Výzkum, jehož závěry přinesl magazín American Journal of Epidemiology, měl přitom opravdu rozmáchlý záběr. Zahrnul na 80 tisíc dospělých lidí z Anglie a Skotska, které vědci získali pro pokus v letech 1994 až 2008, aby poté každého z nich sledovali po dobu devíti let. Na konci lhůty porovnávali jejich zdravotní kondici a vyhlídky.
Jejich zjištění jsou přitom přesvědčivá a působivá. Respondenti, kteří se pravidelně věnovali silovému tréninku, jak v tělocvičně, tak doma, měli o 20 procent nižší riziko předčasné smrti než ti, kteří zaháleli. A v případě rakoviny byl rozdíl ještě dramatičtější – skupina aktivních měla riziko onemocnění nižší o 27 procent, popisuje v článku pro server The Conversation vedoucí výzkumu Emmanuel Stamatakis z univerzity v Sydney.
Pokud jde o dávky silového tréninku, činily v průměru 60 minut u těch, kdo na něj chodili do tělocvičny, nebo 50 minut u těch, kteří cvičili doma. Za velmi dobrou zprávu přitom Stamatakis považuje zjištění, že bylo lhostejné, zda dotyční cvičili v tělocvičně, nebo dělali doma kliky a dřepy, zdravotní přínosy byly takřka shodné, jak uvádí list The Sydney Morning Herald.
Server Medical Daily poté dodává Stamatakisova slova, podle nichž je právě toto odhalení dobrou zprávou pro ty, které od návštěvy tělocvičny odrazuje cena nebo fitness kultura. „Mnoho lidí posilovna odstraší, je proto skvělé vědět, že se z těch samých zdravotních přínosů může těšit i každý, kdo dělá klasické cviky u sebe doma nebo v parku,“ uvedl vědec.
Jen u těchto dat však vědci nezůstali. Zajímalo je i to, zda existuje, jde-li o zdravotní benefity, rozdíl mezi silovým cvičením a cvičením aerobním. Své dobrovolníky rozdělili do dvou skupin, v první byli ti, kteří splňovali doporučení Světové zdravotnické organizace na dva silové tréninky týdně, v druhé ti, kteří dodržovali kritérium 75 minut rychlejší aerobní aktivity, jako je běh, týdně, případně 150 minut mírnější činnosti, například chůze.
A analýza výsledků opravdu vyjevila rozdíly. Nižší riziko rakoviny vynesla dobrovolníkům jen silová cvičení, aerobní aktivita se oním benefitem nepyšnila. Ve srovnání s neaktivními lidmi měli siloví cvičenci riziko rakoviny nižší o 31 procent. Nutno dodat, že v případě kardiovaskulárních onemocnění naopak souviselo nižší riziko výhradně s aerobní činností a že nižší riziko předčasného úmrtí s sebou nesly oba druhy cvičení, silové i aerobní.
Cvičte se Školou síly V našem cyklu Škola síly jsme vás provedli od úplných začátků, jejichž cílem je „resetovat“ tělo, které dlouho zahálelo sedavým způsobem života, přes posilování s vlastní vahou až po cviky s kettlebell a velkou činkou. |
Stamatakis přitom dodává, že ze studie s kolegy vyloučil muže a ženy nemocné rakovinou nebo trpící kardiovaskulárními chorobami. Kromě toho výsledky očistili od vlivu věku, pohlaví, kouření, pití alkoholu a podobně.
Vedoucí studie nakonec zdůrazňuje, že jejím cílem nebylo upřednostňovat jednu formu cvičení před jinou. „Nejde o to stanovit, co je nejlepší a co je druhá třída. Tak to není. Nejlepší je cokoli, u čeho vydržíte dlouhodobě,“ říká Stamatakis.
A doplňuje, že poselství jeho práce míří především na lidi středního věku. „U nich je riziko rozvoje kardiovaskulárního onemocnění a cukrovky. Ony procesy již mohly začít, tito lidé proto potřebují fyzicky cvičit, aby je zpomalili nebo zvrátili,“ říká.
Fyzickou silou proti demenci
Ačkoli se zdravotní výzkumy obvykle zaměřují na jiné druhy fyzické aktivity než na zvedání železa a na kliky a ačkoli je australská studie je unikátní svým rozsahem, na pozitivní dopady silového tréninku na zdraví poukázaly již předchozí výzkumy. Například práce vydaná v magazínu Diabetes Care informovala, že dva silové tréninky týdně dokážou kontrolovat výkyvy inzulínu u starších mužů s cukrovkou druhého typu. „Svaly jsou metabolicky velmi aktivní a energii berou z glukózy neboli krevního cukru,“ vysvětlil magazínu The Times Mark Peterson z Michiganské univerzity.
Harvard Health Publishing poté podtrhuje, že silové cvičení je též výtečnou podporou pro zdravé kosti a zabijákem osteoporózy, studie z roku 2012 zase shledala, že má reverzní účinky na změny v kosterním svalstvu způsobené stárnutím, zmírňuje bolest spodních zad i nepohodlí způsobené artritidou.
Trénink síly však nepomáhá jen fyzickému zdraví. Slouží též mozku, zní vzkaz rok staré studie Stamatakisových kolegů z univerzity v Sydney. „Shledali jsme, že zlepšení kognitivních funkcí bylo spojeno s růstem síly svalů,“ sdělil listu The Sydney Morning Herald Yorgi Mavros s odkazem na sto účastníků svého výzkumu. Bylo jim mezi pětapadesáti a osmdesáti lety a výzkumu, jehož součástí byly i tréninky síly a kognitivní testy, se účastnili po šest měsíců.
Mavros se svými kolegy zjistil, že nárůst svalové síly i hmoty vede ke zlepšením kognitivních funkcí. Právě v tom je jeho přednost ve srovnání s jinými fyzickými aktivitami, jako je například běh nebo jízda na kole.
Autoři studie připustili, že nerozumějí mechanismu, který za dopadem svalové kondice na činnost mozku stojí, s hypotézou si však přijít troufli. „Je pravděpodobné, že hormony, které přispívají k růstu svalové síly, způsobují též kognitivní zlepšení,“ uvedl Mavros. Záleží však podle něj na intenzitě posilování. Jeho dobrovolníci se drželi na 80 procentech svého maxima.
„Chcete-li, aby vaše cvičení mělo vliv na změny ve vašem mozku, musíte cvičit ve vysoké intenzitě,“ uvedl vědec a dodal: „Benefitů se mohou domoci dokonce i lidé s pokročilou demencí. Začít není nikdy pozdě.“
Pozitivní dopady silového cvičení na rychlost kognitivních funkcí, paměť a psychickou pohodu starých mužů doložila též například studie vydaná v magazínu Age and Ageing. Důkaz o tom, že je silový trénink obranou proti úpadku kognitivních funkcí u starších dam, zase přinesla studie Teresy Liu-Ambrose z Univerzity v Britské Kolumbii.
