Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Steven Avery byl oběť i odsouzený vrah, „bílý odpad“ i hrdina z Netflixu

aktualizováno 
Strávil osmnáct let ve vězení, aby ho nakonec propustili jako nevinného. Po sedmi letech na svobodě jej ve sporném procesu odsoudili za jinou vraždu k doživotí. Případ Američana Stevena Averyho tím však rozhodně neskončil. I proto, že se stal objektem strhujícího televizního dokumentu webové televize Netflix.

S ohledem na své sociální postavení i předchozí problémy se zákonem byl Avery snadnou obětí justiční nespravedlnosti. Nakonec jej však stát očistil. | foto: commons/wikimedia.org/Manitowoc Sheriff's Department

„Pěkný den na běhání,“ zahlásil k ní trochu podivný, neudržovaný muž v kožené bundě, když jej Peggy Beernstenová míjela při odpoledním joggingu. „Jo, nádherný,“ odpověděla přes rameno. Když běžela zpátky, potkala jej znovu. Později se modlila, aby k tomu setkání bývalo nikdy nedošlo.

Dvacet minut po něm se totiž s námahou vzpírala na předloktích a kolenou. Nahá, zakrvácená, plná modřin, pomlácená. Byly to stopy pokusu o znásilnění a zabití.

Fotogalerie

Když se onoho červencového dne roku 1985 v okresu Manitowoc nakonec přece jen dostala do nemocnice a věc se ohlásila úřadům, věděla zástupkyně šerifa Judy Dvorakova hned, pro koho si jít. Pro místního ničemu Stevena Averyho to byl začátek dlouhé mučivé epopeje.

Darebák a obžaloba bez důkazů

Nutno zopakovat, že Dvorakova nemusela napínat síly k bůhvíjaké kreativitě. Tehdy třiadvacetiletý mladík na sebe už dlouho upozorňoval slušným seznamem lumpáren a nechutností. V osmnácti vyloupil se zbraní bar – deset měsíců ve vězení a pět let podmínka. Ve dvaceti polil benzinem kočku a hodil ji do ohně – devět měsíců vězení. V roce 1984 jej zažalovala sestřenice a šerifova žena za obnažování na veřejnosti a za to, že souložil se svou manželkou na trávníku. O pár měsíců později jí Avery vyhrožoval zbraní, naštěstí nenabitou. Byl to dareba, a to nijak zvlášť inteligentní.

Jenže tím to končilo. Policie ani žalobce proti němu nic neměli, jen to, že na něj oběť při identifikaci ukázala. Utahování smyčky kolem Averyho krku proto vyžadovalo hodně zaujatosti a urputnosti, na jeho odsouzení nestačila ani kreativita.

Popisu pachatele neodpovídal ani výškou, ani barvou očí. A co hůř, k šerifovi přišlo hned několik žen s tím, že mají podezření, že zločin spáchal jistý Gregory Allen, jiný místní násilník. Jenže ani tím trampoty obžaloby nekončily. Další svědci jeden za druhým poskytovali u soudu Averymu nevyvratitelné alibi: viděli ho na vrakovišti, které u svého domu provozoval. Bylo technicky nemožné, aby byl v daný čas na místě činu.

Státní návladní však pro porotu zinscenoval působivé divadelní představení. Omráčená několikerým popisem brutálních momentů zločinu se porota důkazy a rozpory nezdržovala. Avery vyfasoval třiadvacet let ve vězení.

Příběh Averyho zpracovává strhující televizní dokument Making a Murderer:

Osvobození přinesly lepší technologie

A zdálo se, že mu život rozsudek definitivně rozvrátí. Jeho žádost o odvolání je zamítnuta jednou i podruhé, žádost o nový proces končí v koši a nezdar čeká všechny jeho pokusy dostat se legálně z vězení. Rozvede se s ním žena a Steven ztratí přístup k dětem.

„Chudí prohrávají. Chudí pořád prohrávají.“ Takový sociální komentář vyslal...

„Chudí prohrávají. Chudí pořád prohrávají.“ Takový sociální komentář vyslal Avery z vězení rodičům.

