtějí trávit život v bílém pekle. A většinou se jim moc nechce. Těžební společnost Norilsk Kombinat, která město po stránkách provozu i zaměstnanosti fakticky řídí, musí rázem řešit absolutní nedostatek pracovních sil.

Zlaté časy zažíval Norilsk Kombinat v době, kdy mu Lidový komisariát vnitřních záležitostí (NKVD) dodával každý rok 15 až 20 tisíc lidí, kteří se zdarma měli napravovat těžkou prací. To dokázal produkovat na 10 tisíc tun niklové rudy každou sezónu. Ale teď? Během několika sezón v padesátých letech s odlivem vězňů mizely desetitisíce pracantů, počet obyvatel města se propadl o 40 procent. Společnost proto začíná pracovníky své nejvýnosnější severské pobočky všemožně zvýhodňovat, ať už platově, nebo jinými výhodami. Dokonce dojde i na lákání bývalých vězňů, kteří se v překvapivě velkých počtech k návratu opravdu odhodlávají. Není divu, alespoň podle výhod zahrnutých do pracovní smlouvy to tu připomíná socialistický ráj.

Pro horníky je uchystán pracovní rytmus tři dny práce, dva dny volna, třináct týdnů placené dovolené, příplatky na leteckou dopravu „na pevninu“, příslib odchodu do důchodu ve 45 letech, s penzí ve výši 2,6 násobku národního standardu. A po patnácti odsloužených letech vám stát zajistí bydlení kdekoliv v Sovětském svazu.

Zamořenější než Černobyl

Garance stabilního a dobře placeného pracovního místa a nezanedbatelné bonusy chytají zájemce do lákavé ekonomické pasti i dnes. „V Norilsku vlastně rozhodně chcete pracovat, i když v něm pracovat rozhodně nechcete,“ říkají místní.

Státem řízená společnost se v roce 1993 přejmenovala na Norilsk Nickel („NorNik“), ale jinak vše zůstalo při starém. Společnost se také postarala o důkladné zahlazení temné minulosti. Za kopcem nad městem sice vyrostla Golgota, památník obětem gulagů, ale bez zvláštní mediální pozornosti. To když byl v roce 2014 odhalen památník Budovatelů Norilsku, přímo na centrálním náměstí, vysílala to v přímém přenosu státní televize. Mohutná bronzová socha do půl pasu odhaleného úderníka je dokonale v tradici socialistického realismu. Že původní budovatelé vypadali úplně jinak? I v Rusku se může stát lež pravdou, stejně jako v Sovětském svazu.

„Víte, tu Golgotu si možná nějací starší obyvatelé mohou spojit s gulagem,“ říká Jurij M. Filatov, současný ředitel norilské měď zpracovávající fabriky, „ale mladí lidé ne, ti už si to nepamatují. A tady žijí hlavně mladí lidé.“

NorNik skutečně táhne. Kde jinde si dnes v Rusku můžete za měsíc vydělat v přepočtu na tisíc dolarů? Společnost, která je duchem Niklového města, dnes hospodaří se jměním ve výši 34 miliard dolarů a počítá se mezi největší světové producenty niklu a palladia. Kromě toho je pevně usazena v první desítce světových producentů mědi, platiny, zlata, kobaltu, selenia, teluria, rhodia, iridia, ruthenia. A také uhlí. Pro současné Rusko má NorNik a Norilsk strategický význam. Rodí se tu dvě procenta celého HDP. I proto této pro průmysl klíčové společnosti ledacos projde.

Norilsk se podle žurnálu Time počítá mezi desítku nejznečištěnějších měst světa a v celkové bilanci předběhl i radioaktivitou zamořený Černobyl. A když už zmiňujeme, co vše má v Norilsku svůj původ: je to i jedno procent všech světových emisí oxidů síry. Zpracovatelské závody tu chrlí do ovzduší takové množství zplodin, že se z lesů v pěti tisících kilometrech čtverečních v okolí města stala seschlá poušť tzv. Mrtvé zóny. Plocha, kterou kvůli továrnám častují kyselé deště, je srovnatelná s rozlohou Německa.

To vše se děje s tichou podporou vlády. „Jen tahle fabrika na zpracování niklové rudy produkuje 900 tisíc tun oxidu siřičitého ročně,“ prozradil roku 2000 zahraničním novinářům šéf-inženýr Igor Dmitrijev. „To je limit, který vláda schválila.“

Kouřící komíny jsou městskými dominanty.

Kouřící komíny jsou městskými dominanty.

Stromy nemají oproti záplavě emisí šanci.

Stromy nemají oproti záplavě emisí šanci.

A snad kvůli takovým únikům informací nebo kvůli kritické důležitosti celého města musely návštěvy ustat. Od roku 2001 se do města bez zvláštního povolení nedostanete.

