Omezení spánkového režimu může některým znít tak trochu jako půst nebo veganství a stejně tak jako zastánci neživočišné stravy je i Tomáš přesvědčen, že ho nový životní režim posiluje. Tedy pokud dodržuje pravidla. Čas, který tělu ukradne v noci, mu musí totiž nahradit. Ubrat si tři hodiny z noci a hotovo, tak snadné to zas není. Za každý ubraný cyklus, tedy za každou hodinu a půl nočního spánku, musí Tomáš tělu dopřát takzvaného šlofíka během dne. A cože je šlofík? Nic jiného, než co praktikovaly už generace před námi, dvacetiminutový rychlospánek.
Tomáš VotrubaNarodil se v roce 1989, první zkušenosti s polyfazickým spánkem získal v roce v době svých vysokoškolských studií informatiky v roce 2009. V tomtéž roce založil aplikaci Sleeper.cz pro monitorování polyfazického spánku, kterou ale později pro nevalný zájem veřejnosti zrušil. Kvůli zájmu o osobnostní rozvoj přerušil studium informatiky a přesedlal na hodiny psychologie na FSS Masarykovy univerzity. V současné době pracuje jako kouč na základě techniky Gestalt Essence. |
Tomáš začal se svým spánkovým režimem experimentovat před šesti lety. Tehdy vyrazil s několika svými kamarády užít si společný víkend na chatu a to poslední, co měli v plánu, bylo ho prospat. Tehdy jeden z kamarádů navrhl řešení. Takzvaný polyfazický spánek. Tedy režim, kdy člověk spí kromě noci i přes den. Kolik hodin si pak dopřeje přes noc a kolik si k tomu přidá šlofíků přes den, je už na každém zvlášť. Kluci se tehdy pustili rovnou do celkem pokročilé varianty. V noci spali pouze tři hodiny a chybějící odpočinek si nahrazovali třemi dvacetiminutovými šlofíky během dne.
Existuje spousta dohadů o tom, že polyfazický spánek praktikovala i řada géniů naší historie, například Leonardo Da Vinci, Thomas Jefferson, Nikola Tesla, Thomas Edison, Napoleon nebo Winston Churchill. Přesvědčivé důkazy o tom ale neexistují a zeptat se jich už nemůžeme.
Pro nás netypický spánkový režim má velkou řadu kritiků. Jedním z nich je i psycholog a softwarový podnikatel Piotr Woźniak, který je přesvědčen, že spánek rozdělený do více než dvou částí je zaručeně nezdravý. Kvůli tomu, že polyfazičtí spáči omezují čas strávený v různých fázích spánkového cyklu, se prý nevyvarují stejných negativních dopadů jako má spánková deprivace. Podle Woźniaka je čeká snížení duševních i fyzických schopností, vyšší hladina stresu a také oslabení imunního systému.
V extrémních bojových situacích takzvané napování, jak se také říká polyfázovému spánku, využívali i americké ozbrojené síly a kanadští armádní piloti. Ke krátkým úsekům spánku se uchylovali ve chvíli, kdy neměli možnost dopřát si delší nepřerušovaný spánek. Dvacetiminutové pravidelné napy jim pomáhaly vyhnout se spánkové deprivaci a udržet si tak požadovaný výkon i po několik dní.
Každý rok měsíc času navíc
Tomáš se pro polyfazický spánek nadchl a šlofíkovat už od té doby nepřestal. Dnes spí běžně v noci tři až čtyři a půl hodiny a tvrdí, že mu tato změna přinesla do života pohodu. "Mám času na rozdávání, uklidňuje mě to. Ve škole mě to děsně tížilo, byl to kolotoč. Učení, do toho pracovní půl úvazek, nějaké ty zájmy, přítelkyně," líčí. To zná samozřejmě každý z nás. Ale upřímně, kdo z nás stíhá všechno, čemu by se chtěl věnovat? A právě proto Tomáš řekl ne dlouhému spánku: "Je smutné odkládat v životě to, co opravdu chcete dělat. Polyfazický spánek mi ušetří spoustu času, a tak stíhám všechno."