Odehraje se však ještě něco jiného. V roce 1995 se kvůli sexuálnímu zločinu ocitá ve vazební věznici jistý Gregory Allen. A spoluvězni se tam svěří, že se téhož zločinu dopustil již o deset let dříve v okresu Manitowoc. Zpráva nakonec přes detektivy doputovala až k jednomu ze seržantů v Manitowocu. A u toho také zůstalo. Dotyčný nic neudělal, do žádného spisu ji nezaložil, nikomu ji nepostoupil. Jako by neexistovala.

Making a Murderer (2015)

  • režie: Moira Demos, Laura Ricciardi
  • scénář: Moira Demos, Laura Ricciardi
  • kamera: Moira Demos

Věci se začaly odvíjet jinak, až když se Averyho případu chopil v roce 2001 univerzitní Wisconsin Innocence Project, iniciativa na podporu těch, kteří tvrdí, že jsou nespravedlivě odsouzeni. V archivu totiž pořád bylo několik utržených pubických chloupků, které v roce 1985 našla ošetřující sestra na těle Peggy Beernstenové. Tehdy o ně soud nejevil zájem, identifikace DNA byla ostatně v plenkách.

Teď chtěli studenti práva, kteří se Averyho případu chopili, využít technologického pokroku. Soud dal svolení a v laboratořích se zjistilo, že použitelné jsou jen dva vzorky. Jeden byl oběti, druhý ne, jenže nebyl ani Averyho. Po porovnání DNA z policejní databáze se zjistilo, že profil DNA se shodoval s odsouzencem, který si odpykával 60 let za sexuální zločin. Ano, byl jím Gregory Allen.

V září roku 2001 byl Steven Avery z vězení propuštěn. Manitowocký seržant se rozpomene na starou zprávu o Allenovi. Tamní šerif, pořád tentýž jako v roce 1985, svým lidem zakáže případ jakkoli komentovat. Speciální agenti konstatují, že před soudem se v případu neodehrálo „žádné opravdové vyšetřování“. Padají hlavy. Stát zakládá komisi, která má připravit návrh opatření, jak se v budoucnu nespravedlivým odsouzením vyhnout, později dostanou podobu Averyho zákona. Definitivní tečkou za starým zpackaným případem má být žaloba, která se pro nespravedlivě odsouzeného domáhá 36 milionů dolarů. Vysolit je má tehdejší šerif Thomas Kocourek a návladní Denis Vogel.

Steven Avery, v hledáčku kamer, mikrofonů a diktafonů, je z toho všeho na svobodě trochu nesvůj. V rozhovoru pro plátek Milwaukee Journal Sentinel popisuje, jak sedával na vězeňském plácku a počítal letadla, která prolétávala na obloze: „Někdy si říkám, že žít tam je snadnější.“

Filmy a relita

V našem seriálu o krimifilmech inspirovaných reálnými příběhy jsme vám již představili snímky:

Naopak film Vykoupení z věznice Shawshank jako by dal inspiraci ke skutečnému útěku z vězení Richarda Matta a Davida Sweata a film Taxikář inspiroval Johna Hinckleyho.

Dokument Tabloid potom líčí bizarní příběh „mormonské sexuální predátorky“ Joyce McKinneové.

A potom v říjnu 2005 zmizí Teresa Halbachová. Ví se, kam předtím měla namířeno, fotografka jela fotit na Averyho autovrakoviště starý Plymouth Voyager. A u Averyho domu policie opravdu najde její vůz. A taky kusy jejích spálených kostí.

Repete minulé křivdy, nebo to tentokrát udělal?

Verze toho, co se stalo, se přirozeně liší. Obžaloba to viděla následovně: fotografku znásilnil Steven Avery se svým synovcem Brendanem Dasseym, potom ji zastřelili, tělo spálili a pozůstatky zakopali porůznu na pozemku. Podle Averyho fotografka jako vždy (fotit si staré auto totiž nepřijela poprvé) dorazila, nafotila, zapsala si SPZ vozu, dohodla si platbu a odjela. Kam, to neví. Brendan podle své obhajoby přišel domů, jeho rodina bydlela hned vedle Stevena, večer jej pozval strýc k ohni a bavili se jízdou po dvoře v golfovém vozíku, nic víc.

