Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Učila ženy milovat pornografii. Candida Royalle byla její královnou

aktualizováno 
Poprvé překvapila, když se z pornoherečky stala porno-podnikatelkou, to bylo v osmdesátých letech nemyslitelné. Podruhé, když začala filmům pro dospělé vyčítat nudu, stereotyp a mužský šovinismus a začala to svou produkcí napravovat. Život Candidy Royalle, která zemřela 7. září 2015 ve čtyřiašedesáti letech, byl však plný i jiných překvapení.

¨“Výjimečná žena, která vydláždila cestu pornu z ženské perspektivy a otevřela dveře mnoha feministickým pornografkám, včetně mě,“ napsala o Candid Royalle (na snímku) feministické porno režisérka Petra Joy. | foto: commons.wikimedia.org/Arthur Cohen

„Nebyla to děsivá, špinavá situace, jak jsem si myslela a jak by většina lidí předpokládala,“ vzpomínala na své první porno natáčení později, dodávala ovšem, že to nebylo ani příjemné: „Rozhodně to nebylo něco, v čem bych se cítila úplně dobře.“

Vysvětlovala, že jí její úkol velmi ulehčil její herecký partner. Byl prý tak „hodný a sladký“, že to nebylo tak strašné. Zřejmě jí opravdu pomohl, protože Candida Royalle v branži zůstala, natočila celkem pětadvacet filmů. A pornobyznys neopustila ani poté, vydala se v něm však na svou vlastní misi. Velmi inovační misi.

Tajemství odhalené po 60 letech

Candice Marion Vadala, jak zní její pravé jméno, se narodila se v roce 1950 a její dětství bylo potaženo traumatem, s nímž se jako dospělá vyrovnávala dlouhá léta, a tajemstvím, které musela rozluštit. Vychovával ji totiž její otec a nevlastní matka, a aby se děvčátku absence biologické mámy vysvětlila, řeklo se jí, že ji zkrátka nechtěla. „Asi to mysleli dobře,“ ohlížela se zpátky na lež, kterou na ni uvalila rodina, Royalle, „ale mě to těžce poškodilo.“

Z toho, že se jí matka zřekla, totiž začala jako malá vinit sama sebe. Nebylo to prý vyřčené, zformulované, byl to spíš pocit, ale velmi intenzivní. „Vyrůstáte a myslíte si: Nebyla jsem dost dobrá pro svou vlastní matku, aby ke mně přilnula. Jednoduše nejsem dost dobrá,“ přiznala později.

Onou lží a separací od biologické matky byla poznamenána skoro nesmazatelně, ještě jako třicátnice trávila dlouhé hodiny na terapiích. V dubnu loňského roku si najala soukromého detektiva a díky němu dostala odpovědi na otázky, které ji celý život trápily – a teprve poté o svém traumatu dokázala mluvit s novináři. Když se nad rodinným tajemstvím poodhrnula opona, zjistila, co za odchodem její matky bylo.

„Shledala jsem, že jsem byla milována, že nás, mě a sestru, matka chtěla a že jsem byla vychovávána ve lžích,“ uvedla. Rodinná historie však odhalila i velkou hořkost – Royalle zjistila, že matka rodinu opustila kvůli hrubému chování otce. Že odešla kvůli svému bezpečí. Otci však Royalle odpustila, omluvil se jí.

V rozpuku mládí: umění a sex

Dívčí život Candidy Royalle však nebyl nijak tesklivý a posmutnělý, jak by se z úvodních řádek mohlo zdát. Byla plná vitality, energie, měla spoustu zájmů. V New Yorku studovala umění, tanec, vynikala v tom jazzovém, a design. Chtěla se stát módní kreslířkou – jenže poté přišel zlom. Zlom, který vlastně předurčí celý zbytek jejího života. Zaujal ji feminismus, hnutí za osvobození žen. „Začala jsem uvažovat jinak a vnímala jsem svět módy jako sexistický a povrchní,“ líčila později. Proto od něj utekla.

Odstěhovala se do centra svobodomyslnosti, do San Francisca. Zapojila se hned do několika uměleckých skupin, především do legendárního hippie hudebně-divadelního spolu The Cockettes, dělala s ním experimentální podzemní divadlo, zpívala ve vokální jazzové kapele. Byla ve víru kreativity, radosti a potrhlosti. Na život svobodné umělkyně však byly potřeba peníze, a ty si hraním zadarmo samozřejmě nevydělala.

