Osvobozující rozsudek vynesl nad lechtivou produkcí klinický psycholog David Ley po přezkoumání nedávných studií na téma závislosti na pornografii: zjistil totiž, že se zakládají na povrchně a nepečlivě prováděných experimentech a trpí nedostatkem důkazů ve formě konkrétních případů a schází jim tedy vědecká přísnost.
Co víc, Ley obviňuje terapeuty, kteří se léčbě závislosti na pornu věnují, z toho, že si vytvořili obor, který je velmi lukrativním byznysem. A nejen to, podle něj se řada z nich považuje sama za závislé a ve svých studiích popisují vlastní zkušenosti – a léčí klienty, kteří si závislost na pornografii "diagnostikovali" též sami. Jinými slovy, jeden velký skandál a komplot.
Většina existujících výzkumů se podle Leye opírá o příklady gayů či bisexuálů, jejichž vášeň pro pornografii je komplikována jejich náboženským založením. Vysoké procento gayů a bisexuálů ve skupině "závislých" pak podle něj poukazuje na to, že kategorie "závislosti na pornografii" odkazuje na kulturní hodnoty, nikoli klinické příznaky. A své oponenty věru nešetří, léčbu závislosti pornografie přirovnává k léčbě homosexuality.
Nicole Prause, která napsala studii spolu s Leyem, pak varuje, že absence striktně vědeckého pochopení údajné závislosti může mít vážné následky, poskytovat léčbu bez potřebných vědomostí je totiž nebezpečné. "Pokud jste doktor medicíny a praktikující lékař a odchýlíte se od nejlepšího možného postupu a pacient na to doplatí, jste za to zodpovědný. Pro psychology ale totéž neplatí. Vstoupíte do ordinace, terapeut si s vámi dělá, co chce, ani nemusí monitorovat, zda se cítíte lépe, a inkasuje," nešetří tvrdými slovy Prause, která je výzkumnicí v psychiatrickém oddělení kalifornské univerzity.
Závislost na pornografii nemá podle autorů kritické studie žádný vědecký model – není jasné, jak vlastně vypadá. Zkoumali proto, zda může být postavena na závislosti na látkách, k níž ji ostatně ti specialisté, podle nichž závislost na pornografii existuje, s oblibou přirovnávají: o sexu mluví jako o droze a o pornu jako o kokainu sexu. Ley s kolegy přitom zjistil, že zatímco někteří lidé opravdu tvrdí, že "potřebují" porno, či vykazují několik velmi vágních symptomů abstinence, žádný empirický důkaz této závislosti neexistuje.
Super byznys
Leyova studie vyvolala požár, který bude zuřit ještě pěkně dlouho a který by mohl, nebudou-li mu vládnout emoce, rizika spojená s nadměrnou spotřebou pornografie více osvětlit. Už dnes je ale zřejmé, že Ley má se svými spolupracovníky pravdu v jednom, nová "diagnóza" dala vyrůst zajímavému byznysu. Podle studie může být léčba závislosti na pornografie velmi nákladná, za den hospitalizace na speciální klinice může platit pacient až 677 dolarů.
Profituje z ní samozřejmě i farmaceutický byznys. Ano, nadměrná spotřeba porna se ve Spojených státech léčí též pilulkami. Protože však pro konzumenty pikantních klipů a fotek neexistují žádné speciální prášky, dávkují jim lékaři léky určené pro pacienty s depresemi či bojující s alkoholismem.
Reálné problémy opravdových lidí
Leyova studie narazila na početný tábor oponentů. Patřit mezi ně budou například vědci z univerzity v Cambridge, kteří na podzim loňského roku vydali studii, podle níž reagují, vidí-li závislý na pornografii obrázek se sexuálním stimulem, stejné části jeho mozku jako v případě alkoholika, jemuž se ukáže sklenka alkoholu.
Nesouhlasit bude asi též britský psychiatr Norman Doidge, podle něhož závislost na pornu nejenže existuje, ale nemá navíc jen kvantitativní aspekt, ale též kvalitativní, mění prý totiž naše sexuální fantazie a chutě.
Protestují i sexuální psychoterapeuti. Paula Hallová, která vede Association for the Treatment of Sex Addiction and Compulsivity, řekla listu The Independent, že závislost na pornu neničí jen život postiženého, ale i jeho nejbližší. "Naši klienti jsou velmi, velmi skuteční a tvrzení jako toto popírají a znevažují velmi reálné utrpení." Nadměrná konzumace porna podle jejích slov poškozuje vztahy, společenský život, práci, studium a způsobuje též finanční problémy.
Jenže pozor, Ley netvrdí, že s sebou nadměrná spotřeba sexuálních stimulů nemůže nést potíže. Zdůrazňuje ale, že by lidé, jichž se týká, neměli být stigmatizováni jako závislí a že by si zasloužili vědečtější léčebné metody.
O tom, že se boj proti závislosti na pornu vede na tenkém ledě, přitom svědčí i fakt, že kvůli absenci vědeckých dat nebyla "závislost na pornografii" zanesena do poslední edice prestižního výčtu psychických onemocnění Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorder, který vydává American Psychiatric Association.