Celý případ byl poté změtí úkonů, tvrzení a protitvrzení, důkazů a jejich vyvracení. Brendan se přizná, jenže po opakovaných výsleších bez přítomnosti rodičů či advokáta. Později to v dopise soudci odvolá, přiznal se prý pod nátlakem. V Averyho garáži se nenajde fotografčina krev – to proto, že ji Avery stihl umýt, vysvětluje obžaloba. Obhajoba namítá, že stopy jelení krve dosvědčují, že garáž nikdo nečistil.

Zjistilo se, že forenzní odbornice Sherry Culhanová, která na případu spolupracovala, byla zapojena i do nešťastné Averyho kauzy z roku 1985. A obhajoba tvrdí, že právě ona poté celý rok mařila provedení nových testů DNA, které nakonec Averyho osvobodily. Je toho dost na obsah jednoho celého speciálního webu.

Averyovic rodina a bílá rasa

Na případ Stevena Averyho začali mnozí nahlížet i skrze optiku rasy a rasismu. Jeho rodina totiž patřila ke společenským vyděděncům, jako by měla v genech předepsán neúspěch a morální i trestní delikvenci. Její členové patřili mezi to, čemu se v USA říká „white thrash“, tedy česky „bílý odpad“.

„Studuji jejich rodinnou historii a historii každého člena oné rodiny,“ hlásil obhájci Brendana Dasseyho Lenu Kachinskymu vyšetřovatel, jehož si advokát najal. A bez okolků dodával: „Jsou to zločinci. Členové rodiny mají sexuální styky se synovci, neteřemi, bratranci, sestřenicemi, příbuznými z partnerovy strany. Ti lidé jsou čisté zlo. Jeden můj známý to shrnul: To je rodinný strom o jedné větvi. Je potřeba ho podříznout. Tento zdroj genů je třeba ukončit.“

Komentátor Salon.com tím vysvětluje, že se síly společenského pořádku a respektu, šerifovi lidé, soukromí vyšetřovatelé, prokuratura, ti všichni, vrhli na rodinu Averyů s takovou přesvědčeností, rychlostí a umanutostí. V oné oblasti totiž nežijí barevní, proto jejich roli zastupují „degenerovaní bílí“, píše. Ostatně, i podle nezávislých odborníků se při Brendanově obhajobě dopustil Kachinsky šokujících nedodělků a chyb.

Avery je nicméně v roce 2007 odsouzen na doživotí bez možnosti propuštění, jeho synovci rozsudek takovou možnost ponechal.

Ale pak měla do hry zasáhnout média.

Jak se dělá vrah a jak mučedník

Kauzu si vzaly do hledáčku dokumentaristky Laura Ricciardiová a Moira Demosová a ze svého pátrání sestavily úchvatný desetidílný seriál Making a Murderer, který v prosinci loňského roku začala vysílat webová videopůjčovna a televize Netflix. Stal se přehlídkou manipulací, vynucených výpovědí, chyb obhajoby a podivností všeho druhu, které vyšetřování i soudní proces lemují.

Pokud byl Steven Avery už předtím mediálně známý, stal se věhlasným. Pokud již předtím byly pochybnosti, zda se i nyní nestává obětí justiční svévole, teď se nafoukly do gigantických rozměrů. Věci se opět rozjely.

Letos v lednu se Averyho případu chopila advokátská těžká váha Kathleen Zellnerová a Midwest Innocence Project. A plány jsou velké. Právnička již ohlásila, že původní tým obhajoby neodvedl úplnou práci a že má podezření hned na několik osob, které mohly zločin spáchat. „Jedna ční nad ostatními, ale nechci ji vystrašit, nechci, aby se dala na útěk,“ uvedla tajemně. Prozradila, že chystá nové ohledávání fotografčina auta.

Argumenty těžkého kalibru si slibuje zejména od nových výzkumných metod. Zellnerová najala nejskvostnější experty na analýzu výsledků analytických chemických testů, jejich postupy od roku 2005 významně pokročily. Averymu by tak opět, pokud je skutečně nevinný, mohl pomoci technologický pokrok.

Někdejší prokurátor Ken Kratz vyšel ze seriálu na Netflixu jako slizký ničema,...