Proto se ve čtyřiadvaceti rozhodla postavit před kameru. Před kameru, před

Před AIDS mě zachránila svatba

Na rozdíl od mnoha svých kolegů a kolegyň z porno branže se jí vyhnul vir HIV. Přiznává však, že mnohem rizikovější než její práce byl její osobní život. „Potloukala jsem se po San Franciscu a chodila jsem s mnoha bisexuálními lidmi, takže to představovalo pravděpodobně větší nebezpečí než to, že jsem hrála ve filmech. Tím, co mě pravděpodobně opravdu zachránilo, bylo v roce 1980 manželství,“ řekla Candida Royalle.

níž nepotřebovala oblečení. „K filmům pro dospělé jsem se dostala, abych podpořila svou uměleckou činnost. Byla to cesta, jak si vydělat peníze a zaplatit nájem, zatímco pořád dělat legrační vystoupení, která mě bavila, aniž bych si musela dělat starosti, jak z nich vyžít,“ vysvětlovala. Ne, nebylo to snadné, nebyla totiž tak docela exhibicionistka a styděla ze za své tělo. Trochu pomohlo, že zuřila sexuální revoluce, takže „se to nezdálo tak úplně nemravné“, a potom ji též podržel, jak už víme, její první herecký sparring partner.

Oblaka pochyb a studu byla rozehnána a Candida pokračovala v dráze pornoherečky celých šest let. V říši filmů pro dospělé se však zabydlela na celý zbytek života. Rozhodla se v ní ale udělat svou, feministickou revoluci.

Vrátit ženám sexualitu a dát jim hlas

V roce 1980 se vrací do New Yorku, aby si založila vlastní produkční společnost s názvem Femme Production. Byl to příhodný název, jejím cílem totiž bylo dělat porno, které by se líbilo i ženám, takové, aby se na něj rády dívaly samy či s partnerem nebo partnerkou. A ambicí, motivem, který byl za tím vším, byla snaha dát skrze porno ženám moc a pomoci jim najít jejich vlastní sexualitu, kterou jim pornoprůmysl bez ohledu na to, kolik obrázků roztažených nohou vyprodukoval, upíral.

Candida Royalle (druhá zprava) na festivalu filmů pro dospělé s protagonistkami porno odvětví (zleva Jiz Lee, Lisa Vandeverová, Tristan Taormino, Nenna Joinerová)

Candida Royalle (druhá zprava) na festivalu filmů pro dospělé s protagonistkami porno odvětví (zleva Jiz Lee, Lisa Vandeverová, Tristan Taormino, Nenna Joinerová)

Nebylo to snadné, od pornohereček se vůbec nečekalo, že by si založily vlastní společnost – a ještě byly úspěšné. „Bylo nemyslitelné, aby pornoherečka či pornomodelka měla tak silné, výkonné postavení,“ cituje list The New York Times někdejší sexuální pracovnici a současnou spisovatelku Tracy Quanovou, „Candida to však všechno změnila.“

Opravdu, její firmě se dařilo. Jak finančně, tak osvětově. Start byl totiž načasovaný dobře. Ženské hnutí otevřelo ženám dveře k vlastní sexualitě. „Ženy byly zvědavé a zajímalo je, zda existují sexuální videa, která by mohly sledovat se svým partnerem. A žádná taková nebyla,“ objasňovala v jednom rozhovoru. A právě taková videa proto slečnám a paním dopřávala. „Byl to akcelerující trh, který potřeboval být obsloužen, jenže to nikdo nezaznamenal. Měla jsem za to, že jsem ta pravá,“ neskrývala.

Její filmy neseparovaly sex od běžného života, od emocí, od citů. Úzkostlivě se vyhýbaly předvídatelnosti a stereotypnosti tradičního porna a stejně tak i klasickému konci – heroickému mužskému výstřiku, protože pouze o něj koneckonců jde. „Nechtěla jsem dělat staré, typické, nudné porno, které bylo často degradující a hnusné. Chtěla jsem něco, co by v sobě mělo důstojnost, na níž je příjemné se dívat,“ říkala, „chtěla jsem dát ženám hlas.“

Neslo to s sebou potíže, ačkoli své filmy nepřeceňovala, vysvětlovala, že bylo obtížné najít herce. „Lidi často přijdou a myslí si: Všechno, co budu muset dělat, je souložit. Jenže pak dostanou scénář a v něm je spousta situací, vyžaduje hereckou aktivitu, jsou v něm smyslné předehry. A to vše po nich chci. Není to jen přijít, svléknout se a souložit a oni někdy zamrznou a je jim každou sekundu potřeba říkat, co dělat,“ popisovala. V jejích filmech měly prostor zápletky, flirtování, koketérie, svádění, vášně, dokonce i romantika.

