Onen trik znala už viktoriánská Anglie. Nadělal tehdy řadu nepříjemností londýnským drožkářům. Jak to tehdy vypadalo? Při projížďce pochmurným East Endem najednou skončí pod kopyty nebo koly vozu nebohý chodec. Je buď raněn, nebo silně otřesen. A ve vteřině je tu dav očitých svědků, kteří drožkáři nedovolí odjet.
Co bude dál? Vyhrožování policií a požadavek na uhrazení nákladů na lékaře. Situace se stává vyhrocenou a drožkář si může snadno spočítat, že než soud a riziko ztráty licence, která mu vydělává na živobytí, bude lepší utratit pár drobných jako rychlé mimosoudní vyrovnání.
Z původních obětí spolupachatelé a vyděrači
Vybraný „skokan“ často disponoval starším zraněním, které by mohl u soudu prokázat. Býval to například mrzák-válečný veterán, živitel deseti dětí, bezúhonná osoba. Někdo, kdo by před porotou vypadal skutečně zuboženě a důvěryhodně. Bylo lepší zaplatit hned.
Další rozvoj triku do sebe nakonec nasál i samotné drožkáře. Po domluvě s komplici začali do nastražené pasti navážet pasažéry. Ctihodný gentleman coby zákazník neměl na skrumážích a strkanicích zájem. Chtěl mít tu cestovní komplikaci rychle za sebou. A tak raději vyhodil pár liber do davu, aby se mohlo jet dál. Často se dokonce stal objektem dlouhodobého vydírání, drožkář nebo mrzák za ním docházel pravidelnou výplatu, výměnou za mlčení.
Trik se skokanem existoval v bezpočtu variant a na jeho provozování se překvalifikovaly četné gangy kapsářů. Někteří se specializovali na venkovské závozníky a formany, kteří do měst přiváželi zboží. Venkovani se opravdu nechtěli podívat k městskému soudu, měli jen vyložit zboží a večer být doma. Proto platili.
Provozování byznysu kolem skákání pod kola neslo jen minimální rizika. Oběť obvykle neměla zájem volat k nehodě muže zákona. Ostatně, i kdyby větřila podvod, nemohla si být jista, zda není na výplatní pásce filutů i přivolaný policista. Nehoda a kaskadérské salto často nabývaly hrůzných rozměrů: našly se i matky, které se nestyděly vhodit pod kola vozu vlastní nechtěné dítě.
New York: zlatá éra skokanů
Předstírat srážku s drožkou, která po nepevné dlažbě uhání rychlostí 10 kilometrů v hodině, bylo v zásadě snadné. Co však se skokanským trikem udělal rozvoj automobilové dopravy? Vždyť ustát střet s jedoucím vozem vyžaduje o poznání lepší tělesnou konstituci a načasování. Podvod však ve výzvě obstál.
Průvodce světem podvodůV našem cyklu jsme vám již představili: |
Vděčí za to zejména Danielu Laulichtovi, který ve dvacátých letech minulého století vybudoval na území města New York své skokanské impérium. Na vrcholu kariéry u něj stabilní výdělek nacházely tři desítky skokanů, vyplácel odměny komparsu o síle 150 osob.
„Spoustě lidí jsem pomohl splnit si jejich americký sen,“ říkal později u soudu. Zaměstnával čerstvě připluvší migranty z Evropy. Nové a neokoukané tváře „obětí dopravních nehod“ byly podstatou úspěchu. Policisté je ještě neznali.
Laulicht nejprve rozjel podnikání se svým mladším bratrem Benjaminem. Pracovištěm jim je celý Lower East Side, který byl stejně jako dnes přehuštěn dopravou. „Aut je tu spousta, každý tu pospíchá, přitom ale nejezdí rychle,“ pochvalují si. V průběhu dne každý skáče i desetkrát a úspěšnost „mimosoudního vyrovnání“ je kolem 50 procent.