Někdejší prokurátor Ken Kratz vyšel ze seriálu na Netflixu jako slizký ničema, který ve spolupráci s forenzní odbornicí manipuloval s důkazy. Přirozeně se mu to nelíbí. Píše prý proto knihu, v níž „všechno poví“, a chystá přednáškové turné.

Netflix spustil seriálem mánii. K případu se vyjadřují celebrity tak bizarní jako Kim Kardashianová, petice požadující po prezidentu Obamovi milost pro Averyho má již přes 520 tisíc podpisů, případ a důkazy podané dokumentem veřejně rozebírají právníci i bývalí pracovníci CIA. Bývalý prokurátor Ken Kratz, který případ Halbachové vedl, se cítí dotčen, že jej Netflix vylíčil jako ničemu (dokument navíc tvrdil, že byl obviněn ze sexuálního obtěžování), a chystá turné, na němž se bude k seriálu i případu vyjadřovat.

Média sledují twitterové účty členů Averyho rodiny a přinášejí z nich nejnovější fotografie z návštěv ve vězení. Příběhu od Netflixu jsou věnovány i kulturně-analytické texty. Například ten na serveru Salon.com vysvětluje popularitu a uhrančivost seriálu tím, že jeho příběh v sobě spojuje to nejlepší z Victora Huga, Alfreda Hitchcocka a Trumana Capoteho.

Nové zprávy, dohady a náznaky ohledně případu se objevují téměř každý den. Jedním z posledních je tvrzení, podle něhož FBI nepotvrdila, že by zbytky kostí, které byly důkazním materiálem, vůbec patřily nebohé Terese Halbachové.

Autoři:



Nejčtenější

Ostrov hrůzy: po dva roky byla hrstka osadnic v moci maniaka

Fotografie tyrana Álvareze se nedochovala, snímek nešťastného guvernéra...

Na ostrově odříznutém od vnějšího světa převzal vládu nad hrstkou žen a dětí psychopat, který dva roky vraždil a...

Předhodit vepřům, uvařit v louhu: jak se mafie zbavují obětí

To je on, pan Čistič. Santiago Meza Lopez neměl přezdívku El Pozolero náhodou,...

Zmizí tělo, zmizí problém. V aplikaci oné poučky jsou drogové kartely a mafie více než kreativní. Své oběti rozemílají...



Nejkrásnější MOgirl Nikol: Nemám ráda lhostejnost

Děsí mě lhostejnost, nezájem, říká MOgirl Nikol.

Z dvaatřiceti krásek jste vybrali právě ji. Královnou dvouapůlletého angažmá krásných MOgirl na Xman.cz se stala Nikol....

Sex zajistí lepší spánek. Musí však vyvrcholit orgasmem, říká věda

Sex a spánek spolu souvisejí víc, než bychom si mysleli.

Nesnažte se usnout u filmu, odložte mobil i tablet, zapomeňte na knihu na usnutí. Chcete-li upadnout do spokojeného...

Extrémní gastronomie: lutefisk vám rozleptá nádobí

Lutefisk v tradičním podání. S hrachovou kaší, bramborami a slaninou.

Obyvatelé severní Evropy onen pokrm pro intenzivní zápach a gelovitou konzistenci zavrhli už před staletími, jinde ve...



Další z rubriky

Pero je lepší než notebook. Z ručně psaných poznámek si víc pamatujeme

Chcete-li si poznámky spolehlivěji uchovat v hlavě, dělejte si je postaru perem...

Chystáte-li se na přednášku nebo pracovní poradu, notebook si neberte. Poznámky si pište ručně. Podle výzkumu...

Pivo uvolňuje, po destilátech se naparujeme, říká studie

Pivo dodá energii, ale tvrdý alkohol víc. Jenže se s ním pojí i agresivita.

Panáky nám dají sebevědomí, pocit, že jsme sexy, ale také spouštějí agresivitu. Pivo a víno naproti tomu uvolňuje....

Kalendář Pirelli se představil i Česku. Vydražte ho na iDNES.cz

Kalendář na scénu uvedla Emma Smetana.

Představuje jinou Alenku v říši divů. Méně nevinnou, se stopou sex-appealu, ale i grotesknější, surreálnější. Kalendář...



Najdete na iDNES.cz