Sex a film

Přečtěte si o přelomových filmech pro dospělé Deep Throat a Emanuela i profil Johna C. Holmese, Elvise pornofilmu namočeného do brutálního masakru.

Ne všichni jejímu feministickému pornu ale tleskali. Zástupkyně organizace Ženy proti pornografii Norma Ramosová v roce 1995 uvedla, že mezi její pornografií a jinou není rozdíl, že jen „erotizuje nerovnost žen“. Katoličtí fundamentalisté jí vyhrožovali násilím.

Svou erotickou misi ale nevzdala – a došla na ní daleko. Kromě filmů se dala dohromady s dánským designérem Jandirkem Groetem a začala vyrábět ergonometrické vibrátory, byla členkou Americké asociace sexuálních trenérů, poradců a terapeutů, v roce 2014 obdržela čestný doktorát z lidské sexuality, stala se zakládající členkou iniciativy Feministky za svobodné vyjádření. V roce 2004 napsala knihu Jak říci nahému muži co dělat, před svou smrtí dotočila velmi osobní dokument Zatímco jsi byla pryč: Nevyřčený příběh Candidy Royalle, který vypráví o jejím hledání matky. Působila též jako přednášející, mluvila například ke Světovému kongresu sexuologie, řečnila na newyorské univerzitě, na konferenci Americké psychiatrické asociace v roce 2004, přednášela v Rotary klubu New York, v Nové škole pro sociální výzkum. Byla aktivní v hnutí za práva zvířat, její poslední příspěvek na Twitteru ostatně zněl: „Islandské velrybářské lodě se chystají zase lovit ohrožené plejtváky myšoky, můžeme je ale zastavit! Jednejte hned teď!“

Zápas o kvalitní, lidské, důstojné porno podle ní nebyl vyhraný. „Spousta z toho, co vidím, pořád vypadá jako to staré konvenční porno točené muži z minulého století. Holky, jděte do toho! Možná že ženský musejí zakládat vlastní firmy. Dokud budou firmy, pro které točí porno ženské režisérky, patřit mužům, budou se cítit zavázány, aby jim dodaly to, oč si vlastníci – muži řeknou. Já jsem vždycky pracovala pro sebe,“ uvedla.

Poslední roky bojovala s rakovinou vaječníků. Do posledního dne se ale nevzdávala, plánovala, rýsovala si budoucí projekty. „Vždycky jsem věděla, že jsem bojovník a ten, co dokáže přežít. Celý život jsem bojovala,“ prohlásila jednou. A na otázku, co by chtěla, aby si o ní svět zapamatoval, odpověděla: „Mám velký soucit se zvířaty, za to, co jim kvůli vlastním potřebám děláme. Láme mi to srdce. Kdybych mohla, dala bych všechnu svou energii na pomoc zvířatům. Chtěla bych, aby se na mě pamatovalo jako na někoho, kdo byl laskavý ke zvířatům a měl soucit s živými bytostmi, které v tomto světě nemají hlas.“

Autoři: ,






Nejčtenější

Jedním z kvinteta protagonistů odborů je Cain Velasquez.
V jednotě je síla. Bojovníci MMA založili odbory

Rvou se v kleci, teď se však míní prát i za své zájmy jako pracující. Za jistější pracovní místa, za proplácení nemocenské. Skupina bojovníků MMA založila...  celý článek

Tomáš Slavík - World City Downhill Tour
VIDEO: Padesátkou na kole úzkými uličkami. Český biker zdolal drsný sjezd

Řítili se dolů krkolomnými, těsnými uličkami, zdolávali schody, vybírali ostré zatáčky. Do tváře jim ze zápraží křičeli fandící obyvatelé domků, občas se...  celý článek

Fotografie italsko-britského umělce Feliceho Beata nás unášejí do Japonska...
OBRAZEM: Starý svět gejš a sumistů dýchá vznešeností, důstojností

Fotografie italsko-britského umělce Feliceho Beata nás unášejí do Japonska druhé poloviny devatenáctého století. Zachycuje na nich válečníky ve zbroji,...  celý článek

Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí
Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí

Recenze si přečtěte na eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.