Proto může byznys rozjet ve velkém. Laulicht brzy řídí originální orchestr, ve kterém nechybí ani taxikáři a další řidiči. Špatně parkují a blokují výhled, musíte ubrat rychlost a předjíždět je. Manévru pak využijí chodci, kteří se vám vmísí pod kola. K dispozici tak má spoustu hodnověrných svědků, kteří potvrdí, že jste jeli „rychle jako blázen“. Na místě je hned lékař, potvrzující vážnost zranění sraženého skokana, objevit se může i právník, který oběti nehody nabízí pomoc při sestavení žaloby. „Vysoudíme na vás poslední penci, pane, je div, že jste tohoto muže nezabil,“ odříkávají naučený text. Vaší úlohou je v této hře jediné: zaplatit.
Nehody bez zraněných
Nakonec Laulichta aranžování nehod přestane bavit a začne se živit výrobou falešných nehod. „Vytvářel neexistující, ale přesto velmi přesvědčivé bouračky,“ říká Susie Felberová, spisovatelka a skokanova vnučka. „Byla to nová úroveň podnikání, při kterém mu šli na ruku všichni. Obětí byly pojišťovací domy.“
Laulichtovi skokani informují úřady o smyšlené nehodě. Potvrdí ji sami zaplacení řidiči, lékaři, svědci. Nechybí ani zpráva mechaniků o opravě škod na voze. Ještě že se nikomu nic až tak vážného nestalo a všichni jsou pojištění. Král newyorských skokanů zaměstnává 13 právníků, každý z nich řeší v průměru jednadvacet nehod ročně. Průměrná náhrada škod? Pět tisíc dolarů.
Laulicht je skoro milionář, ale ani jeho zaměstnanci nestrádají. I v době ekonomické krize vydělávají 75 dolarů týdně. Pojišťovny nakonec newyorskou skokanskou organizaci včetně „generálního ředitele Laulichta“ dostanou do Sing Singu.
Podvod ale pro svou snadnou replikovatelnost běží dál. Dnes prakticky nenarazíte na zemi, kde by v nějaké obměně nebyl aplikován. Někde se drží historických osnov: horké chvíle můžete zažít v kterékoliv rozvojové zemi, kde vám pod koly džípu skončí malé dítě. Vesničané s mačetami vám nedávají prostor diskutovat a zákon tu může mít velmi radikální podobu. Hrozba lynčování ale vnáší do jinak prostého triku prvek agrese a výsledek má pak spíš neelegantní podobu loupežného přepadení.
To skokani z Ruska nebo Číny jsou spíš sólisté a amatéři: když se na světlech rozjíždíte, seběhnou z chodníku a pověsí se vám na kapotu. Výsledek je ale stejný: peníze, nebo soud? A protože každá evidovaná nehoda zvyšuje cenu vašeho povinného ručení, často raději sáhnete do peněženky. V turistických destinacích se na saltech pod kola často podílejí i agentury půjčující auta a skútry výletníkům. Dávají echo skokanům a ještě z vás vytáhnou peníze za poškození vozidla.
Život a špinavou práci však podvodníkům značně komplikují go-pro kamery ve vozech.
Jen rozvojových zemí se však skokanské podvody netýkají. Ve Spojených státech amerických se řadí mezi třetí nejčastější formu pojišťovacího podvodu. Když jsou ve hře právníci a soud „o náhradách trvalého poškození zdraví“, mohou jít vyrovnání do milionů.
Na popularitě dnes získává i nenáročná variace triku. Podvodníci nepotřebují auto, stačí, že na chodníku do někoho strčíte nebo se vám zamotá do cesty. A rázem už před vámi leží oběť vážné nehody, pravděpodobně se zablokovaným krkem, vychýlenou ploténkou nebo vykloubeným ramenem. Do série podobně aranžovaných nehod patří i „rozbitý mobil“, který poté, co do někoho vrazíte, spadne na zem. Je na součástky a vina je na vás. Že byl pravděpodobně rozbitý už dávno? To teď nezjistíte. A než se hádat, zaplatíte.