Na hranici obyvatelnosti

Niklová pevnost v sibiřských pustinách si své tajemství prostě chrání. Informacím, které se ven přece jen dostanou, je často těžké uvěřit. Život v Norilsku je totiž podle nich na samé hranici představitelnosti.

Původní profil zastavěné plochy tvaru zužujícího se pětiúhelníku doznal v důsledku růstu města značných změn. Vnitřní struktuře stále dominují pravidelné bloky uzavřených panelákových sídlišť, lemovaných širokými bulváry, doplněné o velmi těsné průchody. Panelové domy září do ulic jasnými barevnými fasádami, které však nedokážou zakrýt stáří a narušení popraskaných konstrukcí. Nekončící mrazy si i na odolném betonu vybírají svou daň. A když odejdou izolační prvky nebo se na pár hodin přeruší přívod energií, stane se celý objekt během pár hodin neobyvatelný. Prakticky navždy. Obývané části města se tak jakoby sráží k sobě dohromady a tvoří uzavřené enklávy.

Uzavřený blok domů je alespoň teoreticky soběstačný. V přízemí se nacházejí prodejny potravin, kulturní centra, posilovny, kinosály a kavárny. Vyrážet totiž po setmění za zábavou ven skutečně není dobrý nápad. Během noci mohou nasněžit i dva metry sněhu, a když se několikadenní bílá lavina snáší na parkoviště, můžete nalézt své auto až v létě.

Sníh, zima a tma si tu vybírají nejtěžší daň na psychickém rozpoložení obyvatel. Místní trpí ve zvýšené míře depresemi, nervozitou, nespavostí a úzkostí. Zaměstnavatelé z NorNiku dozírají na to, aby jejich zaměstnanci za těchto podmínek nepropadali alkoholismu. K tomu mimo jiné slouží velmi časté zdravotní kontroly a prohlídky, které jsou součástí zaměstnaneckého servisu.

Doktorka Světlana Golubková dodává, že koho nezničí sibiřské zimy, toho může zasáhnout zdejší toxické prostředí. „Stačí se podívat na jaře, jak se všechno zazelená. Pak zafouká vítr, od továren přijde mrak a všechno zešedne. S lidmi je to podobné,“ konstatuje.

Golubková vzpomíná, jak v šedesátých letech do Niklového města mířily tisíce zdravých lidí. Většina z nich pobyt v Norilsku odnesla se závažnými zdravotními komplikacemi. „Dnes je to ještě horší a nejvíce to dopadá na novorozence. Rodí se tu vlastně jen velmi, velmi málo zdravých dětí,“ líčí. Oční vady, srdeční a plicní onemocnění, poruchy oběhového systému jsou tu velmi častými diagnózami i u mladých věkových skupin. „Průměrná délka života je tu o deset let kratší než ve zbytku Ruska,“ dodává, „to nás řadí někam za země sub-saharské Afriky.“

Jak uvádí neziskovka Blacksmith Institute, znečištění půdy těžkými kovy je zde neskutečně závažné. Sama kontaminovaná půda v okolí závodů dosahuje takové koncentrace platiny a paladia, že by sama slibovala potenciál výnosné těžby. A sedimenty mědi dosahují v říčních tocích až dvoumetrové vrstvy.

Když nad ránem v zimním mrazu vyráží kolona dvaceti autobusů na dlouhou cestu městem, aby sesbírala zaměstnance továren a dolů z jednotlivých obytných bloků, nikomu při čekání nepřijde divné, že občas padá černý sníh, řeky jsou červené a vzduch chutná po síře. Do Norilsku nikdo nejde zestárnout.

Autoři:


Témata: Poradna: Komíny




Nejčtenější

Umět odvést pozornost, mást, sugestivně navádět. To je základ práce mentalisty...
Lusknu a objeví se slon. Lusknu a zmizí, říká český mentalista

Dokáže před vámi vykouzlit slona, ohnout lžíci, vyčíst vaši minulost i budoucnost nebo s vámi hrát čtyři hodiny skořápky, aniž byste alespoň jednou vyhráli....  celý článek

Biker Dan Macaskill dělá triky na skotském venkově
VIDEO: Biker si udělal překážkovou dráhu ze skotského venkova

Obdivuhodné triky, působivá krajina, originální poetika. Tím vším se chlubí klip skotského jezdce Dannyho MacAskilla natočený v krajině poblíž Edinburghu.  celý článek

Umanutý zjev, vykloubená teorie. Hans Hörbiger měl za to, že odhalil světodějný...
Základem univerza je led, věřil strojař. Ctili ho i nacisté

Ve složitých časech jsou lidé schopni věřit čemukoliv, co dá věcem větší rozměr či jasný smysl. Například okultismem nasáklou teorií o ledu jako podstatě bytí...  celý článek

Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí
Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí

Recenze si přečtěte na eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.