Za odtažitý postoj svých zákazníků si špičkoví japonští šéfkuchaři mohou trochu sami. S až bizarní láskyplností totiž nazývají pokrmy dozdobené širako jako „bílé děti“. A nadšeně je upozorňují na to, odkud podivná pasta, připomínající svými závity malý bílý mozeček, pochází. Přitom důsledně rozlišují, zda se na vašem talíři nachází samčí mlíčí vyjmuté z tresky (tara), lososa (sake), ježíka (fugu), olihně (ika) nebo mořského ďasa (ankō).
Každý z nich totiž produkuje sperma trochu odlišné chuti, ve které se s různou mírou intenzity odráží skladba potravy, kterou tvor konzumoval během svého života.
To nejlepší z ryb
„Neuklidnilo mě, když mi po vynikající hostině přinesli malý plátek jarní cibulky ozdobené topingem z něčeho, co vypadalo jako zmenšený produkt lobotomie,“ hodnotí své první setkání s širako Jessica Thompsonová, novinářka popularizující asijskou kuchyni. „A mé rozpaky nezmenšila informace, že je to rybí sperma.“
Nakonec z toho prý však bylo velmi příjemné překvapení. Po nabytých zkušenostech novinářka upozorňuje, aby se případný konzument nedivil nestálé barvě produktu. Mlčící je totiž kompletně vyjmuto, nebo spíše vytlačeno z ryby, která může disponovat odlišnou kvalitou seminální tekutiny. Někdy je sklovitě průhledná a mazlavá, za správnou je ale považována sněhově bílá. „Pokud by barvy měly své příchutě, alabastrově bílá bude chutnat jako širako,“ píše redaktorka Max Falkowitzová.
Extrémní gastronomieV našem seriálu jsme vám již představili: |
Konzistence je na dotek podobná syrovému vejci. „Přesto je to něco, co se dá současně srkat nebo roztírat,“ píše Leo Lewis, který ke zmíněné delikatese nechová zrovna sympatie. „Jistě je to pro někoho stravitelnější než kaviár. Ale já se pořád nemohl zbavit dojmu, že žvýkám neexistující tresce varlata.“
Na konzumaci širako si musí udělat svůj názor každý sám. Jedni jsou u vytržení z hustoty a chutě „slaného mořského vánku“, další vyzvedávají až znepokojivě krémový charakter mlíčí, které se rozplývá v ústech. A další samozřejmě varují před výrazným „rybím akcentem chuti“, kvůli němuž je po polknutí každého sousta užitečné mít po ruce na zapití saké. Ideálně celou láhev.
Nejdražší je sperma ježíků
Mezi nejdostupnější zdroje širako se počítají tresky a tuňáci, které se počítají mezi levné zdroje. Přibližně polévková lžíce jejich spermatu přidá k vašemu účtu sumu přibližně osm dolarů.
Poptávka po čerstvém seminálním produktu z exotičtějších ryb však už dávno není starostí japonských rybářů. Šéfkuchaři velkých restaurací přednostně spolupracují s velkými rybochovnými závody v Kanadě, odkud si nechávají posílat kanystry plné sesbíraných vzorků lososů, za mlíčí tropických ježíků z Rudého moře platí jejich nákupčí v dvouciferných dolarových sumách za gram.
Širako je také podáváno jako dochucovadlo, ve formě tempura jej dostanete rozetřené na smaženém kousku těsta, případně jako grilované jakimono, „bílou perličku“ smetanově-pudingové textury zdobící suši. Znalci a fajnšmekři ale sází na širako ponzu, které konzumentům nabízí „plně spermatický chuťový prožitek“. Je to kousek jarní cibulky, dozdobený plátkem citrusu a kapkou sójové omáčky a pořádnou dávku mlíčí. Pořád vám chybí odvaha? Motivovat vás mohou zdravotní hlediska: rybí mlíčí totiž obsahuje extrémně vysokou koncentraci proteinů, zdravých mastných kyselin, vitamínu B12 a D. Díky tomu prospívá vaší pleti, vlasům a také prý zpomaluje projevy stárnutí.
Ochutnali byste širako?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pátek 16. března 2018. Anketa je uzavřena.