Galerie NEMedailon Tomáše Votruby vyšel v rámci projektu Galerie Ne. Galerie NE je multimediální internetová galerie odvážných Češek a Čechů nebo lidí trvale žijících v Česku. Jeho cílem je vyjádřit zápor, odmítnutí, nesouhlas. Nedovolit, co jiní mají za samozřejmé, nemyslet v běžných pojmech, nechtít, po čem touží ostatní, nejít předem danou cestou, nepřitakat tupě, nerozhodovat se bez užití kritického rozumu, nepodvolit se, neohnout, nenechat se zlomit, nepřidat se, nevybrat si jednodušší cestu, neuhýbat. Říct ne nemusí znamenat negaci. Může to být nositelem kladného náboje, projevem pevného přesvědčení, charakteru, víry a sebevědomí. Ne může posílit, poposunout, otevřít jiné cesty, oklepat balast a nánosy konvence. Stačí v sobě nalézt odvahu. Nebo jen prostě nemoci jinak. Být jediný a jedinečný. V daný okamžik na daném místě. V čemkoliv. Sám za sebe. |
Podle svých propočtů teď rok co rok Tomáš získá přibližně měsíc času navíc. Zadarmo to ale nebylo, musel změnit své zvyky – a to nebylo snadné. Prvním úskalím bylo naučit se při šlofíku opravdu usnout. Pokud by se vám totiž celý šlofík i s usínáním nakonec protáhl na hodinu, moc času byste ve výsledku neušetřili. Ale podle Tomáše jde jen o praxi. Dnes se natáhne a během pár minut o sobě neví. "Nejdřív se začnu soustředit na svůj dech, pak pomalu snižuju jeho frekvenci, a tak tělu řeknu, že chci usnout."
Problémem ale může být i vaše okolí a nejbližší. Partner(ka) přeci jen asi neocení, když neusínáte společně, v noci se pak plížíte z postele ještě před svítáním a nedej bože své blízké při nočním bloumání pravidelně budíte. To chce opravdu někoho, kdo má pochopení. "Přítelkyně mi dávala jasně najevo, že se jí můj podivný spánek nelíbí, ale dneska už je to bývalá přítelkyně. Našel jsem si slečnu, která si po práci dává šlofíka se mnou," usmívá se Tomáš.
Jako polyfazický spáč musíte počítat i s tím, že vás každodenní pospávání nemusí vykreslovat v příliš dobrém světle. Tomáš si to vyzkoušel na vlastní kůži na návštěvě u rodičů své nové přítelkyně. Když si šel místo oběda lehnout, působilo to zvláštně. Říká však, že záleží na zvyku a komunikaci. Rodiče přítelkyně si ho nakonec oblíbili i s jeho, pro mnohé podivným, spánkovým režimem.
Přečtěte si |
Ke klasickému spánku se Tomáš vrátit nehodlá, prý už ani nemůže. Když to zkoušel naposledy, začal trpět migrénami a tělo mu dalo jasně najevo, že to, co je pro většinu z nás běžné, u něj už dávno nefunguje.
Uberman byl velké sousto
Se změnou spánkového režimu se změnilo i Tomášovo vnímání světa. Cykly noc a den pro něj neexistují. Den si dělí do částí před a po šlofíku. Je tak prý mnohem čerstvější. "Chtěl jsem si prostě prodloužit život a hlavně ho žít naplno. Fungovat šestnáct hodin v kuse, jak to dělá většina lidí, je prostě fuška, spoustu věcí si tolik nevychutnáte a já prostě hrozně rád žiju," vysvětluje Tomáš své nadšení pro polyfazický spánek.
I on ale přiznává, že jeden z nejnáročnějších typů polyfazického spánku, takzvaný Uberman, byl i na něj příliš. Jde totiž o techniku, kdy noční spánek zrušíte úplně a místo něj už jenom šlofíkujete, a to přibližně každé čtyři hodiny. Tuhle extrémní formu spánkového režimu Tomáš vydržel tři dny. Pak ho začalo píchat u srdce, a tak se raději vrátil ke své klasice.
